Jako kluk snil Novak Djokovič o tom, že vyhraje Wimbledon a stane se nejlepším tenistou na světě. Obojí se mu bohatě splnilo. Díky dvaceti grandslamovým titulům či rekordním 370 týdnům v čele žebříčku ATP se Srb zařadil mezi největší hvězdy historie »bílého sportu«. Další úspěchy v čele s chybějícím olympijským zlatem může vítěz 87 turnajů a čtyřnásobný držitel prestižní ceny Laureus přidat do sbírky i po 35. narozeninách, které slaví dnes jako světová jednička.
»Za sebe můžu říct, že mám pořád zápal a pokusím se vyhrát další grandslamy, to mě motivuje. Ale je tady i nová generace a myslím, že tenis bude v dobrých rukách. Jsou skvělí a mají co nabídnout na kurtu i mimo něj,« řekl Djokovič, jemuž loni těsně unikl unikátní sezonní Grand Slam. Kvůli odporu k očkování zase přišel o start na letošním Australian Open, které ovládl už devětkrát.
Kromě toho »Nole« šestkrát triumfoval ve Wimbledonu, třikrát na US Open a dvakrát na Roland Garros. Díky tomu je jedním z osmi hráčů, kteří dokázali vyhrát všechny grandslamy. V roce 2016 jako teprve třetí tenista v dějinách zvítězil na turnajích „velké čtyřky“ čtyřikrát po sobě, což se nepovedlo ani jeho velkým rivalům Švýcarovi Rogeru Federerovi a Španělovi Rafaelu Nadalovi.
»V historii nikdo nedokázal na kurtu to co Djokovič. V jeho hře nejsou slabiny, má skvělý pohyb, servis, return i cit pro míč, navíc je silná osobnost. Je to nejkomplexnější tenista, kterého jsem za 60 let viděl,« řekl o něm slavný trenér Nick Bollettieri. »Mám pocit, ne že on hledá balon, ale balon hledá jeho. Jeho genialita je v tom, jak čte hru,« dodal český tenista Radek Štěpánek, jenž krátce patřil do Djokovičova trenérského týmu.
Rodák z Bělehradu začínal s tenisem ve čtyřech letech, později prošel proslulou tenisovou akademií Nikoly Piliče v Mnichově. Profesionálem je od šestnácti, prvního turnajového titulu na okruhu ATP dosáhl v létě 2006 v Amersfoortu. O dva roky později se díky triumfu na Australian Open stal prvním srbským vítězem mužské dvouhry na grandslamu.
Krátce poté, co přešel na bezlepkovou dietu, vyhrál obdivovatel Američana Peta Samprase deset turnajů včetně tří grandslamů, pomohl Srbům k zisku Davisova poháru a v červenci 2011 premiérově stanul v čele světového žebříčku. O pět let později jako první hráč v historii překročil na odměnách hranici sto milionů dolarů (nyní už má na kontě přes 156 milionů).
Po premiérovém triumfu na French Open v roce 2016 si musel na další grandslam počkat více než dva roky, mezitím přišel o pozici světové jedničky. Na trůn se znovu vrátil v listopadu 2018 a loni překonal Federerův rekord v počtu týdnů strávených v čele. Po výhrách v Melbourne, Paříži i Londýně zaokrouhlil počet titulů z turnajů „velké čtyřky“ na dvacet, o rekordní 21. jej připravila porážka s Rusem Daniilem Medveděvem ve finále US Upen.
Vzápětí nemohl kvůli nedodržení protikoronavirových pravidel zaútočit na čtvrtý primát na Australian Open za sebou. »Rozhodnutí, která mají vliv na mé tělo, jsou pro mě důležitější než tituly nebo cokoli jiného. Snažím se být v souladu se svým tělem, co nejvíce to jde. Vždy jsem se hodně zajímal o zdraví, duševní pohodu či výživu,« řekl otec Stefana a Tary, jež má s manželkou Jelenou.
(čtk, zr)