Home Zahraničí Jak by Spojené státy měly vysvětlit svým spojencům další »únik tajných informací«?

Jak by Spojené státy měly vysvětlit svým spojencům další »únik tajných informací«?

ILUSTRAČNÍ FOTO - pixabay

»S přítelem jako Spojené státy, kdo ještě potřebuje nepřátele?« Toto tvrzení bývalého předsedy Evropské rady Donalda Tuska bylo opět potvrzeno nejnovějšími událostmi týkajícími se úniku tajných informací Spojených států.

Od začátku března i dříve se na internetu postupně objevily americké dokumenty vojenského zpravodajství s vysokou důvěrností. Počet těchto dokumentů již překročil sto a obsah dokumentů je velmi výbušný, týká se hlubokého zasahování americké vlády do rusko-ukrajinského konfliktu, trvalého a těsného sledování vysokých představitelů Ukrajiny, Jižní Koreje a Izraele. Po měsíci šíření se »únik informací« z Pentagonu stal známý po celém světě a je považován za nejvážnější incident tohoto druhu od úniku informací WikiLeaks v roce 2013.

11. dubna místního času americký ministr obrany Lloyd Austin poprvé veřejně zmínil »únik informací« z Pentagonu, o kterém se sám dozvěděl až měsíc po úniku zpravodajských dokumentů. Ve stejné době američtí úředníci ve stavu úzkosti požádali, že je třeba nešetřit žádné úsilí k nalezení toho, kdo informace prozradil, což je ekvivalent nepřímého uznání autenticity uniklých informací, a destruktivního dopadu uniklého obsahu na americké spojence.

V uplynulých několika desetiletích je otevřeným tajemstvím, že Spojené státy provádějí nerozlišující sledování svých spojenců, ale tento poslední incident stále hluboce ubližuje americkým spojencům. Například v dokumentech existuje mnoho detailů o rusko-ukrajinském konfliktu, včetně plánu na útoky na jaře, podpory západních zemí Ukrajině a dalších. Kromě toho z uniklých dokumentů vyplývá, že Spojené státy prováděly všestranné sledování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Americké médium CNN citovalo lidi kolem Zelenského, že Ukrajina je hluboce frustrovaná a naštvaná kvůli úniku informací. Navíc byly sledovány i izraelské soudní reformy a tajná jednání jihokorejských úředníků o tom, jestli Ukrajině poskytnout ničivé zbraně.

Je vidět, že Spojené státy do hloubky zasahovaly do rusko-ukrajinského konfliktu a snažily se ovládat vývoj situace, Spojené státy nevěří žádné zemi, včetně svých spojenců. Jak lídři spojenců, tak vývoj situace války, to vše jsou figurky v hegemonické šachové hře.

Analytici sdělili, že dopad úniku informací z Pentagonu tentokrát může překročit odhalení toho, že v roce 2013 byli sledováni lídři několika desítek zemí, včetně tehdejší německé kancléřky Angely Merkelové, a toho, že v roce 2021 dánské médium odhalilo, že Francie, Německo a Švédsko byly sledovány.

Proč jsou Spojené státy tak posedlé sledováním? Z historického hlediska, v hegemonickém myšlení Spojených států nikdy opravdu neexistoval koncept spojence. Jak řekl bývalý analytik americké zpravodajské agentury CIA Raymond McGovern, takzvaní spojenci USA jsou ve skutečnosti vazaly Spojených států. Od první světové války a druhé světové války už USA začaly monitorovat a cenzurovat. Po druhé světové válce USA prohlásily, že mohou spojencům poskytovat bezpečnostní ochranu a ekonomickou pomoc. Ale jak čas plynul válečná povaha a hegemonický přístup Spojených států stále více nesouhlasí se zájmy jejich spojenců a odstředivá síla spojenců je stále zřejmější.

S »neposlušnými« spojenci a se sobeckou mentalitou »absolutní bezpečnosti« USA zásadně upevnily kontrolu nad svým spojenci, stále jsou opatrní před každým jejich pohybem, a dokonce je využívají jako »nástroje« pro udržení své hegemonie. Monitorování se stále více stává »nezbytným prostředkem«.

Kromě toho sledování také slouží jako prostředek USA pro prosazování svých zájmů po celém světě. Bývalý vedoucí CIA James Woolsey připustil, že CIA pomohla společnosti Boeing získat důležitou saúdskoarabskou objednávku od společnosti Airbus.

Nicméně, ostří, které Spojené státy v posledních letech namířily proti svým spojencům, není pouze odposlouchávání. Fakta dokazují, že tváří v tvář americkému realismu a převažujícímu »egocentrismu« se loď přátelství mezi Spojenými státy a jejich spojenci často převrací. Lidé si musí vzpomenout na Kissingerova slova: »Být nepřítelem Spojených států je velmi nebezpečné, ale být spojencem Spojených států je ještě smrtelnější.«

(pr)