Některé mediální zprávy o opičích neštovicích posilují homofobní nebo rasistické stereotypy a prohlubují stigma. Uvedla to Organizace spojených národů pro boj s AIDS (UNAIDS).
Podle UNAIDS už zkušenosti z odezvy na epidemii AIDS ukázaly, že obviňování určité skupiny lidí může zmařit schopnost účinně reagovat na ohnisko nákazy. »Stigma a obviňování podkopávají důvěru a schopnost účinně reagovat během epidemií, jako je tato,« řekl náměstek výkonného ředitele UNAIDS Matthew Kavanagh. »Zkušenosti ukazují, že stigmatizující rétorika může rychle znemožnit reakci založenou na důkazech tím, že podněcuje koloběh strachu, odvádí lidi od zdravotnických služeb, brání úsilí o identifikaci případů a podporuje neúčinná, represivní opatření,« dodal.
Případy viru jsou hlášeny z Evropy, USA, Kanady a Austrálie. Nemoc se obvykle vyskytuje v zemích západní a střední Afriky.
UNAIDS uvedla, že značná část nedávných případů opičích neštovic byla zjištěna u homosexuálů, bisexuálů a dalších mužů, kteří mají pohlavní styk s muži. Podle agentury se ale pravděpodobně nakazili při těsném fyzickém kontaktu s někým, kdo už byl virem infikovaný. Organizace zdůraznila, že nakazit se může kdokoli.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se virus přenáší blízkým kontaktem s tkání a tělesnými tekutinami nakaženého a také kapénkami. Přenos může nastat rovněž přes kontaminované materiály, například ložní prádlo.
Některá mediální zobrazení Afričanů a členů LGBT komunity (lesbické ženy, gayové, bisexuálové a transgenderové osoby) tak podle UNAIDS »posilují homofobní a rasistické stereotypy a prohlubují stigma«.
WHO oznámila, že ke 21. květnu obdržela hlášení o 92 nemocných ve 12 členských státech, kde se nemoc obvykle nevyskytuje. Prověřuje dalších 28 podezření na toto onemocnění.
Šíření opičích neštovic podle Kavanagha ukazuje, že lidé budou i nadále čelit virovým hrozbám. Je proto nezbytná mezinárodní koordinace a solidarita, protože viry lze překonat pouze na globální úrovni, uvedl představitel UNAIDS.
Opičí neštovice byly poprvé zaznamenány v Demokratické republice Kongo v 70. letech minulého století. Počet případů v západní Africe se v posledním desetiletí zvyšoval. Mezi symptomy onemocnění patří horečka, bolesti hlavy a kožní vyrážka, která se obvykle objeví nejprve na obličeji a pak se šíří po zbytku těla. Žádný lék neexistuje, ale příznaky obvykle odezní po dvou až čtyřech týdnech. Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, u neočkovaných proti pravým neštovicím až deset procent.
(čtk)