Po ukončení platnosti obilné dohody, která jakž takž zaručovala bezpečný provoz zboží po Černém moři, se tato oblast stává tavícím kotlem současné geopolitiky. Střetávají se zde zájmy Ruska, Ukrajiny, Turecka a ostatních zemí NATO. Týká se to pak také každého, kdo prodává či nakupuje ropu.
Ruské válečné lodě hlídkují na hladině Černého moře, odpalují rakety a zároveň vytvářejí faktickou blokádu. Ukrajinské podmořské drony nenápadně dopravují výbušniny k ruským přístavům a plavidlům, představují stále větší hrozbu v arzenálu Kyjeva. Ve vzdušném prostoru nad nimi létají nad mezinárodními vodami pozorovací letadla a drony NATO a spojenců, které shromažďují zpravodajské informace sloužící k oslabení moskevské intervence, i když Rusko vyplnilo oblohu svými vlastními letadly, popsal situaci deník The New York Times.
Černé moře, které hraničí se zeměmi NATO a je podle deníku ve válce přehlíženo, se stává stále nebezpečnějším kotlem vojenského a geopolitického napětí poté, co nebyly splněny požadavky Moskvy, na základě nichž by byla obnovena takzvaná obilná dohoda.
Čtěte také: Analýza: Proč se ukrajinským obilím krmila především španělská prasata a proč nyní vybuchuje?
Riziko konfrontace
Černé moře, vzdálené od urputných bojů na frontě, nicméně staví Rusko a země NATO do takové blízkosti, jaká se v jiných válečných oblastech, jako je například boj o Kyjev nebo bitva o Bachmut, nevyskytuje, což zvyšuje riziko konfrontace. »Černé moře je nyní zónou konfliktu – válečnou zónou, která je pro NATO stejně relevantní jako západní Ukrajina,« řekl deníku Ivo Daalder, bývalý americký velvyslanec při NATO, který vede Chicagskou radu pro globální záležitosti.
Poté, co Rusko odstoupilo od dohody o dodávkách obilí, zasypalo ukrajinské černomořské přístavy salvami raket, zde uskladněné zbraně totiž už nespadaly pod dohodnutou ochranu. Zasaženy byly dokonce i místa na řece Dunaji několik set metrů od Rumunska, člena NATO.
Ukrajina minulý týden odpověděla dvěma po sobě jdoucími údery na ruské lodě – demonstrovala tak svůj nový dosah podmořských dronů, údajně dodaných z Velké Británie, které mohou zasáhnout ruské přístavy vzdálené stovky kilometrů od pobřeží. A vydala varování, že šest ruských černomořských přístavů a přístupy k nim budou až do odvolání považovány za oblasti »ohrožené válkou«.
Bitva o kontrolu nad mořem by mohla mít důsledky pro globální trhy s energií a světové dodávky potravin. A téměř jistě také vyvolá nové výzvy pro NATO, které se údajně snaží o »volnou plavbu po moři«, přičemž ale jeho členské země omezují možnosti plavby takzvaně nepřátelských zemí.
Představitelé Bidenovy administrativy ve Washingtonu vyjádřili na počátku války výhrady k tomu, aby Ukrajina zasahovala cíle nebo prováděla sabotáže uvnitř Ruska, včetně jeho černomořských přístavů, protože se obávali, že takové útoky by pouze vystupňovaly napětí ve vztazích s prezidentem Vladimirem V. Putinem. Nyní ale pozvolna z tohoto požadavku ustupují.
Spojené státy zakázaly použití amerických zbraní při jakémkoli útoku na ruské území a američtí představitelé tvrdí, že si cíle na Ukrajině nevybírají. Spojené státy a západní spojenci však Ukrajině dlouhodobě poskytují zpravodajské informace, které Kyjev spolu s vlastními rozsáhlými zpravodajskými sítěmi využívá k výběru cílů, informoval The New York Times.
Bitva o kontrolu
Černé moře bylo po staletí centrem ruské oblasti zájmu, jeden čas se dokonce nazývalo Ruské moře. Boj o jeho kontrolu vedl ke střetům s jinými světovými mocnostmi, včetně několika válek s Osmanskou říší. Přístavy podél teplých vod umožňovaly celoroční obchod. Poloha – geopolitická křižovatka – nabízela Rusku místo, odkud mohlo promítat svou politickou moc do Evropy, na Blízký východ i mimo něj.
Rusko se podle listu již léta snaží zvýšit vliv Moskvy v okolí Černého moře, přičemž vkládá státní peníze do rozvoje přímořských přístavů a rekreačních měst a buduje ruskou vojenskou sílu v námořních zařízeních v oblasti pro jižní flotilu Moskvy.
Moře je stejně důležité i pro NATO, které se podle Putina snaží Rusko zničit. Tři členské země – Turecko, Rumunsko a Bulharsko – hraničí se samotným Černým mořem, kde se nacházejí čtyři důležité přístavy. V oblasti se nachází také pět partnerských zemí NATO – Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina.
NATO a jeho členské státy provádějí mise vzdušného dohledu a ochrany vzdušného prostoru nad územím NATO, teritoriálními vodami a mezinárodními vodami, ale dávají si pozor, aby nezabloudily do válečné zóny, případně jsou okamžitě vytlačeny ruskými letouny. V poslední době ale NATO zvýšilo počet takovýchto pozorovacích letů, oznámila aliance po druhém zasedání Rady NATO-Ukrajina 26. července.
Ukrajina a někteří představitelé lodního průmyslu vyzvali, aby západní spojenci poskytovali lodím námořní doprovod, ale s tím je spojena řada problémů.
Především Turecko se tvrdě snaží zabránit svým spojencům v NATO v eskalaci napětí s Ruskem v Černém moři a současně se snaží přesvědčit Putina, aby se vrátil k dohodě o dodávkách obilí, kterou původně pomohlo zprostředkovat.
Turecko, které na základě úmluvy z roku 1936 kontroluje průjezd do Černého moře a z něj přes Bosporský a Dardanelský průliv, pouze zakázalo ruským a ukrajinským válečným lodím průliv využívat, což Ukrajina a NATO ocenily. Současně však také požádalo spojence, aby neposílali své vlastní válečné lodě.
Hrozba ze strany dronů
Po celé měsíce mohla Ukrajina dělat relativně málo v boji proti ruské kontrole vod, ale nikdy nepřestala pracovat na vývoji hrozby, která by se postavila mnohem silnějším námořním silám Ruska.
V říjnu Ukrajina použila k útoku na ruskou námořní flotilu námořní drony. V té době nebylo jasné, zda se stanou důslednou a účinnou součástí jejího arzenálu. Nyní však zaútočila na jednu ruskou dopravní a jednu výsadkovou loď a obě zasáhla.
Tvůrci dronu uvádějí, že je určen pro celou řadu misí, od sledování až po boj, může se pohybovat rychlostí přibližně 48 mil za hodinu a má dolet až 450 námořních mil. Při tomto doletu by dron odpálený z černomořského přístavu Oděsa mohl dosáhnout Novorossijsku.
Ekonomika
Přes Černé moře se přepravují více než tři procenta světové ropy a ropných produktů. Historicky z Černého moře odchází asi 750 000 barelů ruské ropy denně, což představuje 20 % jejího vývozu, ačkoli země podle údajů společností sledujících tankery snížila tyto dodávky na 400 000 až 575 000 barelů, protože Rusko se snažilo podpořit ceny u svého těžebního partnera Saúdské Arábie.
Ukrajinští představitelé dali podle deníku najevo, že doufají, že přenesením války do ruských přístavů mohou Moskvě způsobit určitou ekonomickou bolest. Ropa se ale nyní obchoduje za přibližně 85 dolarů za barel a drží se na stabilní úrovni i poté, co Ukrajina o víkendu zasáhla ruský tanker.
David Goldwyn, bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí odpovědný za energetické otázky, uvedl, že ceny ropy by mohly vzrůst o 10 až 15 dolarů za barel, pokud by došlo k vytlačení ruského vývozu z Černého moře.
Rusko se nicméně podle The New York Times ukázalo jako odolný dodavatel ropy. Poté, co velcí obchodníci s ropou a velké mezinárodní ropné společnosti odmítly prodávat ruskou ropu, ujaly se toho nově založené obchodní firmy a přepravní společnosti se sídlem ve Spojených arabských emirátech, Řecku a Hongkongu.
Dohoda by pomohla všem, reálná ale příliš není
NATO by pochopitelně mělo rádo kontrolu nad Černým mořem a to nejen proto, že přes Oděsu proudily na Ukrajinu beztrestně zbraně, navíc je z něj totiž možné ohrožovat samotné srdce Ruska a především Krym. Rusko zase potřebuje Černé moře kvůli obchodu a pro případnou kontrolu Oděsy, která by byla se svou polohou těžko udržitelná v případě jejího obsazení.
Navíc by Rusko klid v Černém moři uvítalo, protože na moři na rozdíl od pevniny a vzdušného prostoru nemá zcela jasnou převahu. Přeci jenom velké bitevní lodě se do dnešního pojetí války, při němž začaly dominovat drony, již tolik nehodí. Dohoda je tedy i v zájmu Ruska, pokud by byla dodržována. To se ale nestalo, a jelikož Západ nebyl ochoten přijmout jediný ruský požadavek, není se čemu divit, že byla smetena ze stolu. Případné ústupky navíc může zablokovat prakticky kdokoliv. Díky sankcím tak není nejspíš cesty zpět. Každopádně klíče k Černému moři beztak drží Turecko, a to si hraje svou vlastní hru…
Tomáš Cinka