Turbulentní doba přináší turbulentní události a to přesně takové, jaké proběhly nyní. Turbulentní je natolik, že jen za jediný den se ráno mnozí radují, že nastala v Rusku ona tolik vytoužená občanská válka a Ukrajincům se konečně otevřel prostor pro ofenzivu. To vše jen proto, aby se večer ukázalo, že ona občanská válka byla ukončena bez výstřelu a Kyjev mobilizuje, aby nahradil ztrátu svých 13 tisíc padlých při pouhých pokusech o nalezení slabin v ruské obraně.
Čistě jenom prosté shrnutí nedávných informací – večer 23. června bylo na telegramovém kanálu zakladatele společnosti Wagner Jevgenije Prigožina zveřejněno několik zvukových záznamů. Tvrdil zejména, že jeho jednotky se staly terčem útoku, z něhož obviňoval vojenské orgány země. Federální bezpečnostní služba (FSB) zahájila trestní řízení kvůli výzvám k ozbrojené vzpouře. Ruské ministerstvo obrany tvrzení o úderu na »týlové tábory« PMC Wagner označilo za falešné zprávy. Wagnerovci poté obklíčili velitelství takzvané Speciální vojenské operace v Rostově na Donu a zahájili postup na Moskvu.
Ruský prezident Vladimir Putin následně v televizním projevu k národu označil akce skupiny Wagner za ozbrojenou vzpouru a zradu, přičemž přirovnal situaci k revoluci v roce 1917 a slíbil, že proti vzbouřencům přijme tvrdá opatření.
Později téhož dne běloruský prezident Alexandr Lukašenko v koordinaci s Putinem jednal s Prigožinem a vypracoval plán deeskalace. Prigožin poté uvedl, že PMC Wagner zastavuje pohyb svých konvojů, obrací je zpět a vrací se do svých polních táborů.
Spory s armádou
PMC (Private military company – Soukromá vojenská společnost, prostě kontraktoři) Wagner se dostala do sporů s ruskou pravidelnou armádou prakticky hned od počátku jejího nasazení na frontě. Není se moc čemu divit, protože se oproti ruské armádě, která nebyla v přímém boji nasazena více než 15 let (od Rusko – Gruzínské války), mají Wagnerovci zkušeností víc než dost a například v Africe si vydobyli takový respekt, že mnoho států žádá ochranu před extremisty vysloveně pouze od nich. Zakladatel této skupiny Jevgenij Prigožin ovšem stejně jako jeho muži není zrovna žádný beránek a zdá se, že jeho ambice doposud neměly hranice. Mohl si to dovolit, v Rusku se z jeho mužů po dobytí Soledaru a Bachmutu (dříve Arťomovsk) stali hrdinové. Už v Bachmutu si ale Prigožin začal stěžovat, že jeho mužům se díky špatné logistice nedostává munice a nejspíš zde příliš nemlžil. Nejméně k té době se pak datuje jeho averze k ministru obrany ruské federace Sergeji Šojgu, a proto také jednou ze základních podmínek, které si vytyčil při svém »tažení na Moskvu«, byla obměna ve vedení armády. Dalším velmi významným katalyzátorem oné »rebelie« pak byla snaha ruského armádního velení o zkrocení podobných kontraktorských skupin, aby se náhodou nevymkly kontrole. Prigožin tehdy podepsat odmítl.
Mediální humbuk
Celá situace mohla velice lehce zajít do extrému, ale nestalo se tak. Zatímco v našich končinách se najednou z Wagnerovců stali po začátku svého tažení na Moskvu bojovníci za svobodu, i když byli ještě pár hodin před tím teroristé, v Rusku fungoval život dál. »Pro paní Černochovou, pana Lipavského a celou twitterovou úderku se z ‚vrahů z Donbasu‘ ze dne na den stali bojovníky osvobození Ruska. A obráceně, pro skupinu kolem pana Vrabela se z největších hrdinů stali v minutě úhlavními zrádci. Neskutečně směšné. Z obou stran,« napsal například předseda strany PRO Jindřich Rajchl. Doplnil také, že stejně se najednou ruské telegramové kanály, které byly ještě včera »hlavním zdrojem ruské propagandy«, jakoby mávnutím kouzelného proutku staly věrohodným zdrojem informací, ze kterých čerpá celá naše kavárenská scéna. »K popukání,« dodal. Jakmile se celá situace stabilizovala, napsal: »Černochová, Lipavský, twitterová kavárna i Vrabel jsou za úplné hlupáky, zatímco my stále zůstáváme věrni svým tvrzením. Aneb, jak je to krásné, když se v jednom jediném dni odkopou lháři a pozéři z obou stran a konzistentní strategie slaví úspěch. Výhoda toho, když hájíte celou dobu jen a jen racionální postoj, je zejména v tom, že nemusíte nic měnit, ať se děje, co se děje. Nakonec totiž zůstane jen pravda«.
Váleční štváči zůstávají válečnými štváči, na tom se nejspíš nic už nezmění, zajímavější ale je, jak reagovala samotná média. Jinak řečeno, jak byla připravená – protože připravená byla a novinku to pro ně rozhodně neznamenalo. Například CNN už měla očividně předpřipravené materiály, pro nás už rovnou přeložené. Nečekali ovšem od toho víc? A odkud tedy vítr fouká?
Stopa ze zámoří
Skupina Wagner je nejspíš opravdu efektivnější než pravidelné ruské jednotky. Však se taky již mnohde vyznamenala. Ale faktem právě zůstává, že se jedná o kontraktory, mnohdy opravdu s pochybnou minulostí, a zde je vždy riziko, že peníze rozhodují o loajalitě.
Přitom zrovna například v USA mají se soukromými kontraktory opravdu mnoho zkušeností. Stačí se spojit s někým, kdo má neomezené ambice a krize je na světě. A mimochodem, USA v den útoku pozastavila platnost nových sankcí na PMC Wagner. Je pravdou, že mnohde by podobná akce stačila na svržení vlády či dokonce na rozbití celého státu, ale v tomto případě se přeci jenom jedná o vyšší hru – a medvěd se už více do kouta zahnat nedá. Jako rozhodující se zde jeví projev prezidenta Putina, ve kterém vyzval k národní jednotě a varoval před občanskou válkou, přičemž ocenil prozatímní zásluhy bojovníků PMC Wagner. A i když v řadách těchto bojovníků je mnoho usvědčených zločinců (stejně jako v mnoha armádách po celém světě), zdá se, že ti na jeho slova slyšeli a postup zastavili. Olivová ratolest o amnestii z úst Lukašenka následně dílo dokonala…
Ve stínu »protiofenzivy«
Proč ale vlastně teď? Vygradovalo opravdu pouze pnutí armády s Wagnerovci? Vždyť momentálně odpočívali… Byli staženi z frontové linie a záminkou byl útok na jejich týl ze strany ruských jednotek (který už byl vyvrácen). Odpověď je třeba hledat také v situaci na frontě. Ono když se totiž půl roku mluví o chystané protiofenzivě ukrajinských sil a pak se fronta za dva týdny posune o dvě vesnice, něco asi nevychází podle plánu a je třeba zabavit média něčím jiným. Protože výsledky skutečně nejsou valné. Podívejme se třeba, jak ofenzivu hodnotí některá evropská média:
- Watson: Od začátku bylo jasné, že protiofenzíva bude jiná než blesková válka z loňského podzimu. Tentokrát měli Rusové měsíce na přípravu a vybudování opevnění.
- RTS: Ruské letectvo upravilo taktiku tak, aby bylo schopno útočit na ukrajinské síly bez rizika ztráty letadel. Rusko více používá klouzavé bomby, čímž se vyhýbá nepřátelským protiletadlovým systémům.
- Corriere della Sera: Vrtulníky Ka-52 zasáhly řadu obrněných vozidel raketami Vichr-1 ze vzdálenosti 8 km. Operují v malých výškách, působí i v noci, využívají terénu a poté se »vynoří« a zahájí palbu.
- T-Online: Publikace cituje rakouského plukovníka Reisnera, podle něhož jsou ruští vojáci dobře připraveni a využívají všech dostupných dovedností. Podle něj ruské vojenské vedení přešlo na taktiku menších formací vybavených protitankovými řízenými střelami.
Němečtí experti pak přičítají úspěch ruské obrany proti ukrajinské protiofenzívě v Záporožské oblasti efektivnímu využití systémů dálkového minování a radioelektronického boje a také přeskupení sil, uvedla televize ZDF. Příznačné mimochodem pro celé dění je to, že v Kyjevě právě v této době probíhá všeobecná mobilizace a že – jak uvedl New York Times – staré neoznačené hroby z minulých válek budou muset být rozkopány, aby uvolnily místo zdánlivě nekonečnému proudu padlých. Podle mnohých zdrojů totiž Ukrajinci za dva týdny ztratili nejméně 13 000 padlých a přes 200 tanků, včetně toliko oslavovaných Leopardů.
Důsledky
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že trestní řízení proti šéfovi Prigožinovi bude zastaveno, jakmile odjede do Běloruska. Kromě toho se ruské úřady zavázaly, že nebudou stíhat ty příslušníky PMC Wagner, kteří se vzpoury zúčastnili, a to kvůli jejich »frontovým zásluhám«. Faktem zůstává, že jak byl puč v našich médiích zveličován, není zaznamenáno, že by při něm padl byť jen jediný výstřel a došlo k nějakým obětem na životech. Momentálně Wagner není na frontové linii, tudíž se na situaci na Ukrajině nic nemění.
Ale jak napsal náčelník Hlavní zpravodajské správy Ministerstva obrany Ukrajiny Kirill Budanov, tak dříve nebo později bude Prigožin zatčen. »Putin takové triky nikomu neodpouští. Bez ohledu na to, jak moc Prigožin mluvil o pokojném pochodu a své nedůvěře k Šojguovi. Prigožin bude později odsouzen, ale podle situace bude buď omilostněn v soudní síni, nebo později amnestován,« uvedl.
Wagnerova PMC pak bude podle něj rozpuštěna. Žoldnéřům bude nabídnuto, aby se připojili k jiným PMC, někteří z nich budou zatčeni a uvězněni za porušení pravidel války. »Úředníci a vojenský personál, kteří byli přáteli a příznivci Prigožina, již byli zařazeni na černou listinu. Po nějaké době tito lidé buď odstoupí, nebo budou odvoláni ze svých funkcí,« uvedl ukrajinský rozvědčík s tím, že ruské ministerstvo obrany bude očištěno od sympatizantů s protivládními uskupeními.
Na druhou stranu ale nelze vyloučit, že proběhnou v generálním štábu skutečně změny a Wagnerovci naopak ze svého exilu v Bělorusku překvapí. Vzhledem ke zprávám, že jsou nyní cvičeni diverzanti, kteří mají podkopat tamější režim, by se nebylo čemu divit.
Na východní frontě klid…
Ať už kdokoliv přisuzoval sebevětší význam této situaci, nezdá se, že by mohla mít výraznější vliv na pokračování bojů na Ukrajině. Celé se to vlastně odehrává v duchu klasického příkladu, že nejoblíbenějším sportem v Rusku jsou šachy, zatímco v USA americký fotbal. A ono těch pár tahů mít připravených dopředu má přeci jenom nad hrubou silou navrch. A i když by mnozí Rusové rádi viděli tvrdší postup a šli klidně i do války hlava nehlava, Putin, ať se nám to líbí nebo ne, tomu právě zabránil.
Mimochodem velmi příznačná byla na celou krizi reakce EU. Ta svolala v panice jakýsi krizový štáb, aby později vše raději ingnorovala, což se stalo poté, kdy američtí představitelé informovali své »protějšky«, že jim už nic nehrozí. Příznačný to vztah mezi spojencem, a vazalem.
Mimochodem celou kauzu vlastně nejlépe dokresluje vtip, který začal okamžitě kolovat na sociálních sítích: »Být Ukrajincema, tak bych se docela bál, protože jestli můžou Wagnerovci jen tak beztrestně táhnout na Moskvu, co by se stalo, kdyby se rozhodli vyrazit na Kyjev?«
Tomáš Cinka