V Evropě, logicky i v České republice, se od loňského podzimu projevuje enormní růst cen energií, pohonných hmot, hnojiv a potravin. Kde jsou příčiny tohoto stavu, a jak to řešit?
Ceny ropy a zemního plynu stoupaly ještě před ukrajinsko-ruským konfliktem, což se přirozeně promítalo do cen energií a pohonných hmot. Nyní je situace závažnější a zafungoval přirozeně takzvaný index strachu, tedy obavy z budoucích následků, které způsobí naplnění těchto obav ještě předtím, než jsou k nim reálné důvody. Co se týká minerálních hnojiv, pro jejichž výrobu jsou ropa a zemní plyn klíčovými surovinami, hlavními dovozci do Evropy jsou Rusko, Ukrajina a Bělorusko. Z těchto zemí došlo z mnoha důvodů v posledních měsících k omezení vývozu. Evropská produkce naši potřebu nepokryje, navíc je při vysokých cenách zemního plynu nerentabilní.
Přestože mají zemědělci zatím převážně pohnojeno, ceny hnojiv dále rostou. Další vlna poptávky ze strany zemědělců přijde v létě, respektive na podzim se zakládáním porostů ozimých obilovin a řepky.
Co se týče cen, již před válečným konfliktem na Ukrajině rostly z řady důvodů na světových burzách ceny rostlinných komodit včetně obilovin. To se projevovalo mimo jiné ve zdražování krmných směsí pro hospodářská zvířata. Také u krmiv platí, že konflikt tento trend ještě urychlil. Ukrajina před válkou vyprodukovala 80 milionu tun obilovin ročně a byla pátým největším exportérem pšenice a třetím největším exportérem ječmene na světě. Ne nadarmo se Ukrajině přezdívá obilnice Evropy, někdy dokonce obilnice světa. Česká republika je sice v produkci obilovin soběstačná, ale obiloviny jsou komoditou, s níž se na evropském jednotném trhu volně obchoduje a která se letos navíc ještě mnohem více vyváží i mimo území Evropské unie.
Jak z toho ven? Zemědělci nejenže neurčují cenu, za kterou prodávají, ale ani nerozhodují o tom, kde nakonec obilí skončí. V současné době proto jednáme s vládou na vytvoření nástroje pro sledování pohybu a bilance zemědělských komodit a o rezervačním systému pro nákup do státních hmotných rezerv, který by se aktivoval v době krize podobné té, kterou zažíváme v tomto roce.
Nyní se nacházíme v mimořádné situaci, kdy sama Evropská komise, která se běžně velmi tvrdošíjně brání státní pomoci zemědělství, národním vládám rozvazuje ruce a dává jim možnost dočasně své zemědělce podpořit různými nástroji, jako je například kompenzace vysokých cen energií nebo minerálních hnojiv. Cílem je podpořit citlivé sektory, jako je například chov prasat, dojnic, nebo i klasickou rostlinnou výrobu. Třeba sousední Polsko se chystá zemědělství podpořit více než 800 miliony euro. Velké »záchranné« balíčky mají přichystané také mnohé další státy včetně velkých producentů, jako je Německo, Francie nebo Španělsko. Chápeme, že možnosti státního rozpočtu jsou omezené, nicméně cílem těchto intervencí v ostatních zemích je zachovat rozměr tamního agrárního sektoru a zároveň snížit dopady zdražování na obyvatele. Tyto cíle bychom dle našeho názoru v aktuální situaci, kdy se Česká republika z best in covid stává best in inflation, měli sledovat také my.
Agrární komora ČR již delší dobu upozorňuje na nekalé praktiky zahraničních obchodních řetězců vůči našim producentům zemědělských komodit a výrobcům potravin. O jaké jde, a jaké jsou možnosti řešení tohoto problému?
S nespravedlivými obchodními praktikami ze strany odběratelů se setkala, podle nedávného průzkumu, většina našich členů a děje se tak ve většině případů pravidelně. Nejčastěji se jedná o odběr zboží za podnákladové ceny, povinný příspěvek na propagaci, zrušení objednávky v řádu dnů před dodáním zboží nebo nedodržení lhůty pro fakturaci, dále nutnost odebrat si zpět zboží, které se neprodalo nebo nutnost podílet se na slevové akci. Aktuálně »leží« v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR novela zákona o významné tržní síle, která má potenciál tyto praktiky omezit. Vzhledem k časové tísni, kterou způsobil limit pro převedení do národní legislativy ze strany Evropské komise a chybějící politické vůli si však od novely mnoho neslibujeme.
Současná politika české vlády v sektoru zemědělství a potravinářství vyvolává mezi produkčními zemědělci značné napětí a rozhořčení. Vláda zatím na jejich názory nereaguje. V tuto chvíli nelze vyloučit ani možnost demonstrace a blokády Prahy, jako tomu bylo před více než 10 lety, i když ji považuji za krajní řešení situace. Nejde jen o nějaké číslo, na které se podle vyjádření některých politiků, příliš fixujeme.
Tady jde o komplexní systém, který znevýhodňuje producenty potravin a surovin pro potraviny a zaměstnavatele ve venkovském prostoru. Nejen nám, ale i našim zaměstnancům a nám všem jako spotřebitelům, kteří si přejeme české potraviny, jde o hodně. Mezi zemědělci to i kvůli mediálním výrokům některých politiků skutečně vře a chtějí jim to přijít osobně sdělit.
Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR