Filip Hausknecht je jedním ze zakladatelů a provozovatelů družstevního sociálního podniku Střecha na Praze 1, kde pracuje společně s lidmi se zkušeností s bezdomovectvím nebo po výkonu trestu. Před třemi lety inicioval vznik politického hnutí Budoucnost, jehož je spolupředsedou. Dokončil sociologicko-ekonomické studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hraje fotbal za FK Union Žižkov. Dříve také působil na radnici Prahy 3 ve výboru pro majetek, v komisi pro bytovou politiku a v představenstvu městské akciové firmy SMP.
Lidé ve vašem věku se většinou politice věnují maximálně tak, že vědí, koho volit. Jak jste se k aktivní politice dostal vy?
K politice jsem se dostal už někdy v patnácti letech přes hudbu a přátele. Celé dospívání vám lidi opakují, že svět prostě nějak funguje a my se tomu máme přizpůsobit, podřídit se a zvyknout si. S tím jsem se nikdy nedokázal smířit. Přišlo mi, že naše společnost je možná organizovaná, ale bez cíle. A od té doby jdu proti proudu a prosazuju, že budoucnost je taková, jakou si ji uděláme. A já si ji představuju spravedlivější, svobodnější a důstojnější.
Hnutí Budoucnost, nemýlím-li se, má své kořeny mezi Mladými zelenými a platformou v ČSSD Idealisté. Proto asi vznikají koalice ČSSD, Zelení a Budoucnost – třeba na Praze 3. Ale ve »velké Praze«, tedy při volbách do Zastupitelstva hl. města Prahy, k dohodě nedošlo. Proč?
Hnutí Budoucnost má kořeny všude možně, zakládalo nás ji tehdyněkolik desítek lidí a jen zlomek přišel ze zmíněných organizací.Současná spolupráce na levici ale vychází spíš ze změny situace.Nacházíme se v krizi a podle toho se musíme i zachovat. Zdražuje všeod energií po potraviny, máme nejrychleji rostoucí ceny bydlení vEvropě, velká část společnosti se topí v exekucích a výplaty nám podtíhou inflace mizí rychleji než dřív.
Teď není čas na originalitu a zkoušení nových cest. Musíme napnout všechny síly a spojit se se všemi důvěryhodnými lidmi, abychom dokázali lidem pomoci. Proto jsme se rozhodli spojit naše kandidátní listiny a vytvořit jednu velkou koalici s názvem Solidarita.
Aha, tak to jsem vycházel ze starších informací… Lze nějak stručněji shrnout, čeho byste rádi dosáhli?
Cíl je teď jednoznačný – musíme ulehčit obyvatelům Prahy od dopadů krize, musíme posílit veřejné služby, musíme začít stavět dostupné obecní bydlení a musíme zabránit ODS a jejím přívěškům v dalším ničení a rozprodávání našeho hlavního města. To je velká výzva, kterou zvládneme jen společně. A musíme mít na paměti, že to za nás nikdo jiný neudělá.
Ještě v březnu jste měl být lídrem do ZHMP vy, pak jste měl být »jen« dvojka. Jak k tomu postupně došlo a jak to vlastně bude teď?
V únoru jsem byl zvolen lídrem Budoucnosti do pražských voleb. Tato role není jen o tom vést a reprezentovat hnutí v kampani, znamená to také dát dohromady silný a kompetentní tým lidí. Navíc jsem přesvědčen, že politika potřebuje víc schopných žen. Některá témata prostě nedokážu správným způsobem reflektovat a rozhodovat o nich, když vycházím z úplně jiné zkušenosti.
Udělalo mi proto obrovskou radost, když natolik zkušený a schopný člověk, jako je Magdalena »Mahu« Opletalová, moji výzvu přijala a šla do toho s námi.
Po vstupu do koalice Solidarita jsme se však domluvili a místa si prohodili – koaliční kandidátku povede jiná skvělá politička, já budu v celkovém pořadí šestý a Mahu devátá.
ČSSD a Zelené v Praze vlastně spojuje jméno Matěj Stropnický. Také se zapsal na Praze 3, kde byl místostarostou. »Zlí jazykové« říkají, že svou středolevicovost vyměnil za pozici »zámeckého pána«. Jak ho vnímáte vy, znáte se osobně?
S Matějem jsme se dřív znali docela dobře a na Praze 3 jsme spolupracovali, ale teď jsme se už asi rok neviděli. Vážím si ho za práci, kterou v politice odvedl, i za jeho současnou kulturní činnost v Osečanech a pomoc lidem, kteří u něj a u Dana doma našli přístřeší.
Na vašem facebookovém profilu se lze dočíst mnoho zajímavého. Třeba, že jste dokončil bakalářskou práci – na jaké téma? A vlastně jste již dokončil i studium – zatím dokončil?
V bakalářce jsem se věnoval tématu práce, konkrétně zaměstnavateli poslední instance. Velmi zjednodušeně to je nástroj, díky kterému by stát každému člověku, který by měl zájem, garantoval pracovní místo za předem určenou rovnou mzdu a na plný úvazek. Jeho zavedení by mohlo mít extrémně blahodárné účinky na naši společnost – prakticky by došlo k eliminaci nedobrovolné nezaměstnanosti, klesla by míra chudoby, zredukovali bychom stínovou ekonomiku a švarcsystém, zmenšili bychom rozdíl v odměňování žen a mužů a pomohli bychom rozvoji a posílení veřejných služeb. Navíc je pravděpodobné, že by tohle řešení stálo státní rozpočet méně peněz, než kolik v tuto chvíli vynakládá na politiku zaměstnanosti.
Práci jsem obhájil, a také jsem minulý týden úspěšně složil státní zkoušky. Rozhodl jsem se ale už dál ve studiu nepokračovat. Máme v naší zemi hromadu skvělých akademiků a akademiček a já svoji roli vidím jinde. Chci propojovat jejich expertízu a životní zkušenosti a problémy pracujících lidí, a to vše přeměnit v politickou sílu, která se konečně bude věnovat skutečným problémům dneška.
Ale více mě zaujal příběh o »dvou mladých holkách ve Vodičkově ulici«. Můžete zde shrnout, o co šlo a jak se situace vyvinula?
Zhruba před měsícem, když jsme se s přítelkyní vraceli z centra domů, tak jsme si všimli dvou podezřelých třicátníků, jak na tramvajové zastávce oslovili dvě mladé dívky. Ty byly od pohledu nezletilé a celá situace byla krajně podezřelá. Báli jsme se, aby se jim nic nestalo a opakované ujišťování oněch pánů o tom, jestli jim už skutečně bylo 15, nás znervóznilo ještě více. Raději jsme proto nastoupili do stejné tramvaje a čekali, jak se situace vyvine. Na Florenci pak společně šli na hotel a v tu chvíli jsem se musel rychle rozhodnout. Buď se do toho nebudu dál motat a budu riskovat, že se jim stane něco, co si budou vyčítat do konce života, anebo zavolám policii, nechám je situaci prověřit a budu riskovat, že budu za blbce. Vybral jsem si to druhé a po dvaceti minutách už policie vedla dva pány z hotelu v poutech se zjištěním, že holkám bylo 14 let.
Ale zpět k politice – gratuluji ke znovuzvolení! I to vím z vašeho Facebooku ☺. Bylo těžké se rozhodnout obhajovat na republikovém shromáždění pozici spolupředsedy?
Bylo, ani nevíte jak. Budoucnost jsem před třemi lety zakládal a poslední dva roky vedl jako spolupředseda. Samozřejmě vše zdarma a ve volném čase.
Do toho jsem prezenčně studoval a pracoval na plný úvazek. S naším družstevním podnikem jsme si prošli covidovou krizí a před půl rokem jsme se stěhovali ze Žižkova do centra Prahy. Během toho jsem ještě cestoval za přítelkyní do Walesu, když ještě pracovala v zahraničí, jezdil jsem s kapelou koncertovat po Evropě a před rokem jsem začal hrát fotbal za FK Union Žižkov.
Teď, po úspěšném zakončení studia, mám konečně pocit, že si všechno sedlo, a mohl jsem tak zodpovědně požádat kolegy a kolegyně z Budoucnosti o důvěru na další dva roky. Ohromně si vážím toho, že jsem ji skutečně dostal, a to dokonce bez ztráty jediného hlasu. To jsem opravdu nečekal.
Jakou změnou prošlo vedení Budoucnosti, jste spokojen s novým složením?
Hnutí povedu společně se Sárou Herrmannovou, z čehož mám velkou radost. Je to přesně ten typ političky, kterou naše země potřebuje. Průbojná, empatická a pracovitá. Nově v předsednictvu zasednou ještě sociální pracovník Alexander Olah z Jirkova, výzkumnice Aneta Kohoutová z Hradce Králové a finanční koordinátorka Nina Adlerová z Prahy.
Své funkce pak obhájili odborář Bob Čáp, IT manažer Tomáš Dinkov a psycholožka Manuela Haug. Poslední pozici v předsednictvu obsadí nominant naší mládežnické organizace Budoucí – student Michal Novotný.
Zde bych si ale hlavně dovolil ohromně poděkovat celému prvnímu předsednictvu Budoucnosti – zakládat a rozjíždět politické hnutí úplně zdola bez bohatých sponzorů v zádech je opravdu řehole.
Co kromě voleb je hlavním cílem?
Jedním z hlavních cílů je růst našeho hnutí. Na konci druhého mandátu bych chtěl, aby se naše členská základna rozrostla do vyšších stovek, a abychom měli v každém okresu místní sdružení. Chceme z politiky vytlačit všechny ty elitářské partaje zbohatlíků a dát moc do rukou normálních lidí. Jestli se chceme někam posunout, tak si zkrátka musíme vládnout sami. Z krátkodobého hlediska se nyní skutečně soustředíme na komunální volby, ve kterých budeme mimo Prahu kandidovat například v Hradci Králové, Teplicích, Horních Domaslavicích, Jilemnici, Slaném, Jirkově nebo Neratovicích.
Co se týče politických cílů, tak je nyní naprosto stěžejní ulehčit lidem od dopadů krize. Máme na to prostředky, máme na to nástroje, máme na to vůli. Ve Strakovce ale bohužel sedí asociální vláda škrtů Petra Fialy, která svými kroky už nyní celosvětovou krizi u nás prohlubuje a prodlužuje. Jak jinak si vysvětlit 16procentní růst cen oproti například pětiprocentnímu ve Francii?
Kdo je nejbližším spojencem Budoucnosti doma i v zahraničí?
Spolupracovat doma jsme připraveni se všemi, kteří chtějí téhle zemi a lidem zde žijícím pomoci. Abychom společně přečkali horší časy a následně vybudovali silnější, udržitelnější a spravedlivější společnost.
V zahraničí jsme navázali přátelství především s polskou stranou Razem a dalšími levicovými stranami z východní Evropy. Osobně jsem přesvědčen, že právě spolupráce napříč východní Evropou je ta správná cesta. Měli bychom se spojit například v otázce sociálního dumpingu – už nechceme dál být levnou montovnou bohatého západu.
Vašeho sjezdu se zúčastnil předseda ČMKOS Josef Středula. Proto asi nemá cenu se ptát, kdo vás nejvíce zaujal z těch, co chtějí kandidovat na prezidenta…
Je to tak a mám velkou radost, že Josef Středula moje pozvání přijal. Ze současných kandidátů je jediný, kdo chápe realitu každodenního života pracujících lidí, na kterých chod naší země stojí. Je to důvěryhodný člověk, který kope za lidi celý svůj život, a proto mu věřím, že v tom bude pokračovat i jako prezident ČR. Navíc za ním stojí organizace s více jak tři sta tisíci členy, do jejíhož čela byl nedávno potřetí v řadě zvolen, to o sobě může říct málokdo.
Zbyšek Kupský
FOTO – Facebook