O co se dnes hraje na Ukrajině? O nerostné bohatství, tvrdí Tomáš Vandas (BEZ-UL)

Jeden z nejkontroverznějších, ale zároveň nejzásadovějších politiků současné doby, bývalý přední člen Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa (SPR-RSČ) a následně předseda Dělnické strany i její pokračovatelky DSSS Tomáš Vandas nebývá často respondentem rozhovorů, protože je tím, čemu se říká libozvučně latinsky »persona non grata«. Dnes stojí za projektem strany Bezpečné ulice (BEZ-UL) a ze svých názorů neslevuje. »Zeptejte se Jugoslávců, jestli je NATO mírová organizace,« tvrdí například. Dnešní rozhovor pro iportaL24.cz rozhodně není v rukavičkách…

Bezpečné ulice… Ta první otázka se s ohledem na název vaší strany přímo nabízí. Máme u nás bezpečné ulice?

Víte, ten název politické strany Bezpečné ulice užíváme od roku 2022, a vlastně je paradox, že já jakožto bývalý předseda Dělnické strany, jsem byl zvolen zastupitelem v Bílině za Bezpečné ulice, které byly součástí volební koalice.

Ale k vaší otázce. My bychom si pochopitelně přáli, abychom měli bezpečné ulice. Protože ty jsou pak základem bezpečných obcí, měst i celé země. To je samozřejmě náš cíl, ale v programu se logicky zaměřujeme i na zásadní body, jako je členství v Evropské unii či v NATO, což zásadně odmítáme. Jsme proti zavedení eura, jsme pro obnovu suverenity naší země, protože ať si vládní představitelé dnes říkají, co chtějí, tak suverenitu prostě nemáme. Protože pokud nám Brusel doporučuje, abychom odložili podpis smlouvy na Dukovany, jelikož to není v souladu s předpisy Evropské unie, tak v žádném případě nemůžeme říci, že jsme suverénní zemí. Prostě nejsme. Pokud nám někdo diktuje, co můžeme nebo nemůžeme, tak těžko můžeme o něčem takovém, jako je suverenita, vůbec mluvit. A o tom je i program politické strany Bezpečné ulice.

Já tedy musím říci, že nejsem přímo jejím členem. Jsem něčím, co je dnes moderní – čili tváří nebo hlavním podporovatelem strany. Ale jinak si myslím, že máme hodně aktivních lidí, teď navíc nabíráme řadu úplně nových tváří, mezi nimiž jsou přirozeně i bývalí členové dělnické strany, která ukončila činnost k 31. 12. minulého roku.

Rozvíjíme se a našim cílem nejsou ani tak stávající parlamentní volby, to musím především zdůraznit, nýbrž komunální volby v roce 2026 a poté ty krajské. Tam chceme cílit naši aktivitu, aby byl náš výsledek v regionech co nejlepší.

Zmínil jste, že parlamentní volby nejsou cílem. Znamená to, že do nich nepůjdete, a tudíž podpoříte nějaký subjekt?

Určitě do nich nepůjdeme, protože jsme přesvědčeni, že nabídka pro národovecké hlasy je tady dneska už docela velká. Já už jsem několikrát řekl těm, co nás žádají, abychom šli do voleb s některou z dalších mimoparlamentních stran a vytvářeli novou kandidátku, že jsme proti. Protože tady máme boj o národovecké hlasy ze strany ANO, dále vzniklo spojení národně-konzervativních sil kolem hnutí SPD, pak musíme samozřejmě zmínit STAČILO! v čele s Kateřinou Konečnou, ale jsou tu i Motoristé, kteří se snaží tvářit národně – o tom, jestli jsou nebo nejsou, ať si udělá každý obrázek sám.

Ale já říkám, že je blbost v této situaci vytvářet další kandidátku, která povede pouze k jednomu jedinému, že se budou tříštit hlasy a odvádět desetinky, dvě, tři – což ve finále pomůže téhle Fialové bandě. A tak podpoříme spojenectví SPD, Trikolory, PRO a Svobodných.

A důvod?

Je nám nejbližší programově. Myslím si, že tam najdeme spoustu programových průsečíků, ať už ve vztahu k Evropské unii, k národní suverenitě vůbec, a jak já říkám, k důrazu na právní stát, na svobodu slova a projevu.

Tím jste mi trochu nahrál. SPD totiž nedávno uspořádala demonstraci za svobodu slova, která je podle ní v poslední době ohrožena, a to nejen trestním stíháním jejího předsedy Tomia Okamury. Americký viceprezident J. D. Vance za to na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově dokonce zkritizoval celou Evropu. Co myslíte, je to skutečně tak horké?

Já začnu tím, že jsem byl jedním z těch, kteří to okusili na vlastní kůži. Byl jsem odsouzen za svůj projev v Brně 2009, kdy jsem varoval před migrační vlnou tsunami. Byl jsem spolu s dalšími kolegy souzen tímto polistopadovým režimem a vyfasoval za to podmíněný trest.

Svoboda slova a projevů by přece měla být základním kamenem každé demokratické společnosti. Vrátím se k roku 1989, kdy lidé cinkali na náměstích a vyjadřovali touhu po svobodě, a právě i po svobodě projevu. Aby tady lidé nebyli odsuzováni za svoje názory, myšlenky a za to, že někde něco pronesou nebo řeknou. Jenže my jsme se zase dostali do toho stavu, že jsou občané nejenom nálepkováni jako extremisté, rasisté, populisté a všechno možné, ale že jsou za to dokonce i odsuzováni. A to musím jednoznačně odmítnout, protože za tohoto stavu nemůže být o demokracii ani řeč.

A když už jste zmínil J. D. Vance, amerického viceprezidenta, tak ten situaci na Mnichovské konferenci pojmenoval velice přesně a trefně. Bylo to patrné i z výrazů evropských politiků, že zasáhl přesně to, čeho se oni bojí. Že je někdo bude kritizovat za jejich protidemokratické postoje, za to, že odsuzují své politické nepřátelé. Nejen že je nálepkují, ale dneska se už kvůli tomu ruší i volby, viz případ Rumunsko. Uvažuje se o zákazu politických stran, což byl mimochodem i případ České republiky a Dělnické strany, a nyní to vidíme v Německu, kdy se objevují úvahy o zákazu AfD. Je to nejpopulárnější strana v zemi, která by momentálně vyhrála volby, přesto je něco takového ve hře.

Tady je jasně vidět, že evropští lídři jsou v křeči. Že opravdu už neví kudy kam. Situace pro ně začíná být tak vážná, že se uchylují k tomu, že už ani neskrývají snahy potírat názory, které jim nevoní a které nejsou v souladu s jejich přesvědčením. Naprosto otevřeně již mluví o tom, že chtějí své odpůrce trestat a zavírat i zakazovat politické strany.

Jako jeden z programových bodů, jak jste již sám podotkl, máte vystoupení z Evropské unie, což paradoxně zpochybňují i některé tzv. vlastenecké či levicové strany. A například exprezident Miloš Zeman ve svém dosud posledním rozhovoru pro iportaL24.cz prohlásil, že by v případném referendu hlasoval proti, jelikož jako ekonom tvrdí, že z členství máme více finančního profitu, než kolik do EU dáváme. Jakým způsobem o tom uvažuje Tomáš Vandas?

Určitě nejsem tak dobrý ekonom jako Miloš Zeman, vlastně si vůbec netroufám říci, že bych byl ekonom, ale zase to celé vidím z pohledu více národoveckého. Protože pokud by Evropská unie fungovala na té bázi, ke které byla zřízena – to znamená, že to měla být hospodářská spolupráce mezi jednotlivými státy na suverénní bázi – pak by proti tomu projektu nemohl říct nikdo ani slovo. V tom je ta ekonomika a ekonomická spolupráce – a z ní by měly čerpat všechny evropské státy, které v onom sdružení jsou. Ale pokud se ty tendence stočily k tomu, že se vytváří úplně unifikovaně jednotná nařízení, jednotná měna a i teď jedna vláda, kdy tuto roli de facto plní Evropská komise, je to špatně. Vezměte si ta nesmyslná nařízení, ty direktivní příkazy a vše, co dopadá na náš život. Stačí zmínit Green Deal a všechny »ekologické« otázky, protože tady vůbec nejde o ekologii, ale o naprosto nesmyslnou ideologii, která ničí naši ekonomiku a přinese chudobu občanům.

Takže v této situaci, kdy se Evropa řítí pod vedením Evropské komise do naprosté zkázy a záhuby, bychom jednoznačně měli usilovat o vystoupení z EU. Ale já zase nejsem naivní snílek, který by si představoval, že to jde udělat ze dne na den. Víme, jak dlouho to trvalo Velké Británii. Každopádně bychom měli my jako Česká republika začít konat takové kroky, které by nám to opuštění Evropské unie umožnilo. K tomu ovšem potřebujeme národní vládu. Bez toho to prostě nejde! Pokud nebudeme mít národní vládu, ale vládu kolaborantů, kteří jdou na ruku Bruselu, všechno si nechají líbit, všechno schvalují a ještě se často chovají papežštěji než papež, pak bude situace samozřejmě ještě horší a horší.

Co si v této souvislosti myslíte o nedávných výrocích šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové, která vyhrožovala čelním evropským politikům, že pokud přijedou na oslavy Dne vítězství do Moskvy, jejich účast nebude brána na lehkou váhu. A jel byste tam vy osobně?

Já bych tam jel určitě! Je důležité si připomenout tak význačnou událost našich dějin, jakou je osvobození. Na tom přece není vůbec nic špatného, naopak! Já jsem tak činil, alespoň z pozice komunálního politika, u nás v Bílině. Nebylo to sice na Rudém náměstí v Moskvě, ale už to, že ta nikým nevolená ministryně-komisařka, nebo jak se to dá nazvat, si dovoluje vyhrožovat politikům suverénních – myšleno bohužel v uvozovkách – států, zvolených jejich vlastními občany, přece jasně dokládá totalitní manýry Bruselu jdoucího po krku právě těm politikům, kteří přesně neplní jeho zadání. To je Orbán. A to je Fico. A samozřejmě pokud se objeví někdo další, tak si můžeme být jisti, že budou následovat podobné kroky a podobná prohlášení, jakými jsme teď svědky. Je to naprostá nestoudnost! Místo toho, aby Evropská unie fungovala na bázi spolupráce a respektu k tomu, že někdo může mít jiný názor, jsme svědky vyhrožování a ultimát těm, kteří se nechtějí podrobit a hodlají jít svojí vlastní cestou.

Evropská unie se poměrně aktivně zapojuje do konfliktu na Ukrajině. Je skutečně jedinou cestou, jak ho vyřešit, bezbřehá pomoc Kyjevu?

Rozhodně ne. To, co říká naše vláda – že cestou k míru je, pokud budeme více zbrojit – pokládám za totální nesmysl. Cesta k míru nikdy nemůže vést přes válečnou mašinérii! A také mě fascinuje to, když čtu titulky, jak se Kyjev dohodl s Evropskou unií nebo s evropskými lídry na příměří. Kyjev se přece nemůže dohodnout na příměří s evropskými lídry, ten se musí primárně dohodnout s Ruskem, a s tím vyjednávat o podmínkách míru, případně s prostředníkem, jimiž jsou Spojené státy, které hrají v zastoupení Donalda Trumpa obrovskou roli, to bez pochyby.

Domnívám se, že Trump může mít vliv jak na Putina, tak na Zelenského, jenže Evropská unie se tváří, jako by byla důležitá. Přitom je evidentní, že Spojené státy po zvolení Trumpa převzaly iniciativu a snaží se celou věc vyřešit – konflikt dovést k příměří a následně i k míru. No a Evropská unie se cítí odstrčená, tudíž se okamžitě snaží vyvíjet inciativu, aby bylo vidět, že něco dělá. Přitom je dneska úplně bokem. Tam je klíčové, jak se dohodnou Ukrajinci s Rusy a zprostředkovávat to bude Donald Trump. Ale určitě se k míru nedostaneme dalším a dalším zbrojením.

Kdo je podle vás viníkem té války? Je skutečně Putin agresorem?

Rozhodně to nelze vidět takhle černobíle. Tam se musíme vrátit o 11 let nazpátek – do roku 2014, kdy došlo ke svržení právoplatně zvoleného prezidenta Janukovyče. Majdan přinesl změnu režimu a celé to násilí. Byl zapříčiněn tím, že Janukovyč odmítl podepsat dohodu s Evropskou unií a chtěl naopak uzavřít spolupráci s Rusy. Následovaly demonstrace a násilný pád zvolené hlavy státu, čímž odstartovaly všechny problémy, které potom následovaly. A víme, co se dělo. Jaké zákony přijímal Kyjev. Že zrušil ruštinu jako úřední jazyk, že se v Oděse spáchaly takové zločiny jako v roce 2014 a že tam byly národnostní konflikty, které eskalovaly v to, že Rusko zahájilo v roce 2022 invazi. Rozhodně to nelze vidět tak jednoznačně černobíle, že se Rusové ze dne na den rozhodli, že pošlou na Ukrajinu vojáky.

Ale ať je to, jak je to, dneska je potřeba tu válku zastavit. A každý realistický člověk, který se o to zajímá a nevidí situaci zaslepeně ideologicky, musí vědět, že východní části Ukrajiny zkrátka zůstanou pod správou Ruska. Jaký to bude mít formát a statut, to je druhá věc, ale pouze absolutně naivní lidé mohou předpokládat, že se najednou Rusové otočí a půjdou nazpátek.

Jste dlouhodobě hlasitým kritikem NATO. Od vládních předstvavitelů i z mainstreamu ale slýcháme, že je to mírová organizace. Je? Či není?

Já nevím, to bychom se museli zeptat Jugoslávců na »mírovou organizaci«, když je bombardovaly letouny NATO v roce 1999. To bychom se museli zeptat v Iráku, v Libyi, v Afghánistánu. To jsou země, které byly zasaženy »mírovou politikou« Aliance.

Rozhodně je i z minulosti patrné, že to není mírová organizace. Že si zkrátka prosazovala násilím své liberální hodnoty nebo zkoušela vyvážet demokracii do států, které o to ani nestály. A v pozadí vždycky stály mocenské zájmy. Ať se jednalo o ropu nebo další nerostné suroviny, zkrátka o zisk.

Vždyť o co se dneska hraje i na Ukrajině? O nerostné bohatství. Proč Spojené státy a Trump tlačili na to, aby došlo k podpisu dohody o přístupu k tamnímu nerostnému bohatství? No protože logicky chtějí nazpátek finance, které Spojené státy na Ukrajinu investovaly v rámci pomoci za Bidenovy éry.

Tady je tudíž evidentní, že NATO je organizace, která není zárukou míru a stability. Naopak si myslím, že právě ty válečné konflikty v minulosti Severoatlantická aliance rozdmýchávala. A nutno podotknout něco, co slouží ke cti Donalda Trumpa, že za jeho éry, když byl v prvním prezidentském období, k ničemu takovému nedocházelo. To je potřeba zdůraznit!

Hlavní otázka teď zní, kam se bude celé NATO ubírat. Jaký vývoj vůbec bude tato organizace mít. Protože dneska vidíme, že americké tendence jsou úplně jiné než ty evropské. A USA už nechtějí financovat obranu Evropy ze svých peněz. Logicky…

Petr Kojzar

FOTO – arrchiv Tomáše Vandase