Politici odmítají řešit protiprávní stav a vyvedení miliard z vody do rukou koncernů, uvedl ekonom Radek Novotný

Peněžní toky z dodávky a vyčištění vody ovládly z cca 70 % zahraniční koncerny. Ve strategickém odvětví byly mnohdy protiprávně uzavřeny vazalské smlouvy, znamenající privatizaci zisků a zestátnění nákladů. Koncerny inkasují zisk z vody a stát, resp. občané hradí investice a vše platí. To je podstatný vzkaz Nadačního fondu Pravda o vodě, který spustil vyšetřování, jak se cizí koncerny dostaly k naší vodě, a snaží se zastavit odtékání českých peněz mimo naši republiku. Iniciativa přirozeně již od počátku naráží na překážky, přičemž její zakladatel Radek Novotný čelil výhrůžkám, snaze o podplacení, byl napaden a zapálili mu auto i s garáží. Přesto vytrval, ačkoli jeho snaha trvá dvacet let a stále není u konce. V rozhovoru pro iportaL24.cz však především potvrdil, že má v ruce pravomocná soudní rozhodnutí, a nastínil, jaké budou jeho další kroky ve prospěch české vody…

Občany trápí ceny energií, které stoupají raketovým tempem. Souvisí s tím i vodné a stočné? Mají se bát i ohledně cen vody?

Je dobře, že se na tohle ptáte. Voda má přesah do všech odvětví. Je propojená se vším. Potřebujete ji pro výrobu energie, potravin, v průmyslu, pro sociální služby, zdravotnictví. Zkuste být tři dny bez vody – a nafta, elektrika nebo potraviny, ale ani politika vás již zajímat nebudou. Zdražuje energie, ovšem pro výrobu energie je nezbytná voda, a naopak přivedení nebo odvedení vody vyžaduje energii. Jsou to spojené nádoby.

O kolik tedy poroste cena vody v roce 2023?

Pro dodávku a vyčištění odpadních vod je zapotřebí energie a její zdražení způsobí růst cen vody. Vodárny zdražení energií promítnou do cen vody. Lze očekávat, že vodné a stočné zdraží v roce 2023 o 20-30 procent. To je něco, s čímž nemohla počítat žádná domácnost. Tím se řada rodin dostává do pasti. Pokud nezačne vláda pracovat ve prospěch občanů České republiky, nízkopříjmové skupiny nebudou mít z čeho platit základní potřeby a i ty rodiny, které dosud fungují na vyrovnaném ekonomickém základu, tzn. relativně bezpečně, se začnou propadat směrem k chudobě.

Řádně pracující občané díky neschopnosti ODS nevydělají ani na náklady pokrývající základní potřeby a »pravicový politik« Fiala jim řekne: »Nestyďte se přijít si pro dávky.« Toto je absurdní a neakceptovatelné. Dle mne to prokazujete buď idiocii konceptu vlády pana Fialy, nebo záměr, kdy cílem je ožebračit občany ČR. Dávky jdou přece ze státní kasy, tzn. z peněz, jež předtím lidem vzali. Naši zemi řídí velmi nebezpečná skupina, která tam nemá co dělat.

Jaké nabízíte řešení?

Řešení je prosté. Je to založené na selském rozumu a platí pro každého z nás. Pokud investujete, děláte to s cílem investici užívat a mít z ní profit. Platí to pro každou investici v každém odvětví. Pro investici do rodinného domu stejně jako pro investici do vodárenství nebo energetiky. Investujete-li do něčeho, děláte to s cílem užívat výdobytky, které investice produkuje. Generuje-li investice zisk, máte právo se ziskem disponovat. A je jedno, jestli investuje občan, stát nebo firma. Je to logická věc, ke které dojde selským rozumem každý čtenář.

Řešením je vrátit tento logický vztah do správy veřejných financí a pro stát strategických odvětví. Všechny elektrárny – jaderné, vodní, na tuhá paliva – zaplatili občané, a oni jediní mají právo z investic inkasovat profit. Žádný politik, překupník ani koncern v tomto postavení není! To platí i pro vodárenství a vodu. Veškeré přehrady, vodovody, kanalizace, přečerpávací stanice, čistírny odpadních vod atd. se postavily z peněz daňových poplatníků a tyto investice tudíž musí sloužit občanům České republiky, stejně jako zisk, který provozování vodárenství generuje. Ten by pak stát měl vrátit do odvětví, do kterého se musí investovat – do řešení sucha, zadržení vody v krajině, do obnovy trubek, do čistění odpadních vod atd.

Politici za posledních 25 let vyvedli, často protiprávně, 70 procent tržeb z dodávky a vyčištění vody do rukou zahraničních koncernů, které nemají povinnost tyto peníze investovat zpět do odvětví. A my, jakožto vlastníci infrastruktury, do které investujeme, tím ztrácíme právo inkasovat z investic profit.

Ekonomové tomu říkají »dobývání renty«, já tomu říkám koncernový kolonialismus. Občané zaplatí investice a ty pak generují zisk nadnárodním korporacím. Toto realizuje jen blb, nebo někdo, kdo pracuje pro koncerny. Začalo to za vlády pana Klause, následně Zemana, viz opoziční smlouva, a pokračuje to dodnes. Ti, co přišli po nich, tento hanebný systém kryjí a udržují v chodu. Informuji o tom od roku 2002 všechny strany i vlády a dokládám, že na tento pokoutný systém občané i stát doplácejí. A nemusí to tak být!

Kdy vlastně ten problém nastal? A kdo na tom, že zisk z české vody nejde do českých rukou, nese hlavní vinu?

Jsem v kontaktu s vodaři, kteří náš vodárenský systém v minulosti budovali. Do počátku 90. let bylo v České republice 12 krajských vodáren, a peníze, které se vybraly od lidí, zůstaly v odvětví. Chci-li být objektivní, musím říci, že komunisté odvětví podfinancovali. Padesát haléřů za kubík vody nevedlo lidi k úsporám a nepřinášelo dostatek peněz na obnovu infrastruktury. Pak se infrastruktura budovala přes Akce Z, což si dříve narození pamatují, a to nebyla kvalitní cesta. Ale peníze, které se tehdy od lidí vybraly, končily v odvětví a investice sloužily lidem.

V devadesátých letech se měnila struktura správy vodáren. Státní podniky se rozdělily na okresní vodárny v rukou měst a obcí. Na počátku byl dobrý úmysl, kdy se upustí od centrálního plánování státu a regiony si budou řídit po svém krajské a okresní vodárny. Ze dvanácti jich vzniklo 56.

Bylo jasné, že cena vody, stejně jako ceny potravin, benzínu nebo služeb, doženou ceny západní v západní Evropě. Podstatné bylo, zda ten rozdíl cca 50 haléřů k 50-60 korunám za kubík skončí v obnově naší infrastruktury nebo na účtech majitelů koncernů, kteří si za to koupí další jachty.

Na začátku 90. let ještě byli na ministerstvech i relativně soudní lidé, kteří se snažili, aby městské vodárny nemohl nikdo koupit, a proto akcie městských vodáren obcím nebyly obchodovatelné. Prodat je obce mohly jen mezi sebou. Žádný koncern je nemohl LEGÁLNĚ koupit a nemohl prodej vody LEGÁLNĚ ovládnout! Přesto se to stalo!!!

Obce dostaly podle mě podvodnou nabídku na koupi akcií městské vodárny s tím, že zůstanou formálně vlastníkem ony, ale akcionářská práva budou vykonávat soukromé firmy! Podvod? Za mě ano. Upozornil jsem na to vrcholové politiky již v roce 2002. Ministerstvu zemědělství, vnitra a financí jsem zaslal analýzu, ve které jsem to doložil, stejně jako to, že nám tady zahraniční koncerny protiprávně skupují městské vodárny a chystají se z nich vykuchat peněžní toky a ovládnout vodárenský monopol namísto nich. To povede k tomu, že cenový polštář odteče do zahraničí. Zbytečně…

A co bylo dál?

Přišlo absurdní, ale logické »rozděl a panuj«. Poskoci koncernů využili toho, že se starostové a zastupitelé v problematice neorientovali. Obce, místo aby vodu spravovaly, se nechaly nalákat na dle mne podvodné nabídky České spořitelny, která jim pod svým jménem nabídla (ve skutečnosti pracovala pro koncern), že odkoupí jejich akcie vodáren. Legálně je přitom koupit nemohla. A slibovala, co nikdy nemělo být splněno. Faktem je, že když starostům nevzdělaným ve vodárenství přijde nabídka od jedné z největších bank – my koupíme akcie, a vy budete mít ráj na zemi, sednete si do dozorčích rad a cena vody poroste jen o inflaci – zní to skvěle, ale informovaní vědí, že to je lež.

Ti, kteří problematice nerozuměli, souhlasili. Zastupitelům, kteří nesouhlasili a začali se ptát, se řeklo »drž hubu a krok, jinak nebudeš na kandidátce, nebo nedostaneš peníze na divadlo nebo do knihovny apod.« Vydíralo se, zastrašovalo, motivovalo. Když budeš hlasovat pro, my u vás přednostně vybudujeme kanalizaci… Podobné formy uplácení fungují dodnes a my to vidíme a dokládáme v žalobách.

Koncerny ovládly městské vodárny, s tím i peněžní toky a dosadily si do vedení vlastní lidi, kteří pak pro ně pracovali v roli trojských koňů. Tito lidé zevnitř městských vodáren uzavřeli s koncerny dlouhodobé vazalské smlouvy, kterými koncerny ovládly monopol prodeje vody na místo městských vodáren. Z pohledu koncernů mazané. Devadesát procent infrastruktury zůstalo v rukou městských vodáren, ty do ní musí dál investovat, ale zisk z prodeje vody teče do ciziny. Navíc z vodáren vyvedli často bezúplatně veškeré zaměstnance.

Uvedu na příkladu VAKu Zlín, který měl cca 250 zaměstnanců a po uzavření vazalské smlouvy – připomínám, že protiprávní, což mám i soudně potvrzeno – zbyl jeden zaměstnanec, konkrétně sekretářka, ale navíc 13 »politiků« v orgánech vytunelované vodárny Zlín, kteří odborné vodárenské znalosti nemají. Sekretářka o vodě ví, kde je cukr a jak uvařit kávu. O vodárenství netuší nikdo nic. A tak je to v řadě regionů České republiky!

Podobně se prosadil nekalý systém tzv. provozních tunelů/modelů založený jednak na hlouposti, naivitě a důvěře zastupitelů, a pak na nemravném nájezdnickém know-how, postaveném na porušování zákonů, na lžích, manipulacích a na korupčním jednání.

Korupční jednání? To jsou docela závažná obvinění. Navíc se to nedá prokázat…

Ale dá. Koncern nemusí zrovna platit cash, ale i to se asi děje. Stačí se podívat na dokument Voda vydělává aneb jak korporace bohatnou na vodě na YouTube, kde Francouzi rozebírají korupční praktiky koncernů Veolia a Suez. V České republice například senátor Čunek v televizi prohlásil, že mu byl nabídnut úplatek za to, že prodá akcie vodárny Vsetín. A já jsem u soudu dokázal, že korupce probíhá přes různá účelová finanční plnění. Že obce dostaly za hlasování pro smlouvy s koncernem slíbené přednostní investice. Myslíte, že to není korupce? Někdo to může vidět jinak, ale v momentě, kdy je výhoda, zajištěná koncernem, něčím podmíněná, nemůže být z mého pohledu korupční chování evidentnější…

S jakými kroky jste tedy v této souvislosti přišli? Co vše jste podnikli za akce? Už jste to naznačil, ale pojďme pěkně postupně a konkrétně, prosím…

Nemělo smysl otevírat toto téma na veřejnosti, dokud jsme neměli v ruce rozsudky. Bez nich nemá cenu jít ani za zákonodárci.

V České republice je jasná struktura politiků – tři až pět procent pracuje pro lidi a tři až pět procent jsou úplatní gauneři. To platí napříč politickým spektrem. To jsou politici a ti druzí »poblitici«. Zbylých 90 procent je mix. Jedni chtějí něco řešit ve svém oboru, ale nemají přesah do těch dalších. Mají limit výkonnostní i časový. Jsou tam i ti, co jdou do politiky v dobré víře, že něčemu pomůžou, ale nejsou de facto odborníky na nic… A další tam přišli z vyčůranosti. Zvedají ruku, jak strana či místní oligarcha zavelí a strana se o ně postará. To jsou koordinátoři, co je těší pocit vlastní důležitosti. Klasický příklad je kauza Dozimetr a koordinátor pan Gazdík, který je jasný. Pan Bublan v roce 2006 jako ministr vnitra uvedl, že mafie prorostla do státní správy. Dneska je rok 2022. Za 20 let se tento systém jen zdokonalil. Nominanti jsou loutky finančních nebo zájmových skupin – jak já říkám, loutky mafie.

Dveře k vodárnám se otevírají jen zevnitř a uvnitř vodáren byli jen politici. Jsem toho názoru, že sedmdesát procent tržeb z vody ovládají koncerny právě díky kolaboraci českých politiků!

Omlouvám se, dovolím si vás zastavit. Trochu jste mi utekl z otázky. Ptal jsem se na vaše konkrétní realizované kroky k nápravě stavu věcí…

Omlouvám se za odbočení. První žaloby na obranu vodáren jsem podal v roce 2002. V té době jsem si nemyslel, že se budu soudit 19 let. Za mě to byly evidentní kauzy, které soud rozhodne do tří let. Kdybych věděl, že justice nefunguje, že budu muset soudy financovat 19 let, tak bych do toho nejspíš nešel. Vždyť soudy a obranu vody financuji z vlastních peněz od roku 2002 a je vám jasné, že mi stát, politici ani koncerny na obranu českých vodáren proti jejich nekalým útokům nedávají ani korunu. Ti organizují přesně opačné akce – www.pravdaovode.cz/muj-pribeh

Cílem mých žalob bylo ubránit městské vodárny a pak informovat média, politiky a veřejnost. Protože do té doby, než máte v rukou rozsudky, s vámi média ani politici komunikovat nebudou. Uslyšíte, že jste blázen nebo bolševik. Jeden reportér mi dokonce řekl: »Pane Novotný, proč to řešíte? Když mi neteče voda, tak otočím více kohoutkem.« Jakmile jsem slyšel toto, řekl jsem mu, ať mi už nevolá, protože to je ztracený čas.

Druhým cílem bylo informovat místní politiky. Našli se i rozumní a s nimi se povedlo vodárny v půlce republiky ubránit. Upřesňuji 50 procent vodáren je v rukou měst, ale co se týká tržeb, tak koncerny ovládají téměř 70 procent tržeb z vody. To je dáno tím, že největší tržby dělají velké vodárny – Praha nebo Brno. Ty mají logicky větší tržby z vody, protože zde žije více lidí než ve městech jako Pardubice, Náchod, Přerov…

Spolupracovali jsme se zastupiteli, pomohl jsem i přes soudy. Když jsme ubránili Vak Náchod, pomohlo to i v dalších regionech. Byl to příklad, že se vodárny ubránit dají.

A co ty soudy?

V roce 2010 jsem dosáhl zlomový rozsudek. Soudce mi dal zapravdu, že jde o organizované tunelování. V ten moment si mne začaly všímat i média. Natočit pořad v České televizi, ale jen jednou za čtyři roky, ovšem nápravě moc nepomůže! Ne že by to nemělo význam, ale šance, že se to téma pořádně otevře, je asi taková, jako že vyhrajete ve Sportce.

Věděli jsme, že cesta do médií bude složitá, dokud nebude více rozsudků. Jenže v té době ještě šly některé soudy na ruku koncernům. Například soudce Nejvyššího soudu, pan Cileček a dva jeho kolegové, podle mě jednali léta v zájmu koncernů. Čtyřikrát jsme kvůli nim byli u Ústavního soudu, kde se řešilo porušování mého práva na spravedlivý soud. Ústavní soud mi dal za pravdu, ale následovalo to, že z deseti kroků udělal Nejvyšší soud cca tři. Toto absurdní jednání znovu prodlužovalo řízení. Soudci Nejvyššího soudu nejen že nerespektovali mé ústavní právo na spravedlivý soud, ale oni nerespektovali ani Ústavní soud jako takový! Proto jsem se opět obrátil na Ústavní soud. Ten se také naštval a vydal jasné stanovisko, kde toto jednání vyhodnotil jako soudní zvůli. Já ho hodnotím jako praktiky justiční mafie.

Máme pravomocné rozsudky k tomu, co se páchá kolem vody. Koncerny se v České republice dostaly v řadě regionů k monopolu vody díky protiprávnímu jednání politiků.

A to je ten moment, kdy je třeba jít za vrcholovými politiky. Sesbírali jsme 31 tisíc podpisů pod petici Voda je život, která má za cíl prosadit zacyklení peněz lidí ve vodárenství, prostě žádné peníze z vody nekončí v cizině. Další cíl je prosadit garanci práva lidí v Ústavě, tzn. s vodou nešmelit. Žádné podnikání za účelem dosahování zisků! Voda má být spravována jako veřejná služba, protože je financována občany, a proto jim musí sloužit. Třetí cíl je vyšetřit, kdo je odpovědný za to, že došlo k rozkradení vodáren, a nechť odpovědní skončí v base!

Nebude-li v ČR nastolena vymahatelnost práva, vznikne anarchie a dost možná se budou politici napichovat na vidle. Trochu přeháním, ale pokud to budou politici ignorovat, dojde na má slova. Jsme sice národ, kterému vše trvá déle, ale dříve nebo později prozřeme.

Začali jsme senátory i poslance informovat. »Umíš číst, jsi v Senátu, tak si nastuduj pravomocný rozsudek, důkazy a začni dělat kroky k nápravě«.

Jak jste dopadli v Senátu, je všeobecně známo. Mělo to vůbec smysl?

Přišli jsme s peticí do Senátu a senátorům jsme již předtím doložili, co se ve vodárenství páchá. Jako zákonodárný orgán mohou problém řešit přes úpravu zákonů. Když podají podnět na policii senátoři, je to jiná váha než ekonom nebo nadační fond apod.

Zkušenost? Místy šílená. Například se senátorkou Vítkovou z KDU-ČSL. Byla zpravodajkou petice a měla v rukou naše důkazy o tom, co se páchá. Kolegům řekla, že je »vše vyřešeno, nebo to řeší rozsudky«, a proto je petice nedůvodná. Papouškovala přitom stanoviska koncerny léta ovládaného sdružení SOVAK. Musela vědět, že to je lež. Ode mě věděla, že řada vodáren byla protiprávně ovládnuta cizími koncerny. A ona neprosazuje nápravu?

Pochopil jsem, že lidé musí vědět, jak se chovají jimi zvolení zákonodárci. Proto všichni senátoři dostali oficiální cestou důkazy a pak se museli odkopat a hlasovat PRO/PROTI nápravě. 51 z nich se postavilo proti nápravě. Občané nyní vědí, kdo je kdo. Zdokumentovali jsme, co od nás dostali, jak jednali a jak kdo hlasoval, a to jsme před volbami zveřejnili.

Ve volbách v říjnu 2022 obhajovalo mandát dvacet sedm senátorů. Občané věděli, kdo je kdo. Devět z těch, co byli PROTI vyšetření protiprávních instalací cizinců k naší vodě, lidi znovu do Senátu nezvolili.

V obraně vody pokračujeme přes soudy, informováním, zveřejňováním kauz, pomocí rozumným zastupitelům, zveřejňováním jednání politiků a legitimním požadavkem na nápravu přes petici.

U politiků ale zrovna otevřené dveře nemáte, že?

Politici se bojí jen voleb, rozsudků a veřejného mínění. Zatím se bojí málo. Proto dáváme dohromady 100 000 podpisů pod petici. Nyní již máme 56 tisíc podpisů a stejně jako s odhalováním jednání senátorů postupujeme s prezidentskými kandidáty.  Zaslali jsme jim důkazy, žádáme je o odpovědi k vodě a zveřejňujeme je.

Mimochodem, z 81 senátorů bylo přibližně 20 na naší straně a devět z těch, co byli PROTI, občané vyměnili. Kdyby se jen pět z těch nových přidalo k nám, pak máme v Senátu 25 rozumných zákonodárců. Volby do třetiny Senátu jsou každé dva roky a k majoritě rozumných je třeba 41 senátorů. To není nedosažitelné.

S nápravou ve vodárenství jsme v ČR nejdál, protože máme v rukou rozsudky a prošli jsme to devatenáctileté soudní martýrium. Prosazením nápravy ve vodárenství vznikne precedens pro energetiku, plynárenství nebo teplárenství. Prokázali jsme, že se jedná o protiprávní diktát. A lidé začínají myslet nejen na sebe a na své peněženky, ale především na své děti. To je budoucnost.

Je trapné, když ODS slibuje, jak spojí lidi, bude pro ně pracovat a přestane zadlužovat zemi. Tady bych připomněl krásný projev pana Fialy z roku 2016, kdy mluvil o tom, jak vrátí slušnost do politiky.

ODS přitom opět »kálí lidem na hlavu«. To hlasování o vodě v Senátu proběhlo ještě v době, kdy byla pětikolka v opozici, ale ovládala Senát, takže od Fialy a od této vlády nelze čekat nic. Jen keců plnou hubu! Jinými než sladkými řečmi by lidi nenalákal, tak lhal, jak když tiskne, a nyní realizuje to, co ODS pod Topolánkem a Nečasem nestihla.

Je to nereformovatelná strana a myslí si to i někteří lidé přímo z ODS. Paní Dostálová v pořadu paní Bobošíkové uvedla, že se za tu stranu stydí. Že její vedení je ostuda. Jediným řešením jsou předčasné volby a vláda odborníků.

Petr Kojzar