Home Rozhovory Průzkumy a volby? To je něco úplně jiného, apeluje profesor Tomáš Zima

Průzkumy a volby? To je něco úplně jiného, apeluje profesor Tomáš Zima

FOTO - ČTK/Ondřej Deml

Danuše Nerudová, Andrej Babiš a Petr Pavel. Taková je trojice, kterou neustále omílají mainstreamová média v souvislosti s nástupnictvím Miloše Zemana v nejvyšší ústavní funkci. Někdejší rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima odmítá zužování jen na tato tři jména. »Jako by tu ostatní kandidáti byli na obtíž,« kroutil hlavou MUDr. Zima v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz. Voliče vyzývá, aby se podívali na celou profesní dráhu jednotlivých hradních adeptů a coby jeden z nich zároveň apeluje na vládu, aby začala pro občany České republiky dělat mnohem více než dosud. Právě to by chtěl jako aktivní prezident změnit!

S vaším dovolením začnu netradičně. Na loňském listopadovém setkání s novináři v pražském Café Imperial jste vyzval přítomné, aby se vás ptali úplně na cokoli, klidně na vaše koníčky, mezi nimiž jste jmenoval vaření a sport. Tehdy žádná podobná otázka nepadla. Vzhledem k tomu, kolik jste od té doby absolvoval rozhovorů, zajímalo by mě, jestli jste na takový odlehčený dotaz vůbec někdy odpovídal…

Na nějaké koníčky jsem byl dotázán, ale celkově se na ně novináři ptali málo. Při jednom Dni s kandidátem jsem dostal otázku, čím si rád připiju. Ale jinak mi stejně na koníčky v čele se sportem nezbývá moc času. Těším se, že si v únoru na pár dní pojedeme zalyžovat. Snad jen to vaření jsem si teď o Vánocích užil plně. Připravovali jsme různá jídla – jednak klasickou českou kuchyni a vedle toho jsme si občas zaexperimentovali. Hlavně mezi svátky na to byl čas.

Pojďme se ale přesunout přímo k tomu nejdůležitějšímu, co nás v lednu na politické scéně čeká. V kurzech sázkových kanceláří jste vesměs až na posledním místě, čili vás označují za největšího outsidera. Například u Fortuny se na vaše vítězství dá vsadit v kurzu 1:1100,00. Kolik byste, pane profesore, vsadil sám na sebe?

Já obecně nesázím, takže se přiznám, že kurzy nesleduji. Jen se z hlediska základů matematiky a statistiky domnívám, že mezi jedním až pěti procenty při statistické chybě, kterou agentury uvádějí přibližně tři procenta, je tam stav vyrovnaný.

Co mě mrzí, je, že v mediální sféře není dáván prostor všem kandidátům rovnocenně. Všech devět přece splnilo zákonné podmínky! Tady ovšem byli finančními skupinami a pražskými médii, nebo velkou částí z nich, vybráni tři favorité, kde je pro mě úsměvné, jak média komentují rozdíly mezi půl procentem nahoru nebo jedním procentem dolů jako zásadní změnu. A de facto mně přijde, jako kdyby ostatní kandidáti už byli na obtíž.

Hlavně ale chci říci, že průzkumy, to nejsou volby. Stačí se podívat na minulé a předminulé prezidentské volby. Je zásadní rozdíl, jak vypadaly průzkumy v prosinci, a jak to pak celé dopadlo. Na straně druhé, část těch kandidátů z oné preferované trojice se nevyjadřuje k zásadním věcem, které trápí české občany, jako je drahota nebo energetická krize. Neslyšel jsem názor pana generála Pavla nebo paní profesorky Nerudové na toto téma. A co je pro mě zarážející, že z řady debat, kde by se setkali s ostatními kandidáty, se oni dva omlouvají.

Příkladem měla být debata Hospodářské komory, což je reprezentativní fórum, důležité pro chod českého státu, kdy průmysl a hospodářství jsou klíčové pro rozvoj naší země. No a paní profesorka Nerudová se omluvila, pak se omluvil i pan generál Pavel a nakonec byla celá debata zrušena. Já se těším na to, že se konečně, aspoň v České televizi, setkáme všichni společně (pozn. autora – rozhovor vznikal ještě před včerejší Superdebatou). A přijde mi to, jako kdyby nechtěli s ostatními diskutovat, nebo natáčí jenom své radostné klipy a videa, ale nejdou do konfrontace s ostatními kandidáty.

Politologové se vesměs shodují, že lednové volby rozhodne třicet procent dosud nerozhodnutých voličů. Souhlasíte?

Jednoznačně ano. Podívejte se, kdyby se jenom polovina, nebo i třetina, z nich přidala k jednomu z těch šesti, kteří podle některých médií komplikují volby, tak se najednou ten dotyčný stává jedním z favoritů. Třicet procent, to v tuhle chvíli nemá nikdo. I kdyby to bylo dvacet, tak jste okamžitě v součtu s hlasy vašich rozhodnutých voličů rázem druhý, třetí nebo čtvrtý, a pak je to velmi zajímavé. Takže říkám, že průzkumy nejsou volby, a apeluji na všechny voliče, ať se podívají na životní dráhu všech kandidátů. Ať se podívají, co dokázali, co vykonali pro českou společnost a naši zemi. A ať se na základě toho svobodně rozhodují a nenechají se ovlivnit tím, jestli má někdo podle průzkumů malou šanci. Může mít přece šanci v debatě nebo u voličů, kteří srovnají profesní dráhy všech devíti kandidátů. Zdůrazňuji – všech devíti.

Prezident Miloš Zeman o vás v prosincové debatě na Primě prohlásil, že vedete »nevýraznou kampaň«. Budete s ním polemizovat?

Řekl bych, že z jeho různých hodnocení jsem vyšel relativně pozitivně. Ta nevýrazná kampaň je dána množstvím prostředků, které do té kampaně dáte. Řada lidí bere třeba Facebook jako službu zadarmo, ale pokud na tom Facebooku máte snahu některé věci šířit reklamně, tak se dostáváte na částky desetitisíců až statisíců korun. Finanční prostředky, které do kampaně můžete dát, hrají významnou roli. A já nejsem spojen s žádnými lobbistickými skupinami nebo advokátními kancelářemi, takže mě podporují přátelé, kteří mě znají desítky let. Znají mé jednání a chování. A od peněz se to odvíjí a to by také měli lidé vzít v potaz – konkrétní možnosti, které jednotliví kandidáti mají.

Na vašich plakátech se objevuje slogan »Prezident, který vyléčí Česko«. Je podle vás Česko nemocné?

Řekl bych, že Česko vnímám jako lékař, a tudíž vidím, že lidé mají strach, bojí se o svoji existenci. Jsou tady dvě třetiny ohrožené chudobou, kdy řeší, jak vyjít s měsíčním příjmem, a řadě lidem se už z toho měsíčního příjmu nedostává. To jsou evidentní problémy, které trápí naše občany, a já chci všem slíbit, že mojí prioritní snahou bude tlačit na vládu, aby konkrétními kroky zabránila lidem dostat se na sociální dno, do chudoby. Stojím si za tím, že naše vláda zatím pro občany České republiky dělá málo. Mohla by toho udělat mnohem, mnohem víc!

Dobrá, tedy pokud se shodneme, že Česko potřebuje vyléčit, nemohu se nezeptat, zda je něco takového vůbec v silách prezidenta? Vždyť nemá výkonnou moc.

Prezident má samozřejmě některé role, které jsou dány Ústavou a dalšími zákony. Ale hlavně má velkou neformální roli. To znamená, že může iniciovat diskuzi, může se zúčastnit zasedání vlády, může na ni tlačit a ptát se jí ve veřejném prostoru, jaké kroky činí ve prospěch občanů. Může přivádět k jednomu stolu politiky napříč politickým spektrem a hledat, řekl bych, konsenzuální řešení ku prospěchu naší země a našich občanů. Protože některé věci, které se týkají péče o seniory, zdravotnictví, ale i školství jsou nad časovým rámcem jedné vlády nebo jednoho funkčního období parlamentu. Takže tady je nutné vést kroky tak, aby na nich panovala širší politická shoda, a právě zde vnímám jasnou roli prezidenta, který může ty strany dostat k jednomu stolu a podílet se na tom, aby se klíčová rozhodnutí ve strategických, dlouhodobých věcech neměnila podle toho, jaký kabinet přijde. Vždyť ty vlády se většinou mění po jednom, maximálně po dvou funkčních obdobích.

A ještě něco k vládě, které jste adresoval kritická slova. Ta si vybrala, míněno především koalici SPOLU, tři své kandidáty – kromě Petra Pavla a Danuše Nerudové ještě senátora Pavle Fischera. To znamená, že z logiky věci byste měl cílit na odpůrce pětikoalice, kde je onen zbývající voličský potenciál. Jenže vy jste nedávno vládu pochválil například za zvládnuté předsednictví EU. To ale moc její kritiky nepotěší. Na koho tedy ve skutečnosti cílíte, pane profesore?

Já především cílím na občany České republiky, protože prezident má být prezidentem občanů České republiky. A nechci vidět věci černobíle. To znamená, že jsem vládu ocenil za vedení předsednictví Evropské unie v této těžké době, ale na druhé straně jsem řekl, že v oblasti právě pomoci našim občanům z hlediska drahoty a z hlediska řešení energetické krize vláda selhala. To jí vytýkám opakovaně a už od jarních měsíců, kdy se daly jisté věci očekávat a ona nekonala. Ještě v srpnu říkala, že nelze zastropovat ceny. Pak je zastropovala, zatímco některé vlády Evropské unie tak učinily už na jaře. Tady skutečně selhala a řadu lidí tím vhání do strachu o svoji existenci.

My tady teď navíc řešíme domácnosti, ale musíme si uvědomit, že velké množství elektrické energie i plynu spotřebovává průmysl. A ten je třeba řešit! Aby nezkolaboval, aby se nestal nekonkurenceschopným právě díky cenám energií a tady, pokud vím, vláda žádné řešení nemá. Měla by být i více aktivní z hlediska své funkce majoritního akcionáře ČEZu. Vláda by měla vyvinout i tlak na řešení obchodování na lipské burze nebo spíše »neburze«, protože stanovování cen je tam na základě posledního připojeného zdroje, což bývá skoro vždycky ten nejdražší zdroj.

Ze stran protivládního tábora se stále hlasitěji ozývají výzvy k jednání s Ruskem o dodávkách levného plynu či ropy. Jenže kabinet Petra Fialy to v rámci sankcí rezolutně odmítá. Jaký je váš postoj? Jednal byste s Ruskem?

Jsme v situaci pokračujícího válečného konfliktu, a proto jsou jakákoli jednání obtížná. Domnívám se, že tady musíme v rámci zemí Evropské unie jednat s různými dodavateli plynu a ropy, kterou můžeme jako EU nakupovat, protože pokud jsme součástí nějakého většího společenství, pak máme samozřejmě lepší vyjednávací pozici. A je třeba, hlavně z hlediska toho plynu, do budoucna obecně diverzifikovat riziko a mít vícezdrojové zásobování, i třeba proto, že se může stát nějaký technický výpadek či podobné problémy. To se tady zanedbalo.

Takže prosím o jasnou odpověď. V tuto chvíli říkáte jakémukoli jednání s Ruskem »ne« – je to tak?

V momentě, kdy uvalila Evropská unie sankce, tak je jakékoli jednání, opakuji, obtížné. Ale věřím, že se situace v budoucnu uklidní a jednání EU s Ruskem budou probíhat. Ovšem kdy to nastane, to je otázka.

Většinu života se pohybujete v akademickém prostřední, proto následující dotaz nemůže nepadnout. Jak se stavíte k problematice zavedení školného? Například vaše protikandidátka Nerudová by byla pro jeho zavedení. Co soudíte vy, který rovněž máte ke studentům a pedagogům blízko?

Jsem jednoznačně proti školnému! Kde je školné, vzniká pouze byznys pro finanční instituce. Ten návrh zazněl z Národní ekonomické rady vlády a já jsem se proti tomu výrazně ohradil. I pan premiér Fiala uznal, že tudy cesta jaksi nevede. Školné je, když budu mluvit o naší kulturní sféře, pouze otázkou Velké Británie a Spojených států. Kontinentální Evropa, země Evropské unie, školné nemají nebo mají symbolické poplatky v řádech stovek euro. To není školné, to je opravdu symbolický poplatek. Takže jenom zůstaňme v kontinentální Evropě a nezavádějme, co sem nepatří!

Česká republika má jedno velké bohatství, a to jsou talentovaní a šikovní lidé. A my musíme mladým lidem, dodávám – všem mladým lidem – umožnit, aby se mohli rozvíjet, obohacovat svými znalostmi a následně vracet společnosti to, co je na školách naučíme. Takže já jsem absolutní odpůrce školného, nevidím v tom žádný benefit. Jenom bariéry vůči významnému procentu mladých lidí, kterým by bylo zabráněno se rozvíjet a vzdělávat.

Kromě školství je samozřejmě vaší přirozenou parketou i zdravotnictví, a to se musí nyní potýkat se dvěma akutními problémy – nedostatkem léků a praktických doktorů. Hovoří se i o krizi. Není to podle vás nadnesený termín?

Nedostatek léků, který nastává v posledních měsících, je skutečně velkou krizí, napříč Evropou. A je to věc, se kterou se náš kontinent v posledních několika desetiletích vůbec nesetkal. Příčinou té krize je přesun výroby účinných látek z Evropské unie do asijských zemí – do Indie nebo do Číny. Farmaceutické firmy se honí za ziskem a s tím souvisejí výrobní náklady a náklady na pracovní silu. A v těch asijských zemích jsou jiné předpisy, týkající se ekologie nebo bezpečnosti práce, než v Evropské unii. Díky tomu tam firmy přesunuly během posledních desetiletí skoro vše a v Evropě se ve farmaceutickém průmyslu téměř nic nevyrábí. Je to možná kolem 20 procent, přičemž dříve tady Česká republika, Německo a další země vyráběly skoro 80 procent všech účinných látek.

Takže teď zjišťujeme, že pokud dojde k výpadku v jedné nebo ve dvou firmách, je najednou evropský trh ohrožen. Setkali jsme se s tím i při covidu, kdy byly výrobní kapacity v Indii přesměrovány na indický trh. Logicky – podle hesla, že bližší je košile než kabát. Evropská unie bude muset tuto věc velmi akutně řešit i třeba konkrétními pobídkami daným farmaceutickým firmám, aby se tu léky jako strategické suroviny znovu vyráběly. Aby se znovu nestalo, že jsme byli vystaveni bezprecedentnímu ohrožení, k němuž v podzimních měsících minulého roku došlo. A jsou to léky ani ne inovativní, ale standardní a běžné, takže i Česká republika k tomu může přispět, protože náš farmaceutický průmysl, stejně jako výzkum v oblasti biomedicíny, je velmi kvalitní a tradiční.

A co se týká nedostatku lékařů, to je chronická věc v řadě zemí. Vím ale, že Všeobecná zdravotní pojišťovna, Svaz měst a obcí i poradní sbor na VZP, který vedu, se tím intenzivně zabývá a hledají se motivační prvky. Třeba program »VZP plus pro lékaře« zaměřený na konkrétní regiony, kde je právě těch lékařů nedostatek.

Zaspala v tom také česká vláda?

V případě nedostatku lékařů je to dlouhodobý problém, který má kořeny možná 15 let zpátky. Já si pamatuju transformaci vzdělávání, kdy bylo tehdejšími představiteli ministerstva řečeno, že máme v Čechách nejvíce lékařů na obyvatele. Ale my jsme upozorňovali, že to možná platí v onen moment, ale už nebude platit za pár let, protože věková struktura lékařů byla špatná. Věděli jsme, že v brzké době budou odcházet do důchodu, a to se naplnilo, takže před několika lety, za pana ministra Adama Vojtěcha, vznikly pobídky vůči lékařským fakultám, aby zvýšily počet studentů. Ale jestli zvýšíte počet studentů, tak hotový lékař po atestaci je od té pobídky první za devět až jedenáct let, protože šest let studuje a tři až pět roků se chystá k té atestaci.

Spíše jsem se ptal na ty léky. Jestli ministerstvo vedené Vlastimilem Válkem nemohlo v inkriminovaný moment udělat více…

Lékovou politiku a dohled nad tím trhem má na starosti SÚKL. Je tu otázka, jestli firmy nahlásily ten výpadek. Pokud jej nenahlásily, pak se musíme ptát, jestli SÚKL vyměřil pokutu a podobně, protože třeba v okolních zemích Nurofen byl, kdežto u nás, nebo třeba v Německu, ne. Je tady samozřejmě státní orgán a instituce, která by měla na farmaceutické firmy tlačit.

Nebojíte se, že by mohlo dojít k odkladu prezidentských voleb na základě apelů vyřazených prezidentských kandidátů? U Karla Janečka Ústavní soud k ničemu takovému nepřistoupil, ale ještě je ve hře Denisa Rohanová, jejíž kandidaturu sice ministerstvo vnitra nejprve potvrdilo, ovšem Nejvyšší správní soud ji následně ze seznamu vyřadil.

Nebojím se, ale pokud Ústavní soud nějak rozhodne, je to verdikt, který musíme respektovat. Ovšem u paní Rohanové mi přijde jako logická věc, že se nemůžete někam hlásit, když to ještě není vyhlášeno. To je asi stejné, jako byste teď podal přihlášku na vysokou školu pro akademický rok 2025/26. Nevím, jestli by to bylo možné a jestli by to bylo přijato. Ano, do budoucna bude nutné vyjasnit si danou terminologii, to znamená, kdy může být podána přihláška, jestli je to v době, kdy dotyčný oznámí kandidaturu – i když logika věci říká, že by to mělo být v období od momentu, kdy předseda Senátu vyhlásí volby. Nejsem právník a rozhodnutí Ústavního soudu budu samozřejmě plně respektovat jako rozhodnutí vrcholné soudní instituce v zemi.

Moderní je na sklonku každé debaty vyslat závěrečný vzkaz voličům. Mohl byste ho sesumírovat i na závěr tohoto rozhovoru?

Chci být prezidentem, který mění věci k lepšímu. Jako lékař pomáhám lidem a vychovám novou generaci lékařů. Slibuji, že nasadím všechny síly, aby země prosperovala, aby lidé neměli strach o svou existenci a o svoji budoucnost.

Petr Kojzar

2 KOMENTÁŘE

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here