Sachs: Nyní je čas na rozhovory, které nás přiblíží míru a odvrátí od smrtící a ničivé války

»Došlo k úplnému zhroucení diplomacie mezi USA a Ruskem a téměř k úplnému zhroucení mezi USA a Čínou. Evropa, která se pro své vlastní dobro stala příliš závislou na USA, jednoduše následuje linii Washingtonu. Absence diplomacie vytváří dynamiku eskalace, která může vést k jaderné válce. Nejvyšší prioritou pro celosvětový mír je obnovení diplomacie USA s Ruskem a Čínou,« uvedl ve svém komentáři americký ekonom Jeffrey David Sachs.

Tento stav podle Sachse vystihují neustálé osobní urážky prezidenta Joea Bidena na adresu jeho ruského a čínského protějšku. Namísto toho, aby se Biden věnoval politice, zaměřuje se na osobní záležitosti ve vztahu k prezidentu Vladimiru Putinovi. »Nedávno označil prezidenta Putina za ‚šíleného hajzla‘. V březnu 2022 prohlásil, že ‚proboha, tento člověk nemůže zůstat u moci‘. Těsně po setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem loni na podzim ho Biden označil za ‚diktátora‘,« připomněl Sachs.

Tato hrubá personalizace složitých velmocenských vztahů nepřispívá k míru a řešení problémů. Hrubost této rétoriky a absence seriózní diplomacie navíc otevřely stavidla šokující rétorické nezodpovědnosti. Lotyšský prezident nedávno na Twitteru napsal »Rusko musí být zničeno«, čímž parafrázoval antický refrén Katona Staršího, který před třetí punskou válkou vyzýval Řím ke zničení Kartága.

Na jedné straně všechna tato naprosto nejapná prohlášení připomínají napomenutí prezidenta Johna F. Kennedyho, který vyvodil jako nejdůležitější poučení z kubánské krize nutnost vyhnout se ponížení protivníka, který má jaderné zbraně: »Jaderné mocnosti musí při obraně svých životních zájmů především zabránit takovým konfrontacím, které protivníka přivedou k volbě buď ponižujícího ústupu, nebo jaderné války. Přijmout takový postup v jaderném věku by bylo jen důkazem bankrotu naší politiky – nebo kolektivním přáním smrti pro svět.«

»Je tu však ještě hlubší problém. Celá americká zahraniční politika je v současnosti založena na prosazování motivů protistran, nikoli na skutečném jednání s nimi. Americký refrén zní, že druhé straně nelze věřit, že bude vyjednávat, takže nemá cenu se o to pokoušet,« upozornil Sachs.

»Jednání jsou dnes odsuzována jako zbytečná, předčasná a jako projev slabosti. Opakovaně se nám říká, že britský Neville Chamberlain se v roce 1938 pokusil s Hitlerem vyjednávat, ale Hitler ho podvedl, a že přesně totéž by se stalo i při dnešním vyjednávání. Abychom to podtrhli, každý protivník USA je označován za nového Hitlera – Saddám Husajn, Bašár Asad, Vladimir Putin, Si Ťin-pching a další – takže jakékoli vyjednávání by bylo marné,« dodal ekonom.

Problém podle něj je, že tato trivializace historie a dnešních konfliktů nás vede na pokraj jaderné války. Svět je blíže jadernému Armagedonu než kdykoli předtím a Spojené státy se skutečně staly nejméně diplomatickými ze všech členských států OSN, srovnáváme-li státy podle dodržování Charty OSN.

Strategické dilema a klíč k míru

Diplomacie je zásadní, protože většina konfliktů je tím, co teoretici her nazývají »strategická dilemata«. Strategické dilema je situace, v níž je mír (nebo obecněji spolupráce) lepší pro oba protivníky, ale v níž má každá strana motivaci podvádět mírovou dohodu, aby využila výhody protivníka. Například během kubánské krize byl mír pro USA i Sovětský svaz lepší než jaderná válka, ale každá strana se obávala, že pokud přistoupí na mírový výsledek, druhá strana ji podvede – například prostřednictvím prvního jaderného úderu.

Klíčem k míru jsou v takových případech mechanismy pro dodržování pravidel. Nebo jak řekl prezident Ronald Reagan o vyjednávání se sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem a zopakoval starou ruskou větu: »Důvěřuj, ale prověřuj«.

»Mechanismů pro budování důvěry je celá řada. Na základní úrovni si obě strany mohou navzájem připomínat, že jsou v ‚opakované hře‘, což znamená, že mezi nimi pravidelně vznikají strategická dilemata. Pokud to jedna strana podvádí dnes, zabíjí tím šanci na spolupráci v budoucnu. Existuje však mnoho dalších mechanismů pro prosazování: formální smlouvy, záruky třetích stran, systematické monitorování, postupné dohody a podobně,« napsal ekonom.

Sachs připomněl, že JFK si byl jistý, že dohoda o ukončení kubánské krize, kterou vyjednal se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem v říjnu 1962, bude platit – a platila. Později byl přesvědčen, že smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, kterou s Chruščovem dojednal v červenci 1963, bude také platit – a také platila. Jak o takových dohodách poznamenal JFK, závisí na vyjednání dohody, která je ve společném zájmu obou stran: »Dohody za tímto účelem jsou v zájmu Sovětského svazu i v našem zájmu – a i na ty nejnepřátelštější národy se lze spolehnout, že přijmou a dodrží ty smluvní závazky, a to pouze ty smluvní závazky, které jsou v jejich vlastním zájmu.«

Teoretici her studují strategická dilemata již více než 70 let, nejznámější je vězňovo dilema. Opakovaně zjistili, že klíčovou cestou ke spolupráci ve strategickém dilematu je dialog, a to i nezávazný. Lidská interakce dramaticky zvyšuje pravděpodobnost oboustranně výhodné spolupráce.

»Udělal Chamberlain chybu, když v roce 1938 v Mnichově vyjednával s Hitlerem? Ne, chyboval v konkrétních věcech, když uzavřel neuváženou dohodu, kterou Hitler nehodlal dodržet, a pak naivně vyhlásil ‚mír pro naši dobu‘. Přesto Chamberlainovo jednání s Hitlerem nakonec přispělo k jeho porážce. Tím, že neúspěšná mnichovská dohoda jasně odhalila Hitlerovu proradnost před celým světem, připravila cestu k převzetí moci v Británii rozhodnému Winstonu Churchillovi s hlubokým zadostiučiněním a s hlubokou podporou veřejnosti v Británii i ve světě a nakonec i k porážce Hitlera spojenectvím Velké Británie, USA a Sovětského svazu,« konstatoval Sachs.

Byly to právě USA a jejich spojenci, kdo porušil dohody

Válka na Ukrajině vyžaduje podle něj skutečné jednání mezi zúčastněnými stranami – Ruskem, Ukrajinou a USA – o otázkách, jako je rozšíření NATO a vzájemná bezpečnost všech stran konfliktu. »Tyto otázky představují skutečná strategická dilemata, což znamená, že všechny strany – USA, Rusko i Ukrajina – mohou z ukončení války a dosažení oboustranně uspokojivého výsledku vyjít vstříc,« napsal.

Připomněl také, že to byly právě USA a jejich spojenci, kdo porušil dohody a odmítl diplomacii. »USA porušily své slavnostní sliby sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi a ruskému prezidentovi Borisi Jelcinovi, že se NATO nepohne ani o píď na východ. USA podváděly podporou násilného převratu v Kyjevě, který svrhl ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. USA, Německo, Francie a Spojené království duplicitně odmítly podpořit dohodu Minsk II. USA v roce 2002 jednostranně odstoupily od smlouvy o protiraketové obraně a v roce 2019 od dohody o střednědobých silách. USA odmítly jednat, když Putin 15. prosince 2021 navrhl návrh rusko-americké smlouvy o bezpečnostních zárukách,« vypočítal Sachs.

Připomněl dále, že od počátku roku 2022 ve skutečnosti nedošlo k žádné přímé diplomacii mezi Bidenem a Putinem. A když Rusko a Ukrajina v březnu 2022 jednaly přímo, Spojené království a USA zasáhly, aby zablokovaly dohodu založenou na ukrajinské neutralitě. Putin přitom minulý měsíc v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem zopakoval otevřenost Ruska k jednání a nedávno tak učinil znovu.

»Válka zuří dál, má na svědomí statisíce mrtvých a stovky miliard dolarů škod. Blížíme se k jaderné propasti. Je čas začít mluvit,« apeluje Sachs a připomíná slova JFK v jeho inauguračním projevu: »Nikdy nevyjednávejme ze strachu. Ale nikdy se nebojme vyjednávat.«

(za)