Vláda dělá vážnou chybu – nediskutuje s těmi, jichž se to týká, říká Josef Středula

Když Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) 5. září v paláci Forum Karlín na mítinku »Proti chudobě« oznámila konání demonstrace se stejným názvem na sobotu 8. října ve 12.05 na Václavském náměstí v Praze, řekli si možná mnozí, že je to až za měsíc. Ale ono už je to tuto sobotu. Nejen o demonstraci a důvodech k ní hovořil iportaL24.cz s předsedou ČMKOS Josefem Středulou.

Jako největší odborová centrála u nás, jste svolali na 8. října demonstraci na Václavské náměstí. Proč?

Řeknu to stručně. Pokud česká vláda nebude akceptovat přirozené a logické požadavky odborů a nebude správně reagovat na to, aby co nejrychleji a co nejlépe vyřešila současnou energetickou krizi a další důsledky z toho vyplývající, tak odbory budou veřejně a masově protestovat. Je totiž »pět minut po dvanácté«, vláda dlouhé měsíce otálela. Myslíme si, že Václavské náměstí, jako tomu bylo v roce 2012, opět zaplníme. Nebude-li vláda řešit zoufalou situací lidí, ti nás v našem úsilí o nápravu situace plně podpoří. Mimochodem, že je čas k nápravě již kritický, o tom svědčí i to, že demonstrace odborářů a dalších naštvaných občanů začíná 8. října ve 12.05 hod. To by si vláda měla uvědomit.

Současná vláda často tvrdí, že problémy zdědila po minulé. Kde je pravda?

Obě poslední vlády provádějí ještě větší systémové zadlužení. Fialova vláda spí asi devět měsíců. Nepomáhá lidem ani firmám. My máme problém, že chyby minulé a současné vlády se sčítají. Vláda dělá při debatě vážnou chybu – nediskutuje s těmi, jichž se to týká. Ona se baví pouze na úrovni K5, to je fatální problém. Oni potom nevědí, co potřebují lidé. Například hluboký propad příspěvků na péči pro lidi zdravotně postižené, ty se více než dva roky nezvýšily ani o korunu, stejně tak rodičovská.

A tyto chyby ohrožují českou ekonomiku, lidi a firmy. Když někdo dává pozdě, tak už není schopen situaci vyřešit, tempo zadlužování České republiky se výrazně zvyšuje. Na straně příjmové dávaly vlády pryč obrovské finanční prostředky. A nynější vláda teď, v současnosti, připravuje další zákony, které z té příjmové částky dají dalších 60 miliard korun.

Nárůst výdajů až o 95 miliard oproti lednovému návrhu vnímám jako oprávněný, pakliže to firmám a lidem pomůže řešit krizovou situaci. Pokud to ale bude znamenat něco odlišného, tak je to velký problém! Máme tu ale fatální systémovou chybu, kterou minulá i současná vláda prohlubuje, místo aby to řešila.

Takže nás čeká zásadní debata o daňové reformě?

Avšak ne o tom, jak komu dál snížíme daně, ale jak vyrovnáme ten fatální propad – jinak se z toho nemůžeme dostat a budeme mít neustále desetinásobek dluhu.

Superhrubá mzda fakticky nikdy zrušena nebyla, ona byla zrušena takovým zvláštním způsobem, že se změnily daně. Kdyby byla zrušena, musí se změnit zdanění OSVČ. My jsme to říkali celou dobu. Sazba zdanění musí jít dnes jednoznačně nahoru, tam není co řešit.

Případné změny v daňovém systému dopadnou nejvíc na seniory a na chudší lidi, kteří mají problém platit nejnutnější výdaje. Přišla za mnou před nemocnicí v Českých Budějovicích paní a říkala: »Pane Středulo, já jsem tak ráda, že žije můj manžel. Víte, mám 13 000 důchodu, 30 let jsem dělala ve zdravotnictví, a my platíme nájem 14 400 korun. Jsem tak ráda, že manžel žije, my bychom to nezvládli, nevím, co budu dělat.« Poctivě pracovala celý život, nikdy neudělala nic špatného a teď se bojí každého měsíce, jestli to zvládne. To je špatně! A bohužel mám více podobných příkladů.

Pojďme tedy k současné české vládě. Jak se vyrovnává se současnou energetickou krizí?

Rostoucí zdražování úplně všeho, to je počínaje energiemi, tedy plynu a elektřiny, přes růst cen pohonných hmot, potravin, vstupů do výroby, až po růst cen základních životních potřeb, vyvolalo v našich občanech obrovskou sociální nejistotu. Lidé se dnes oprávněně bojí, co bude dál. Děsí se každého dne, který přichází.

Tento negativní obraz naší společnosti se odborům přirozeně nelíbí. Současné vládě to dáváme najevo, a to prakticky již od ledna letošního roku. Jde totiž o to, že již od loňského prosince výrazněji začaly růst ceny energií, což se projevilo v růstu inflace. Místo obvyklého růstu v rozmezí dvou, tří procent, činila inflace v lednu 2022 již sedm procent. Proto jsme se, jako odbory, setkali s vládou a předložili jsme jí řadu našich doporučení. Jenže, vláda na ně nebrala zřetel, a to jak tehdy v lednu, tak prakticky do současné doby, přičemž inflace za oněch více než osm měsíců vzrostla na 17,5 procenta.

Premiér Petr Fiala, ale i někteří další členové vlády, vykládali, že nenechají nikoho padnout. Problém přitom spočíval v tom, že po oněch osm měsíců vláda čekala na celoevropské řešení, které stále nepřicházelo, místo, aby se inspirovala národními řešeními, jak je postupně přijala většina států EU. To je například zastropování cen energií. Dále to to bylo snížení DPH či dokonce i jeho zrušení na dobu nezbytně nutnou k oživení ekonomiky daného státu apod.

Teprve nyní, pod tlakem událostí, si někteří činitelé vládní koalice uvědomili, že je třeba urychleně najít řešení situace. Navíc, v těchto dnech již některá statistická data napovídají, že pomalu dochází k tomu, že soustavný trend snižování zaměstnanosti u nás končí, či spíše již skončil. Přičemž nyní hrozí, že postupně, pokud se urychleně nedá do pořádku česká ekonomika, začne u nás růst i nezaměstnanost.

Faktem je, že jednání ministrů energetiky EU, které se uskutečnilo 9.  září v Praze, bylo pro řadu lidí u nás zklamáním. Vždyť, ve své podstatě, jen naznačilo, jak by mohlo celoevropské řešení vypadat, ale asi nakonec bude záležet na národních vládách, jak tuto problematiku uchopí, a jak se jim nakonec podaří jejich ekonomiku stabilizovat. Jsem také zvědavý na rozhodnutí a další postup české vlády.

Co jste vlastně vládě již v lednu tohoto roku navrhli?

Zmínil jsem se o otázce zastropování cen energií, ať již elektřiny či dokonce plynu. Ale v tom se názory různých odborníků liší. Faktem je, že řada zemí EU, kromě zastropování cen energií či potravin, také sáhla ke snížení DPH či dokonce jejímu dočasnému zrušení. Když už hovoříme o cenách, odbory navrhují a požadují, aby současná česká vláda využila zákona o cenách, který u nás platí již od počátku 90. let minulého století. Tento zákon totiž obsahuje: možnost úředně stanovit ceny, to je pevné ceny, a také maximální a minimální ceny. Dále umožňuje stanovit maximální rozsah zvýšení ceny v daném období či stanovení přiměřeného zisku, ale také vyhlásit i cenové moratorium.

Myslíme si, že kdybychom zákon o cenách použili již v lednu 2022, jak odbory požadovaly, tak nemáme tak šílenou inflaci, jakou zažíváme dnes. Přitom hrozí, že inflace půjde směrem až k 20 procentům. Proto říkáme, že vláda v tomto udělala obrovskou chybu. Kdyby zákon o cenách uplatnila tehdy v lednu, respektive v prvním kvartálu, tak bychom tak vysokou inflaci neměli. Jenom pro srovnání uvedu příklad. Francie, která přijala zastropování cen energií a řadu dalších opatření, má v současné době inflaci ve výši 7,5 procenta. Takže, dá se říci, že u nás je chyba na straně vlády a na nikom jiném.

V paláci Forum Karlín jste promítali přítomným členům odborových svazů několik grafů, z nichž vyplývalo, že v roce 2021 odešlo z České republiky do zahraničí formou dividend kolem 200 miliard korun. Co s tím?

Z promítaných grafů se dal vyčíst jeden zajímavý údaj, a to, že když srovnáme výši nominálních mezd v západní Evropě, to je u původních zemí EU15, nyní EU14, s výší nominálních mezd zemí střední a východní Evropy, tak v podstatě vidíte novou železnou oponu, když zvolím výraz, který se používal za studené války. Prostě rozdíl, jak jej ukazují promítané grafy, je markantní, a to ve prospěch zemí EU14.

K tomu mohu jenom říci, že jako odbory budeme požadovat zachování kupní síly našich obyvatel. To je konkrétně zaměstnanců v jednotlivých podnicích, firmách. Budeme však postupovat individuálně, podle situace každé firmy. Nepřipustíme, aby některá firma zkrachovala kvůli požadavkům odborů, ale chceme jít kupředu. Chceme, aby i u nás měli naši občané zajištěn důstojný život, jako je tomu na Západě. Nechceme se kvůli inflaci ve mzdách vrátit o několik let zpátky. Proto říkáme, že jsou firmy, které mají problémy, potíže, ale na druhé straně jsou i firmy, které mají vysoké zisky. Přičemž právě v těchto firmách si řekneme alespoň o část z těchto zisků. Protože v těchto firmách byly tyto zisky vyprodukovány, a proto je nutné, aby z nich měli užitek i zaměstnanci těchto firem.

Připomněl jste tam i požadavek na zvýšení minimální mzdy o 2000 Kč na 18 200 ještě letos. Požadavků odborů vůči vládě a zaměstnavatelům bylo během mítinku povícero. O které další šlo?

Například jsme vznesli otázku délky pracovní doby našich zaměstnanců ve srovnání se délkou pracovní doby zaměstnanců v ostatních státech EU. Náš expertní tým zjistil, že v ČR, co se týče délky pracovní doby, ta rozhodně nepatří mezi ty nejkratší. Například na Slovensku jsou na tom tamní zaměstnanci o něco lépe než ti naši v České republice. Český zaměstnanec, za 40 let svého pracovního života, odpracuje o devět let více než zaměstnanec německý, o osm let více než Dán, o sedm let více než Nizozemec a Belgičan, a o pět let více než Francouz.

K tomu mohu jen konstatovat, že ve firmách, kde působí odbory, je, díky kolektivnímu vyjednávání kratší pracovní doba než ve firmách, kde odbory nepůsobí. Navíc, podle nás by pracovní doba mohla být kratší, a to bez krácení výše mzdy.

Ještě dodám, že jako odbory jsme toho názoru, že bychom měli mít uzákoněno pět týdnů řádné dovolené pro všechny zaměstnance, jako je tomu i v jiných zemích EU. Ve veřejném sektoru tomu tak je, a přitom v soukromých firmách, opět díky kolektivnímu vyjednávání, to má většina firem, kde se to zapracovalo do kolektivní smlouvy. Tak by to mohli opravdu mít u nás všichni zaměstnanci.

Dalším požadavkem odborů je i možnost, aby lidé v tzv. těžkých povoláních, to je, kteří pracují ve 3. a 4. kategorii rizika, mohli odejít do předčasného důchodu, a to bez krácení výše jejich důchodu.

Těch otázek, o kterých by se dalo hovořit, je povícero, ale to by překročilo téma a rozsah tohoto rozhovoru.

A teď trochu z jiného soudku. Množí se názory, že demonstrace je součást vaší prezidentské kandidatury…

Středula nechystá žádnou podpisovou akci v souvislosti s demonstrací. Hanba by mě fackovala. Jsem předsedou odborů, je to odborová akce.

Proč tedy kandidujete na prezidenta republiky?

Třicet let hájím práva pracujících lidí a rád bych v tom pokračoval na nejvyšší možné úrovni jako prezident. Společnost se dnes ekonomicky rozděluje a vznikají dvě Česka, jedno pro chudé a druhé pro bohaté. Tomu chci zabránit a společnost maximálně spojit. Když budeme stát při sobě, tuhle těžkou dobu přečkáme.

Kolik korun hodláte investovat do volební kampaně a z jakých zdrojů ji chcete hradit?

Očekávám, že rozpočet kampaně bude v řádech několika milionů korun. V tuto chvíli se stále vyvíjí a jednáme s významnějšími sponzory. Nyní máme na transparentním účtu jen z darů necelých 600 000 korun.

Jak se chcete odlišit od dosavadních prezidentů Miloše Zemana, Václava Klause a Václava Havla?

Se vší pokorou říkám, že na Pražský hrad hodlám vrátit vážnost a důstojnost prezidentského úřadu, prezidentský úřad musí naprosto respektovat Ústavu a demokratické principy státu. Oproti všem našim prezidentům i všem současným kandidátům hodlám před vládou aktivně zastupovat zájmy všech deseti milionů lidí. A mezi adepty na Pražský hrad nevidím nikoho, kdo by měl jako životní profesi a poslání pomáhat lidem, kteří pracují, platí složenky a zažívají těžké časy.

Bydlel byste na Pražském hradě?

Nejlepší by bylo, kdybych mohl dál bydlet s rodinou v našem bytě. Rozumím ale tomu, že z bezpečnostních důvodů by to nebyla schůdná varianta. Pro nás ani sousedy. Vzpomínám si, že už někdejší prezident Klaus chtěl bydlet stále ve svém panelákovém bytě a ukázalo se, že to je prakticky vyloučené. Pro mě je to popravdě nepodstatná věc, kterou se teď nezabývám. Teď je důležité řešit problémy lidí, ne bydlení jednoho člověka.

(svo, zmk)

FOTO – iportaL24.cz/Roman Blaško