Den knihy – malé zamyšlení

Z jednoho nedávno zveřejněného průzkumu jsme se dozvěděli, že dnešní děti méně čtou než generace předchozí. V jiném, jenž se zabýval tím, co se čte, zase to, že žánry, jména, jsou u té dnešní generace vlastně blízká i nám, našim rodičům a prarodičům. Ten první průzkum mě nepotěšil, ten druhý ano, i když logiku obojího jsem pochopil. Internet, sociální sítě, hudba ve sluchátkách, jútúbeři zabírající často velmi zbytečně volný čas, jsou ve zrychlené době u dnešní teenegerové generace až příliš velkou konkurencí pro četbu knih. Navíc svou roli hraje stále méně výukových hodin ve škole, tedy pokud jde o humanitní předměty, a někdy i rezignace učitelů. To staré rčení »jsme malí, o to vzdělanější«, dostává ovšem silný úder.

Přiznejme, že ani generace, která se narodila ve válce nebo po ní, nepatřila vždycky mezi čtenáře. Proto si tehdejší Svaz mládeže vzal za cíl dostat knihu mezi mládež. V poválečné době se zároveň zrodila řada děl nových mladých autorů, kteří psali pro tuto generaci ovlivněnou válkou a osvobozením, jež se často četly na pokračování v rozhlase anebo vycházely v časopisech. Četba knih také tehdy měla své problémy. Proto vypomáhal ČSM se svými fučíkovskými čtenářskými kroužky a Fučíkovým odznakem. Nebyla ovšem televize a tak časté podpisové akce spisovatelů sloužily jako shromaždiště čtenářů. Od té doby mám řadu knih podepsaných i těmi nejvýznamnějšími českými autory. Co bylo, bylo. Nové přístupy, televize, noví spisovatelé, atd., atd., vše postupně dál posunovali. Zdálo se, že kniha se skutečně stane nejbližším přítelem člověka. Nechci ovšem nostalgicky vzpomínat. Jen mně je líto, pokud ovšem mnou zmíněný průzkum má pravdu, že trend vývoje dnes vzal opačný směr.

Dnešní den je v kalendáři zapsán jako Světový den knihy. Prý na počest velikánů, jako byl Shakespeare a Cervantes. Svátek má zároveň Vojtěch. Podle církevního kalendáře je to onen svatý, který pocházel z rodu Slavníkovců. Měl zemřít právě 23. dubna. Tentýž den ve zcela jiném roce zemřel opravdu také William Shakespeare a prý i španělský literární velikán Cervantes. Jenže pokud jde o Cervantese, to bylo 22. dubna a aby na tom nebylo dost, UNESCO, jež si tento den vzalo pod křídla, se odvolalo na církevní svátek svatého Jiří, jenž se v Katalánsku slaví jako den úmrtí svatého Jiří. Tomu, kdo si v ten den koupí třeba v Barceloně knihu, se zadarmo dostane i růžičky. Podle církevního kalendáře má ovšem svatý Jiří svátek 24. dubna.

Marně jsem hledal v literatuře, čím si tento drakobijec zasloužil pověst čtenáře. To český Vojtěch mající svátek 23. dubna přečetl jistě mnohem více textů. O knihách v oné době se mně ani nechce psát. Snad jen tím, že se Jiřímu dostalo jistého vzdělání… to by snad bylo skoro málo. Jinak byl voják, vlastně nebyl, neexistoval. Byla to bájná postava. Patří do mytologie, stejně jako řečtí bohové. V jeho případě, pokud jde o vítězství nad drakem, jde o upravenou starou řeckou pověst o Perseovi a Andromedě, jen přizpůsobenou potřebám katolické církve, jež se někdy kolem 11. století dostala na papír, i když se údajně měla stát kolem roku tři sta.

Mně však vůbec nejde o původ svatojiřské legendy. Líbila se, proto přetrvala věky. To, že byla spojena s knihou, je sice zřejmý nesmysl, ale samotnou existenci Světového dne knihy, bez ohledu na zdůvodnění, lze uvítat. Jen doplňuji, že poprvé byl slaven v roce 1995.

Mně ovšem především zajímalo, jaké knihy čítají ti, co pravidelně čtou. Především mi šlo o novou nastupující generaci. Ze zkušenosti vím, že ti z mladších generací, co v anketě odpověděli, že nečtou, se v pozdějším věku ke knize přece jen rádi vracejí. Takže také ona zmíněná anketa může pouze upozornit, že někde v systému školní výuky je chyba. Ale takových kroků, jež nejsou právě přirozené, bychom dnes ve vzdělávacím systému našli víc než dost. Takže se vraťme ke druhému průzkumu. Předem však řekněme, že se čte, jak napsali jeho zpracovatelé, méně, než před deseti lety.

Podle něj pravidelně či občas čte knihy osmdesát procent lidí. Jen pětina se přiznala, že nečte vůbec. Papírové knihy, tedy pokud jde o čtenáře, preferuje 76 % populace, elektronickým knihám dává přednost 23 %. Jsou tací, kteří přečtou jednu knihu týdně (3 %). Těch ostatních, kteří přečtou mezi šesti až deseti knihami ročně, je 21 %, ani pět knih za rok nepřečte 32 % dotázaných.

Pokud jde o rozdílnosti mezi generacemi, pak nejsou značné. Z tohoto pohledu jsem byl potěšen.

Většina prarodičů uvedla, že četla ve věku dnešních dětí více. Důvody nemusí být jen v systému a způsobu výchovy dětí. Uvedl jsem již brzdy, jako jsou počítače, sociální sítě, ale také jde o nedostatky ve vyučovací sféře, kde se akcentuje vyšší míra individuality současně s určitým omezením vlivu učitele na tvorbu domácích úkolů a tím také na četbu. Idea »svobody a práv dítěte« dováděná do absurda vítězí.

Zbývá se zeptat: Co dnešní čtenáři preferují? Na to se také zmíněný průzkum zaměřil. Na prvních místech se objevují knihy autorů jako je Jaroslav Hašek, Karel Čapek, Erich Maria Remarque, Bohumil Hrabal a z moderních Vlastimil Vondruška, Dan Brown, J. R. R. Tolkien, Terry Pratchett, Jo Nesbo… Z knih se mezi čtenáři nejvíce opakují Švejk, Na západní frontě klid, Tři mušketýři, Saturnin, Vejce a já, Babička, z moderních pak Hobit, Pán prstenů, Den trifidů, Zeměplocha, historické romány, detektivky…

Zbývá se zeptat: Je to, pokud jde o četbu, se současnou generací tak špatné? Myslím, že není. Je jen charakteristické, že čtenáři sahají, pokud jde o českou literaturu, především ke starým osvědčeným mistrům. Jen Vlastimil Vondruška se dostal mezi ty hodně čtené. Jinak bychom v seznamu, kromě jmenovaných, našli samé světové bestsellery. Svědčí to ovšem o tom, že současná doba nedokázala jako ty minulé vyprodukovat velké umělce. Nestali se jimi ani ti, kteří po převratu měli zastínit umělce, kteří před tím měli zelenou, ačkoliv se jim dostalo plného využití médií k propagaci svých knih. Snad proto nás filmový a televizní průmysl, který to pochopil, zahrnuje svými ideologizujícími i hranými pořady, které by jinak, pokud by byly nabídnuty v knižní podobě, neměly šance se dostat ke čtenářům.

Dnes je tedy Den knihy. Využijme ho k propagaci dobré četby, vždyť je mnoho autorů. Já horuji za české, jejichž díla, pokud jste je už nečetli, stojí za to si přečíst. Mám na mysli třeba knihy Drdy, Jiráska, Majerové, Neffa, Olbrachta, Vančury, Zeyera, či básníků Floriana, Halase, Kainara, Nezvala, S. K. Neumanna či Wolkera, apod.

Jaroslav Kojzar