Já, Galileo, jsem odvolal

Geniální, výše jmenovaný vědec nemá dnes výročí narozenin. Nikoli. Jiné výročí je spojeno s jeho jménem. Je o svobodném bádání. O svobodě, o myšlení, o pokroku a o moci, která rozhoduje. Nechci dnes psát o všech Galileových objevech, jen nemohu pominout to, co vyvolalo jeho »a přece se točí«, které i dnes je stále ještě bigotními náboženskými fanatiky popíráno. Jde ovšem už jen o jednotlivce, či pár zabedněnců, kteří převzali názor »proroků«. Nalezneme je prý ve Spojených státech a některých muslimských zemích. Jsou sice případem pro psychiatry, ale pokud jde o USA, na druhou stranu také náznakem jisté svobody myšlení. Není to sice v tom či onom případě právě ve Spojených státech nic platné, ale kéž by i u nás existoval takový závan svobody.

Galileo Galileovi onoho dne bylo bez dvou dnů šedesát devět let a čekal ho proces vyvolaný bigotními zastánci staletých katolických dogmat. Pisánský rodák, učitel matematiky, mechaniky a astronomie na univerzitě v Padově, který podpořil Koperníkovu heliocentrickou soustavu, jako první na světě použil dalekohled k pozorování hvězd a dokázal rozeznat čtyři z Jupiterových »měsíců«, stejnou sadu fází jako u Měsíce v případě Venuše, jež způsobuje, že ji ze Země vidíme jako stále světlou, pozoroval i sluneční skvrny a vyslovil v této souvislosti první hypotézy. Zhotovil také teploměr, zdokonalil vojenský a geometrický kompas, vytvořil systém rychlého spočítání prachu do náplně dělové koule, sestrojil mikroskop, jenž v konečné fázi zvětšoval osmkrát, tužku, jež nám měla v budoucnu dát do ruky »kuličkové pero«… Atd., atd. Ale o to vše mne nejde.

Jde mně o ono zmíněné datum – 13. února, tehdy se psal rok 1633, a načalo soudní jednání, které ho psychicky ničilo a nakonec donutilo popřít sama sebe, i když jeho věta, jíž po svém odvolání měl pronést: »A přece se točí«, ukazovala, že jen podlehl násilí a tlaku moci a svou víru neztratil. Kdyby totiž neodvolal, byl by poslán na mučidla a nakonec možná upálen jako Giordano Bruno, jenž si také dovolil zpochybnit aristotelovské, tedy dosavadní křesťanské učení o Zemi, jakožto centru všeho, kolem něhož se točí hvězdy a dokonce i Slunce.

Spor před jezuitskou inkvizicí byl především o uznání Koperníkovy heliocentrické soustavy, o tom, zda Země se točí či nikoli. Rozrostl se postupně o další témata. Proti Galileovi seděli »učení« církevní teologové – vlastně inkvizitoři. Šlo o táhnoucí se spor, který však už přerostl akademickou a čistě církevní půdu. Začalo jít »do tuhého«. Inkvizitoři totiž tehdy už nemocného Galilea pozvali do Říma s pohrůžkou, nepřijede-li dobrovolně, přivezou ho biřici v okovech.

Jednání začalo 13. února, diskuse o tématech však o několik dnů později a skončila 22. června závěrečným rozsudkem. Galileo byl obviněn i z »ateismu«, z pohrdání učení církve a obsahu Bible, z toho, že koperníkovské názory podporoval dokonce ve svých dílech. Pro potrestání hlasovalo sedm z deseti soudců. Tři se neúčastnili. Snad proto, že nechtěli hlasovat a měli jiný názor. Pokud by se postavili proti rozsudku, také oni by se mohli dostat do hledáčku inkvizice. Rozsudek zněl: Vězení, jež kvůli věku bylo změněno na domácí, a hlavně uloženo pokání. Galileo pak musel podepsat dokument, v němž se psalo:

Já, Galileo (…), osobně přítomný před tímto tribunálem, poklekaje před Vámi, velice důstojní a ctihodní kardinálové (…), přísahám, že jsem vždy věřil, že věřím nyní a že s pomocí Boží budu i nadále v budoucnosti věřit ve vše, co zastává jako pravé, co káže a učí svatá církev katolická a apoštolská.

– Vzhledem k tomu, že toto Svaté oficium mně právní cestou nařídilo zanechat pomýleného názoru, podle něhož je Slunce ve středu světa a je nehybné, zatímco Země není ve středu světa a pohybuje se;

– vzhledem k tomu, že jsem nesměl zastávat, obhajovat ani učit jakkoliv, ať ústně nebo písmem, řečené pomýlené učení poté, kdy mi bylo označeno jako protivící se Písmu svatému;

– vzhledem k tomu, že jsem napsal a dal vytisknout knihu, v níž pojednávám o témž již odsouzeném názoru, přinášeje v ní názory, jež jsou mu velmi účinně prospěšné (…), byl jsem odsouzen jako nanejvýš podezřelý z kacířství, to jest jako člověk zastávající názor a věřící, že Slunce je ve středu světa a je nehybné a že Země není ve středu světa a že se pohybuje.

Proto, chtěje zprostit mysl Vašich Eminencí a všech věrných křesťanů tohoto velikého podezření spravedlivě proti mně pojatého, přicházím s upřímným srdcem a nepředstíranou vírou zříci se shora uvedených bludů a kacířství a všeobecně každého bludu, kacířství a sektářství, jež se protiví církvi svaté, proklít je a opovrhnout jimi. A přísahám, že v budoucnu neřeknu ani nikdy nebudu více tvrdit, ani ústně, ani písmem, věci, které by mě z toho mohly učinit podezřelým.

Kdybych poznal nějakého kacíře nebo z kacířství podezřelého, oznámím ho Svatému oficiu nebo inkvizitorovi z místa, kde se budu nacházet. (…) Já, Galileo, jsem odvolal, jak je shora uvedeno, a podepsal vlastní rukou.

Co dodat? Všechno je jasné. Poučitelné. Už proto, že svobodné vyslovení jiného než oficiálního názoru není v zájmu moci a ta proto každý pokus o jiné poznání umlčí. Tak, jak to udělala tehdy, udělá to i dnes, bude-li se cítit ohrožena. Také názory či jiný pohled na svět mohou vadit. Proto je třeba ty jiné zakázat. Jen metody k tomu dnes mohou být poněkud jiné než v době dohasínajícího středověku, ale ve svém výsledku stejně účinné, jako ty použité v případu Galilea Galilei.

Jaroslav Kojzar