Ressel – zneuznaný a uznávaný

Co myslíte, kdybych se některého ze soutěžících v podvečerních soutěžích na Nově či ČT1 zeptal, zda vědí, kdo byl Josef Ressel, a hned poté na jméno některého z herců nějakého podružného amerického filmu, překonalo by množství kladných prvních odpovědí ty druhé? Zřejmě nikdo z vás by nevsadil na lepší výsledek v případě Ressela. A nevědomost, pokud jde o něj, se skutečně objevila. Nemůžeme se ovšem divit. Generace dnešních třicátníků se nesetkala s tehdejší výukou, která ctila hrdinství a přínosy k našim národním dějinám, a ti, jimž je dnes přes padesát, tehdy končili školní výuku. Jako každá mladá generace, jež si hledá své místo v životě, také tato v těchto letech měla jiné zájmy a myslela, že jí je otevřen snad celý vesmír. Jaképak tedy zdržování s těmi, kdo žili dříve? Svět přece patří jim a to, co bylo, jen brzdilo jejich rozlet k evropanství. Přitom chrudimský rodák pocházející z česko-německé rodiny patřil k těm, kteří proslavili ve světě své rodné české země a tedy i je.

Josef Ludvík František Ressel, zkráceně Josef Ressel, se narodil před dvěma sty třiceti lety – 29. července 1793 a zanechal po sobě na dvacet vskutku obdivuhodných technických řešení, která ve své době znamenala, nebo mohla znamenat zvrat v té či oné technické disciplíně. Chtěl být důstojníkem – nestal se jím pro fyzické nedispozice, začal studovat medicínu – skončil pro nedostatek prostředků, dokončil však lesnickou akademii a poté pro rakouský stát pracoval na jihu mocnářství, mj. v Terstu, Benátkách ad., aby dokonce pro rakouské námořnictvo vybíral dřevo na stavbu lodí. Tady poprvé vyzkoušel svůj největší vynález: lodní šroub. Ani ten mu však dlouho nebyl jako nápad přiřčen a teprve washingtonská akademie věd mu potvrdila prvenství. To však Ressel byl již devět let mrtev.

Měl však přes úspěch »na poli lesnickém« se svými dalšími vynálezy smůlu. Buď předběhly dobu, anebo je nedokázal uplatnit. Ani předvedení jeho šroubu nedopadlo dobře. Dokumenty poslané do Londýna, jež dosvědčovaly jeho prvenství, se ztratily. Proto ani nedostal vypsanou odměnu. Své »vítězství« si tedy nemohl ani vychutnat. Ale takový bývá osud mnoha tvůrců a myslitelů. Velikost van Gogha, který za svého života prodal jen jeden jediný obraz, rozpoznala až budoucnost. Z písně Kde domov můj se česká národní hymna stala mnoho let po smrti autora. Haškův Švejk se stal světovým bestsellerem, když spisovatel už dávno nežil.

Josef Ressel patřil mezi velikány své doby. Proslavil naši vlast stejně jako Jan Ámos Komenský, Johan Gregor Mendel (genetika), Jan Evangelista Purkyně (Vše živé z vajíček), Jan Janský (krevní skupiny), Karel Čapek (R.U.R., slovo robot), Otto Wichterle (umělá čočka), Jaroslav Heyrovský (polarograf), Antonín Holý (AIDS)…

Za bezvřetenové tkaní svět vděčí výzkumníkům z Ústí n. O., za vymýcení pravých neštovic Karlu Raškovi, za umělé cévy týmu kolem profesora Milana Krajíčka, atd., atd. Je ovšem na pováženou, když dnešní mladá generace ví víc o hercích z amerických filmů než o těch, kteří šířili slávu české země.

Jaroslav Kojzar