Šalamoun to skoulel pošalamounsky

Legitimně nic legitimního neočekávejte. Za to buďte v legitimním očekávání čehokoli nelegitimního. Nespoléhejte na nic legitimního, co by hrálo důležitou roli ve váš prospěch. Nelegitimnost vládne ve všech zákonech a všem zákonům a nad nimi. S legitimností si vládnoucí establishment nedělá žádné starosti, nelegitimnost je jeho první já. Šalomounsky…

Tuhle slovní ekvilibristiku nádherně demonstroval ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun. V souvislosti s omezením červnové valorizace důchodů (definitivně o tom rozhodne Ústavní soud) moudře pravil: »Často se argumentovalo, že to je proti legitimnímu očekávání, že důchodci měli legitimní očekávání, že dostanou více peněz. Už to ztratilo svůj původní význam. Ono to opravdu zní dobře, a když o někom tvrdíte, že to, co dělá, je proti legitimnímu očekávání, tak je nějakým způsobem podezřelý. Ale ve spoustě případů, kdy se to používá, to v zásadě nemá žádný právní význam, slouží to jen jako taková ozdoba nějaké argumentace. … Je potřeba dodat, že ochrana není bezbřehá. Ochrana má své limity. Podle Evropské úmluvy i podle naší Ústavy je možné do majetkových práv, tedy i do důchodů, zasáhnout z nějakých relevantních důvodů a na základě zákona. To se stalo i u nás. Takže to, jak postupovala vláda, potažmo parlament, že upravila valorizační vzorec na základě zákona, a ty důvody jsou poměrně relevantní, by v tomto případě mělo obstát.«

Že to ale máme chytrého Šalomouna… Nicméně to vypadá, že jablko nepadlo daleko od stromu. O stejnojmenném izraelském králi uvádí kupříkladu wikipedia následující informace: »Šalomoun je skutečně vylíčen jako moudrý, spravedlivý a zbožný král, na druhou stranu ale biblický text obsahuje i popis Šalomounova drsného boje o moc. Bible sice líčí jeho úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma (včetně chrámu), avšak ukazuje, že to bylo za cenu nucených prací poddaných, přejímání cizích vzorů a kultury a že měl dokonce také harém. Šalomounova doba tak sice byla dobou vzestupu, avšak vnitřně se již izraelská společnost počínala rozkládat.«

Nám se tu zase v téhle novodobé Šalomounově a šalomounské době rozklíží důchodci. I náš Michal se jeví moudrým a spravedlivým a jistě i zbožným a také v diplomacii určitě slaví s tím svým »legitimním (ne)očekáváním« úspěchy velikosti nemalé, ovšem za jakou cenu, že?

Uznejte však aspoň, že to s těmi důchodci sválel na výbornou, že s nimi vykejval tak pošalomounsky, že i král by nevěřícně zíral s ústy otevřenými dokořán – když jim nadmíru »študovaně« oznámil, že dostanu ho*no. Legitimní. A dokonce od Ústavního soudu. Ho*no se totiž v České republice tyčí nad všemi zákony.

Jan Čech