Hokejová dvacítka vyhrála na mistrovství světa skupinu, v níž se skvěla jména velikánů Kanada a Švédsko. Řekněte upřímně, mysleli byste si to před turnajem? Spíše se počítalo s tím, že po nakládačkách od obou favoritů skončí výběr kouče Radima Rulíka na třetím místě, když zdolá jen outsidery ze sousedství naší vlasti. A ejhle, ono je to jinak.
Tým vedený kapitánem Stanislavem Svozilem se zatím v Kanadě prezentuje sympatickou hrou, za kterou ho chválí fanoušci i odborníci. Jaký to rozdíl oproti minulým rokům! Vítězství ve skupině nám umožnilo vyhnout se Američanům nebo Finům a do cesty postavilo schůdnější švýcarskou variantu. Jenže pozor – turnaj teď začíná nanovo. Já vím, je to klišé, ale zároveň i pravda. Výkony ve skupině jsou najednou zapomenuty a o úspěchu či neúspěchu rozhodne právě čtvrtfinálový duel. Však si vzpomeňte na iks příkladů, kdy reprezentace, nyní převážně ta dospělá, vyhrála skupinu, ale ve čtvrtfinále roli favorita nedokázala naplnit. Nejkřiklavějším příkladem je domácí světový šampionát v roce 2004, kdy suverén turnaje se soupiskou plnou hvězd v zaplněné O2 areně nečekaně padl se Spojenými státy americkými.
Kdepak, nechceme malovat čerta na zeď, jen upozornit, že pro české juniory nastává den D právě zítra. A pokud v něm předvedou stejnou kvalitu jako doposud, můžeme se dočkat bojů o tu kýženou medaili, jež nám na srpnovém turnaji jen těsně unikla.
Mimochodem, ještě dvě poznámky. Mistrovství světa juniorů má své kouzlo skutečně mezi svátky a s příchodem nového roku, kdežto do srpnového času, kam byl výjimečně posunut kvůli koronaviru, zkrátka nepatří.
A nemohu si pomoci – bez Ruska není tenhle turnaj úplný. Ty medaile se získávají jaksi snadněji a nemají takovou hodnotu jako před únorem 2022. Už jsem o tom koneckonců psal po bronzovém úspěchu »áčka« Kariho Jalonena na loňském mistrovství světa ve Finsku…
Nejen hokejoví junioři, ale i pražská Sparta stihla potěšit hokejová srdce. Na davoském Spengler Cupu, nejstarším klubovém turnaji v Evropě, dokráčela sebevědomými výsledky i výkony až do finále, kde bohužel na silvestra pohlehla na samostatné nájezdy švýcarskému Ambri-Piotta. I vzhledem k tomu, že tým trápily zdravotní lapálie, to byla oceněníhodná spanilá jízda, které chyběla jen ona pověstná třešinka.
Když se člověk vrátí v čase a vzpomene si, jak stejný tým na přelomu října a listopadu prohrál v extralize bez bodového zisku šest duelů v řadě, kroutí hlavou, co se Miloslavu Hořavovi (poté, co se vrátil na střídačku Sparty) jako trenérovi povedlo. Patnáct soutěžních zápasů = třináct výher. Jak to že to za Pavla Patery nešlo? Na to by především měli odpovědět sami hráči…
Co dodat? Máme za sebou specifický víkend. Silvestr a Nový rok. Proto se sluší popřát všem, sportovcům i nesportovcům, úspěšný rok 2023. Ačkoli na rozdíl od loňska nemá jednoznačný vrchol v podobě olympijských her či mistrovství světa ve fotbale, o významné sportovní akce nouze nebude. Kromě každoročních šampionátů budou o světové medaile usilovat také atleti, plavci nebo lyžaři a snowboardisté. Z kolektivních sportů budou české fanoušky tradičně nejvíc zajímat především fotbal a hokej. Fotbalová reprezentace zahájí boj o postup na mistrovství Evropy 2024 v Německu březnovým duelem s Polskem, kvalifikaci zakončí v listopadu v Moldavsku a hokejisté se na květnovém světovém šampionátu v Tampere a v Rize pokusí navázat na loňský bronz z Finska. Už teď se těšíme…!
Petr Kojzar