Je nesmírně symbolické, že papež František zemřel na oslavu vzkříšení Krista. Ještě v neděli se zúčastnil kázání Urbi et orbi (Městu a světu), což je jedna z největších a vždy nejkrásnějších papežských povinností. A pak jistě smířen s Bohem v tichu odešel.
Ta symbolika je i v tom, že my jsme oslavovali vzkříšení, a já bych si moc přála, aby to bylo vzkříšení víry nebo její znovuobnovení, protože to, co mě jako věřící moc trápí, je, že lidé už přestali věřit – a nejen v Boha, nýbrž i sami v sebe. V přátelství, v lásku, v porozumění. Ostatně pro mě Bůh, a tím pádem i papež jako jeho zástupce na Zemi, vždy představoval právě ty nejkrásnější lidské vlastnosti. Už od dětství jsem Boha neviděla jako dědečka na obláčku, ale jako největší lásku, milost a porozumění na světě. Jsem přesvědčená, že papež František odcházel v klidu a věděl, že se se svým bohem setká.
Přála bych všem lidem, až přijde jejich čas, aby odcházeli zrovna tak smířeni, protože je čeká nový život, který jsme si zrovna o Velikonocích měli uvědomit.
Jana Volfová, místopředsedkyně ČSSD