Tak nám Pellegrini vyhrál volby

Na Slovensku skončily volby. Vyhrál Pellegrini, a to docela přesvědčivě. Kde kdo má dnes komentáře k výsledku těchto voleb. Na konec se ukázalo, že slovenští voliči, kteří se v předchozím kole nedočkali svého dobra, tak ve druhém kole, z hlediska svých preferencí, dali hlas menšímu zlu. Českým politikům však nepřísluší zaujatá kritika výsledku voleb, která může hraničit až s politickou drzostí, a to ze dvou důvodů: Zaprvé to jsou svobodné a demokratické volby slovenských právoplatných voličů a Čechům, Moravanům, Slezanům i dalším Evropanům do toho nic není. A zadruhé jen čas ukáže, zda Slováci volili ke svému prospěchu či nikoliv. Navíc kultivované lidi zaráží neomalenost a nízká úroveň elementární slušnosti některých komentářů, ve kterých se namísto gratulace objevily politické kydy.

Příkladem této nehoráznosti může být komentář europoslance TOP 09 Jiřího Pospíšila, který si díky své politické demagogii plete pojmy a dojmy, když tvrdí, že se Slovensko stává dalším trojským koněm Putina v EU. Co to ten Pospíšil žvaní? Podle jeho názoru, ten, kdo neztratil kritiku rozumu a nesouhlasí se všemi eurounijními nápady, mnohdy velmi pochybnými a kontraproduktivními, automaticky dostává dehonestující přívlastek nebo označení »proruský ***«. Zajímavé, že mu nevadí minulost českého prezidenta generála v.v. Petra Pavla, který byl členem komunistické rozvědky. Přitom dostat se k této odbornosti mimo jiné znamenalo, že dotyčný soudruh prošel náročným sítem, které potvrdilo jeho jednoznačné komunistické přesvědčení. Obhajoba Petra Pavla ohledně této své minulosti tím, že prošel prověrkami NATO, je zcela liché zdůvodnění, když vidíme, kolik bývalých vysoce postavených nacistických důstojníků mohlo v této organizaci sloužit. Jeden z důvodů je nasnadě, a tím je vydíratelnost těchto důstojníků ze strany Spojených států, a tudíž jejich bezmezná povolnost.

Obviňovat Slovensko, Maďarsko a částečně i Polsko z toho, že se vzdalují demokracii, je neuvěřitelná drzost a nepravda. Jaký typ demokracie mají tito kritici na mysli? Vyjadřují tím snad to, že tam, kde nevládne probruselský vlezdopr***izmus, hájí se zájmy občanů a suverenita země, se dotyčný stát vzdaluje demokratickým principům. Pokud platí tento bruselský pohled, pak se jedná o pokřivenost západní demokracie, kdy se politické síly chovají tak, že stát patří vládnoucím stranám a občané musí být jen poslušným stádem v jednom šiku. Pod tímto úhlem pohledu se principy demokracie ohýbají podle potřeb politické elity. Takový politik žije uzavřený ve vlastní názorové bublině a je odtržený od reality běžného života. Jen hlupáci, jednoduše uvažující a zmanipulovaní lidé nebo zaprodanci moci nekriticky tleskají a oslavují příslušnou formu demokracie a s fanatickou nesnášenlivostí odsuzují všechny odlišné přístupy. Přitom tito kritici zapomínají, že i války a represe lze vést ve jménu demokracie. Jako příklad lze uvést válku v Zálivu, založenou na americké lži, nebo vojenskou okupaci Afghánistánu. A jak to vše dopadlo, víme. Tyto války stojí obrovské peníze, zahyne mnoho lidí, včetně dětí, ničí se infrastruktura a jediným, kdo na těchto válkách opravdu vydělává, jsou zbrojařské firmy.

V době válečné vřavy nelze vést žádná mírová jednání. To plně platí obecně, a tudíž i pro Rusko-ukrajinský konflikt, který vůbec nemusel nastat. Nutnou a nezbytnou počáteční podmínkou mírových jednání je dohoda obou stran o zastavení palby a bojového úsilí na stávajících liniích – tzv. dohoda o příměří. Až poté lze zahájit mírová jednání. A přesně o to se snaží vlády Slovenska a Maďarska. Jakýkoliv jiný postup vede jen k eskalaci války, se všemi válečnými hrůzami a brutalitou, až do vítězného konce jedné ze stran, který však může být Pyrrhovým vítězstvím. Ale je naivní a z hlediska lidství i nezodpovědné si myslet, že Ukrajina porazí jadernou velmoc.

Vývoj situace na ukrajinském bojišti pochopili i Američané a ústy svého ministra zahraničních věcí Antonína Blinkena sdělili, že na Ukrajinu nepošlou své vojáky, neboť o přímý konflikt s Ruskem nestojí. Pokud by však některý člen NATO vyslal do oblasti konfliktu část své armády, pak lze na Ukrajině s jistotou očekávat největší novodobý masakr. A pokud by ruské velení vyhodnotilo, že je nutné použít jaderné zbraně, pak tak učiní a Evropa skončí v žáru nukleární války. Proto Spojené státy přispěchaly se svým prohlášením o své přímé neúčasti, aby si pro případ této varianty nechaly otevřená dvířka pro dvoustranou dohodu s Ruskem. Navíc se blíží volby prezidenta USA a lze očekávat, že prezidentským vítězem bude Trump. A ten se jasně ke konfliktu na Ukrajině již vyjádřil. Jeho zájmem je America First a ne zkorumpovaná Ukrajina. A také dobře ví, že vojenský konflikt jen v Evropě by jednoznačně posílil pozici USA. Je zapotřebí si uvědomit, že dnešním největším geopolitickým problémem Spojených států není Rusko, ale Čína.

Jsem neuvěřitelně naštvaný, raději bych použil vulgární slovo, když slyším, že eurounijní političtí hazardéři jsou ochotni zmobilizovat naši mladou nevycvičenou generaci, která je absolutně vojensky i fyzicky na válku nepřipravená (vždyť jen dnešní výzbroj a výstroj jednotlivce váží alespoň 40 kg, a přitom se musí ještě bojovat). Proto tito nevycvičení mladíci budou ve většině případů jen tzv. kanonenfutter. Zatímco mladí Ukrajinci se nechají u nás i jinde v Evropě ukrývat a vyživovat, namísto toho, aby se vrátili domů a bojovali za svou vlast. Je to snad projev jejich zbabělosti? Jak je vidět, nepovažují konflikt s Ruskem za svou válku. Popravdě řečeno mají pravdu a v žádném případě to není ani naše válka. A už vůbec nejde o válku, kde se bojuje za nás. Toto tvrzení je jen politickou fabulací.

Bohužel mnoho eurounijních politiků nechápe zájmy americké geopolitiky. Ale bude jim pochopeno. Proto kritika přístupu vlád Slovenska a Maďarska k prosazení mírových jednání je projevem hlouposti a nepochopení situace. A eurounijní elita zapomíná, že mírové řešení ukrajinského konfliktu prosazuje také Čína a Turecko. Jak se ukazuje, tak česká politická zabedněnost nepřispívá ani k ekonomickému restartu České republiky, ani k mírovému urovnání rusko-ukrajinského konfliktu. Na to samozřejmě doplácíme a ještě více doplatíme. A nebude to dlouho trvat. Naše vláda by se měla od bratrů Slováků učit a ne komplikovat vzájemné nadstandardní vztahy.

František Krincvaj