Sprostý slovní útok herce Pavla Nového na rodinu Kateřiny Konečné mě nenechal klidnou. Ukazuje, že někteří herci zapomněli, že existuje cosi jako charakter. Neměla bych se divit, vždyť zalíbit se mocným a hlavně režimním médiím znamená více rolí a více rolí rovná se více peněz a časem třeba i vyznamenání od prezidenta. Nemíním bránit Kateřinu Konečnou. Ona se ubrání sama, bude-li jí stát za to reagovat na zlobu a předvádění se. Jde mně o něco jiného. O odvahu a odvahu.
Byla jsem příliš malá, než abych pamatovala problémy a úspěchy předlistopadového režimu. Byly jistě ty i ty. Nic není černé nebo bílé, to jen dnes má všechno dvě barvy. Stejně jako je tomu v přírodě, ani v životě společnosti to není tak jednoduché. To by měli vědět herečky a herci, kteří v té době dostávali zajímavé role. Některé dokonce velmi režimně laděné. Mám na mysli nejen herce Pavla Nového, kterého jsem si oblíbila z filmu S tebou mě baví svět, stejně jako Ondřeje Vetchého (S čerty nejsou žerty), Bolka Polívku (Šašek a královna), Ivana Trojana (Anděl páně), Václava Vydru (Kameňák) či Zděnka Svěráka (tvůrce Cimrmana). Dnes tito herci najednou oplývají antikomunismem. Herečky, které se velmi aktivně zapojily do popřevratových akcí a nežijí už mezi námi, nejmenuji. Nechci se ptát těch, které případně už ani reagovat nemohou.
Pro ty stále aktivní mám totiž jedinou otázku: Proč dnes tak srší antikomunismem, když do listopadu 1989 přijímali role a mlčeli? A hráli v řadě rolí nejen na divadlech, ale také v televizi a ve filmech. Mohli přece jako Marie Vášová či Vlasta Chramostová vyjádřit svůj protest tím, že by odmítli role. Většině z nich by se nic nestalo. Stejně jako Jaromíru Hanzlíkovi, jenž prý, jak jsem četla, odmítl roli ve Třiceti případech a nic se mu nestalo. Natáčel v osmdesátých letech dál a to velmi významné role.
Proč dnes, kdy se jmenovaným a některým dalším hercům nemůže nic stát, najednou našli odvahu odsoudit minulý režim a všechny, kteří mu zůstali věrni anebo ho neodsuzují? Chápu, že tehdy, před listopadem, opačný než státní pohled potřeboval odvahu, zatímco dnes takové odvahy potřeba není. Nemohu si pomoci, ale předlistopadová zbabělost a polistopadová hraná superaktivita doprovázená osobními urážkami ve mně vyvolává jen odpor a věřím, že stejně na tom jsou všichni slušní lidé, kteří vůbec nejsou stoupenci minulého režimu.
Kateřina Jirousová
Toto jsou jména všech kolaborujících herců a muzikantů v ČR, kteří mi nesmějí na obrazovku:
Adam Mišík, Aleš Háma, Aňa Geislerová, Bára Štěpánová, Boleslav Polívka, Daniela Kolářová, David Matásek, David Koller, David Prachař, Emma Smetana, Eva Holubová, Filip Rajmont, Hana Vágnerová, Hynek Čermák, Iva Pazderková, Ivan Trojan, Jakub Štáfek, Jan Budař, Jan Hrušínský, Jan Hřebejk, Jan Kraus, Jan Přeučil, Jiří Bartoška, Jiří Lábus, Jiří Mádl, Jiří Macháček, Jiří Suchý, Ladislav Smoljak, Lenka Krobotová, Linda Rybová, Magda Vášáryová, Marek Eben, Maroš Kramár, Martha Issová, Martin Pechlát, Martin Dejdar, Michael Kocáb, Michal Novotný, Michal Suchánek, Milan Šteindler, Miroslav Donutil, Miroslav Etzler, Oldřich Kaiser, Ondřej Sokol, Ondřej Vetchý, Pavel Nový, Petr Čtvrtníček, Petr Nárožný, Petr Vacek, Richard Krajčo, Táňa Pauhofová, Tereza Ramba, Tomáš Klus, Tomáš Matonoha, Tomáš Měcháček, Tomáš Töpfer, Václav Neužil, Václav Vydra, Vica Kerekes, Vladimír Polívka, Zdena Studénková, Zdeněk Svěrák…..
Seznam není konečný…..