Víkendová anketa aneb Budoucnost BEZ…

Záhy titulku porozumíte… Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký bude člověk ne za půl století, ale už za pár let? Já se zamyslel. Snad jsem to ani neměl dělat, poněvadž to, na co jsem přišel, není ničím, čím by se nepříliš vzdálená budoucí civilizace měla chlubit. Jenže pozor – ona se chlubit bude, anžto signály toho na nás naléhavě doléhají den co den. Právě tak často, umíme-li číst mezi řádky každodennosti, jak jsme vytrvale a syrově konfrontováni s reálnou podobou budoucího obyvatelstva – vztáhnu to na nás, tedy budoucího osazenstva České republiky.

Jaký tedy bude v nejbližších letech člověk, potulující se na území od Aše po Starý Hrozenkov?

1. bezpohlavní – jednou za a) bude mít táž dvojice sex jako muž vs. žena a za b) v prohozeném gardu žena vs. muž (jen si vymění rod mužský snad ještě životný za rod ženský), podruhé jako žena vs. žena, potřetí muž vs. muž, počtvrté králíček vs. kočička, popáté pejsek vs. pejsek – prostě cokoli si umíte představit s tou prognózou, že z té nabídky možného si dnes mnohé neumíte představit ani ve snu.

2. bezprizorní – nic nebude a nikam nebude patřit, jeho osobní identita a příslušnost k domovu, rodině, předkům, tradicím se rozpliznou v bezduché nic, toliko jen v hmotu z dávno prošlého masa a kostí bez morku, která je oddána ničemu (ta hmota) nebo iluzi, přeludu – i tak se to dá říct.

3. bezpáteřní – čili schopen porušit a zradit vše a kohokoli, protože se nebude umět ztotožnit s žádnými pravidly, protože ono lidské právo, které mu je už přes tři desetiletí bez obalu vtloukáno do hlavy a on ho přijal za své rodné jméno jako vrchol jakési demokracie, život podle pravidel jednoznačně vylučuje, nedovoluje.

4. bez emoční – radost či smutek se pro něho stanou neznámým projevem, přestane se takto projevovat nejen navenek, ale i uvnitř sebe vůči sobě samotnému, stane se z něho nic nevnímající chodící troska, potažená kůží – se sluchátky na uších a mobilním telefonem v ruce. V tomto případě tou troskou už budoucí reprezentant budoucnosti více méně je.

5. bezduchý – tzn. de facto mrtvý, žít bude jen díky funkčnosti základních tělesných funkcí – co může být ještě horšího, než nemít duši? – nazvěme to třeba bezduše-emočním spánkem, nikoli však umělým, ale skutečným – tolik ještě na doplnění bodu 4.

6. bezbranný – notabene on dokonce ani nebude vědět o tom, že by se něčemu měl bránit, resp. čemu by se měl bránit – vždyť on přece dostal všechno: svobodu a demokracii, lidská práva bez povinností a hlavně ten slastný pocit, že si může dělat cokoli.

7. bezuzdný – ve smyslu nevázaný – na nic, na nikoho, tzn. například na soucit s někým, na pomoc někomu a především nevázaný na jakoukoli povinnost, poněvadž prim přece hrají jeho práva, povinnost je přežitkem z časů tzv. nesvobody – svobodný člověk přece nic nemusí.

8. bez sebe – došlo vám někdy, že člověk by měl mít v prvé řadě potřebu sebe samotného? – po werichovsky řečeno: »Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.« Žel, v blízké budoucnosti tomu takto bude nikoli v mnoha, ale ve většině případů – že člověk nebude tím, čím v kontextu přirozenosti být má, ale bude to, co není, resp. až dosud nikdy nebyl, páč by za to od rodičů dostal přes držku.

9. bezzásadový – nemít zásady, rovná se nežít dobrý život, jenže zásady, jak dnes čteme a slýcháváme, jsou komunistickým přežitkem, postoje z minulosti jsou bez následků pro dotyčného tím samým dotyčným značeny chybou, což jako omluva bohatě stačí… – podrazy, intriky, lež, všechno to a mnoho dalšího s těmito vlastnostmi totožného = nové zásady už i současnosti a zcela bez pochyb blízké budoucnosti.

10. bezdětný = ano, takový bude člověk za pár let, poněvadž všech předcházejících devět bodů totiž plození dětí vylučuje (pes s kočkou dítě nezplodí, ani kdyby on se uštěkal a ona umňoukala), což ruku v ruce predikuje postupný zánik světa – a sice bez jaderných válek, lidstvo si prostě zanikne jen tak samo od sebe, poněvadž je dementní.

Nic moc čtení na víkend, že? Ale když ono ani mně není pořád do zpěvu a čas od času se mi stane, že to na mě padne a něco rádoby vtipného ze sebe nevyplodím, ani kdyby si MPA místo svetru pletla hladce-obrace tanga a černoška to nedostala (nemyslím pochvalu od, bůh ví, zda ještě vůbec živého černouška…). To mně ovšem pranic nebrání, abych vám ten příjemný víkend popřál a nezapadáte-li ani do jednoho z oněch deseti bodů, hoďte budoucnost za hlavu a tu sobotu a neděli si užijte.

PS: Mimochodem… víte, že dnes na den přesně před 80 lety podniklo americké letectvo první denní nálet na Německo, konkrétně na přístavní město Wilhelmshaven v Dolním Sasku? Dneska Američani Němce taky bombardují, ekonomicky, a jak by řekl major Terazky… »len ty bomby chýbajú, len ty bomby«. Tak se o víkendu věnujte třeba historii, opakuje se totiž a je to hodně poučné. Mějte se fajn.

Pavel Votruba