Zbrojaři vydělávají, obyčejní lidé chudnou

Noční útok Izraele ze čtvrtka na pátek na cíle v Íránu byl překvapením. Alespoň pro ty, kteří věří v naději na mír. Vždyť přece Trumpova administrativa prohlásila, že jednání o íránském jaderném programu je nadějné a když je něco nadějného, tak se do toho neházejí vidle. Jak si to vysvětlit? Je tu ovšem ještě další otázka. Proč se světoví demokratičtí lídři a na ně návazná média radují, podaří-li se Ukrajině zasáhnout v Rusku nějaký cíl, i když jsou při tom mrtví? A tolik se rozčilují, když totéž udělají Rusové? Vždyť přece zabití civilisté mají stejnou cenu a měli bychom udělat všechno, aby už konečně byl na východě mír. Tam i tam, tedy tam umírají lidé. Na Ukrajině, v Rusku, v Izraeli, v Gaze i v Íránu. Jak si ten nepoměr vysvětlit? Nebo ještě jedna otázka: Je rozdíl mezi mrtvým dítětem v Kyjevě, Bělgorodu nebo v Teheránu, kde při zmíněném leteckém útoku údajně také zahynuly děti?

Proč? No, řekněte, proč ty rozdíly?

Umíte odpovědět? Já nikoli. Nerozumím tomu, že v době jednání americké delegace s Íránci, které údajně probíhalo dobře, americkými zbraněmi, letadly zakoupenými v USA, spojenci Spojených států, tedy Izrael, napadnou nesousedící zemi. Důvod? Aby prý Írán nemohl vyrobit atomovou bombu a tím ohrožovat Izrael. Ale o tom se přece už s Američany jedná. Tomu chtějí Izraelci zabránit? Bez součinnosti USA? Je možné jednat v tomto případě bez součinnosti, byť třeba jen některých amerických služeb? Co na to Trump? Proč neprotestuje Evropa? Proč nevyslovila své pobouření Česká republika, která byla u vzniku státu Izrael, tedy alespoň ministr Lipavský? Jenže ten prý tuto akci chápe jako preventivní krok.

Na dvě stě izraelských stíhaček přeletělo Sýrii a nejen zabilo jednoho náčelníka Íránských Revolučních gard, ale prý také dva vědce pracující na jaderném programu a již zmíněné děti, které, předpokládám, nebylo v plánu zabít. Prostě byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Jsem zvědav, zda česká mainstreamová média najdou odvahu to zkritizovat. Pokud by to bylo na Ukrajině, myslím, že by šlo o hlavní zprávu, titulku, jak se říkává. Pokud ovšem by to bylo v Doněcku – mimochodem do poloviny minulého roku zde zahynulo na 280 dětí a dokonce byl plně zasažen azovskými děly i plný školní autobus – tak bychom se nedozvěděli nic. Zabíjeli přece přátelé a přátelům se odpouští.

A mír? Mírová jednání na Blízkém východě? Všechno je zřejmě zase zničeno na padrť. Bude zázrak, když se najdou cesty, jak obnovit alespoň kapku důvěry.

Ani na východě to s jednáními není lehké. Třicetidenní příměří cestou není. Je to jen chvíle pro dozbrojení a další eskalaci války. Propagandistické řeči na různých tzv. mezinárodních fórech, které nás mají přesvědčit, že je tomu jinak, jsou jen pokusem prodloužit trvání války. A pokud jde o Írán? Přišla odveta.

A svět? Ten Lipavského a unijních vůdců? Neměli bychom je už konečně vypískat, jako se to prý stalo, když se při předvolební besedě v pražské La Fabrice premiér Fiala zmínil o situaci na Blízkém východě a bránil izraelské právo na odvetu. Omlouvat zabíjení v Gaze akcí komanda Hamásu stále nelze. To, co udělali hamásovci, je opravdu zločin, ale to, co jako odvetu dělají v Gaze Izraelci, je nutno hodnotit stejně. Odveta už stála údajně na čtyřicet tisíc mrtvých Palestinců a zničenou skoro celou enklávu Gaza. K tomu se má mlčet, protože Izrael je náš?

Kdy už konečně pochopíme, že každá válka je vlastně zločin, který může být řešením jen na nějaký čas? Ve skutečnosti si ani vítěz nemůže být jist, že vyhrál a každé vítězství je vlastně to Pyrrhovo. To se týká Izraele, Íránu, Ukrajiny, Ruska, USA, zvláště pak ovšem samotné eurounijní Evropy, jejíž zbrojaři na válce vydělávají miliardy, ale zároveň obyčejní lidé chudnou.

Jaroslav Kojzar