Brněnský Zetor propustí koncem letošního července více než polovinu svých zaměstnanců (zhruba 160 z 300). Kdysi výstavní fabrika socialistického Československa s mohutným exportem se evidentně potápí. Jde ke dnu.
V podstatě nic nečekaného… Už loni na podzim totiž Zetor oznámil, že v Brně ukončí výrobu vlastních motorů a převodovek, zůstane vývoj, marketing, obchod a sestavování traktorů pro Evropu a USA. Změna výroby je naplánovaná od roku 2025.
Jen pro zajímavost – jeden z absolutně nejúspěšnějších modelů, Zetor 50 Super, se sériově začal vyrábět v únoru 1960 a výroba pokračovala do roku 1968. Díky své masivní konstrukci byl oblíbený v mnoha zemích Evropy a v Asii (do konce roku 1968 se vyrobilo 150 506 kusů, z nichž 110 000 se vyvezlo nebo bylo montováno na základě licence v Barmě, Ghaně a Iráku). Do poloviny 60. let se jednalo o nejsilnější traktor. Všechny modely traktoru Super se vyráběly v závodě Zbrojovky Brno. Vyvážely se do 66 zemí světa.
Obecně nejvíce Zetorů, 32 tisíc, bylo vyrobeno v roce 1979. Tehdy tato brněnská fabrika zaměstnávala 11 tisíc lidí.
Likvidace Zetoru je pozvolná, stejně jako mladoboleslavské Škody. Jinak řečeno – výše zmíněná informace o červencové čistce je »jen« jednou z řady předcházejících. Např. v polovině loňského listopadu brněnský výrobce traktorů oznámil, že… »motory a převodovky bude nakupovat z Německa a Itálie, čímž se počet zaměstnanců firmy sníží zhruba o čtvrtinu. Spolu s tím slovenský vlastník hodlá najít kupce až pro poloviční podíl Zetoru«.
Jen o měsíc dřív píše Seznam, že… »majitel Zetoru zahájil jednání o vstupu investora do firmy. Jasno o vstupu nového vlastníka má být příští rok«. Pro upřesnění – Zetor přes dvacet let ovládá slovenský miliardář Martin Blaškovič.
O novém investorovi zřejmě pořád jasno není, aspoň jsem nikde nic nedohledal, nicméně signalizace dalšího propouštění nevěští vůbec nic dobrého, resp. věští to, že nový investor není a pravděpodobně ani jen tak hned nebude, pokud vůbec ještě kdy bude. Podle mě ne, a nic to nemá společného s mým pesimismem. Jestli to s něčím něco společného má, pak v prvé řadě s realitou.
Hodně smutno je mi z mnoha diskusních příspěvků na internetu, zejména typu: »…a co jako, když není konkurenceschopný, tudíž nemá odbyt a neumí vyrábět levněji, ať skončí tenhle protežovaný komunistický Zetor, který se na obchodním trhu uplatňoval jen v zemích RVHP…« atd.
Všem těmto vědátorům zřejmě nedochází podstata – že na oné nekonkurenceschopnosti (nejen Zetoru – samozřejmě, ale všeho, co v ČSSR fungovalo) se bez výjimky podílely všechny polistopadové vlády s usilovností, která neznala a pořád nezná konec pracovní doby.
Co zbylo z České republiky z konce roku 1989? Odpovím citátem slavného italského básníka Dante Alighieriho: »Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.«
Já to štěstí zažíval jako dítě i jako dospívající a částečně už jako dospělý muž. Mě se tento citát dotýká bytostně. Tu bolest při vzpomínkách na ono dávné štěstí v nynějším neštěstí opravdu snáším velmi, velmi těžce.
Dušan Sedlák
PS: Ještě na skok k těm »přemýšlivým« diskutujícím. K těm dnešním třicátníkům, kteří toho za minulého režimu přece tóóólik zažili a tak mnoho trpěli, že ano? Podle nich tu za socialismu bylo všechno na ho*no, všechno zastaralé, ztrátové, hnusné na pohled apod.
PROČ se ale hned zkraje roku 1990 vrhl Západ s takovou intenzitou na české průmyslové značky, které podle těch diskutérů, včetně polistopadových potentátů, ve světě byznysu za nic nestály?
PROČ odtud západní firmy masivně odvážely celé technologie a výrobní linky?
Mám pokračovat? Zbytečné. Komu není rady, tomu není pomoci. A vám, vy novodobí demokraté, skutečně už pomoci není.
Ti diskutéři jsou velice pravicově uvědomělí… ale možná se nikdy nesetkali s jiným pohledem na věc, což je selhání levice.