Vědci zjistili, jak se komárům daří vycítit člověka

Ať už se lidé rozhodnou pro repelent, dlouhé rukávy nebo odpuzovače hmyzu, obávaní komáři si k nim vždy najdou cestu. Vědci nyní tvrdí, že našli mechanismus, který stojí za schopností tohoto hmyzu vypátrat člověka vhodného k píchnutí. Na rozdíl od většiny živočichů mohou totiž komáři vnímat pachy několika různými cestami. Vyplývá to ze studie, o které napsal list The Guardian.

Komáři mají velmi dobrý čich, kterým detekují lidský pot, oxid uhličitý z lidského dechu a teplotu lidské kůže. Zatímco většina živočichů má specifickou sadu neuronů, které poznají jednotlivé typy pachů, komáři mohou podle studie pachy zachytit několika různými způsoby.

»Zjistili jsme, že existuje skutečný rozdíl ve způsobu, jakým komáři dekódují pachy, s nimiž se setkávají, ve srovnání s tím, co jsme se naučili u jiných živočichů,« uvedla bioložka Meg Youngerová z Bostonské univerzity, jedna z hlavních autorek studie.

Vědci z Rockefellerovy univerzity v New Yorku byli zmateni, když komáři nějakým způsobem dokázali najít lidi, které by mohli píchnout, i poté, co z jejich komářího genomu odstranili celou rodinu proteinů vnímajících lidské pachy.

Tým pak zkoumal pachové receptory v komářích tykadlech, pomocí kterých detekují chemické látky v okolním prostředí a prostřednictvím neuronů o nich vysílají signál do mozku. Vědci zjistili, že i když komáři přijdou o jeden nebo více receptorů, nemá to vliv na jejich schopnost zachytit lidské pachy. Tento záložní systém se podle autorů studie mohl vyvinout jako mechanismus přežití.

»Komár tropický (Aedes aegypti) je specializovaný na píchání lidí a předpokládá se, že se k tomu vyvinul proto, že lidé jsou stále v blízkosti sladké vody a komáři do ní kladou vajíčka. Jsme v podstatě ideální potravou, takže pud najít člověka je nesmírně silný,« dodala Youngerová.

Autoři studie tvrdí, že pochopení toho, jak komáří mozek zpracovává lidský pach, by v konečném důsledku mohlo být využito k prevenci komářího píchnutí a k omezení šíření nemocí, které tento hmyz přenáší, jako jsou malárie, horečka dengue a žlutá zimnice.

Vědci by podle Youngerové mohli vyvinout směsi, které by byly pro komáry atraktivnější než lidé nebo repelenty zaměřené na ty receptory a neurony, které detekují lidský pach.

Co jste o komárech nevěděli

Všeobecné běžné označení komáři, je čeleď dvoukřídlého hmyzu zvaného komárovití (Culicidae). Ta zahrnuje cca 3000 druhů. Na českém území žije 40–50 druhů komárů ze 6 rodů.

Tento hmyz vás v žádném případě nemůže kousnout, jelikož nemá zuby a proto je lepší výraz komár »mě píchl nebo bodl«.

Všichni komáři se primárně živí nektarem, ale pouze samičky jsou navíc schopny sání krve. Nepotřebují ji ke svému přežití, ale jako zdroj bílkovin pro vývoj vajíček. Výjimku tvoří komáři rodu Toxorhynchites, kteří krev nesají. K tomuto rodu patří i největší známé druhy komárů, jejichž larvy požírají larvy jiných druhů komárů.

Po probodnutí kůže samička vstříkne do krve své sliny, které omezují srážlivost krve a zároveň působí jako analgetikum, aby postižený tvor nevnímal bodnutí a nebránil se. Právě touto cestou se do těla zvířete či člověka mohou dostat choroboplodné zárodky.

Některé druhy komárů vyskytující se i v Česku mohou pasivně přenášet lymeskou borreliózu. Pasivní přenos znamená, že původce nemoci se v těle komára nemnoží, pouze byl přenesen s čerstvou krví, která komárovi ulpěla na sosáku a na těle.

Komáři dokáží za jedinou noc urazit až 10 km a mohou létat až 4 hodiny bez přestávky a to rychlostí 1–2 km/h.

Komár v letu vydává hvízdavý tón, způsobený chvěním křídel a také hlasivek, které jsou napjaté v hrudních průduších.

(mac, čtk)

FOTO – pixabay