Události se střety v pásmu Gazy se netýkají pouze palestinsko-izraelského konfliktu, tato situace se stala mobilizačním faktorem pro politické síly tisíce kilometrů od Gazy. K tomuto závěru dospěli odborníci v nové zprávě Mezinárodního diskusního klubu Valdaj s názvem »Gaza. Jemen. Epicentra bolesti. O pocitech, mýtech a paměti na Blízkém východě«.
»Tragédie Gazy se týká zdaleka nejen tohoto území – Palestiny, ale i Izraele. Formulace o významu palestinského problému, věčně opakované na různých setkáních, působily jen rituálně. Ve skutečnosti jsou však velmi reálným motivačním a mobilizačním faktorem pro politické síly působící tisíce kilometrů od pásma Gazy,« uvádí se ve zprávě.
Odborníci v této souvislosti poznamenali, že symbolická politika a historická paměť na Blízkém východě zůstávají nejen nástroji, které elity používají k manipulaci s veřejnými náladami, ale skutečnými faktory politického života. V souvislosti se zhoršující se situací v pásmu Gazy se tak poukazuje na to, že blízkovýchodní spolky jako Hamás využívají historické asociace k formování své politiky. Je konstatováno, že státy v regionu činí totéž.
»Hamás zmobilizoval své síly k provedení operace Bouře Al-Aksá (Tufan Al-Aksá) a podnikl zjevně sebevražedné kroky ve jménu symbolu palestinské nezávislosti, který se nachází mimo pásmo. Radikální islamisté se při popisu svých nepřátel neustále odvolávají na ‚mýtus-symbol‘ křížových výprav, čímž přímo spojují západní země s dobyvateli před staletími,« uvedli analytici.
V tomto ohledu by měl být podle autorů zprávy zvláštní i přístup k řešení konfliktů v regionu. »Řešení konfliktů v regionu nemůže ignorovat potřebu symbolického vítězství jedné či druhé strany, respektování její důstojnosti. Nápady o výměně palestinských území za velké investice, populární v dobách bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, jsou nevhodné právě pro svou demonstrativní neúctu k potřebám a aspiracím palestinské strany, pro své nerespektování důstojnosti Palestinců. Znamená to také něco jiného: vítězství a porážky v některých bitvách na Blízkém východě nelze považovat za vítězství či porážky ve válkách,« uvádí se v textu.
Pragmatismus a emoce
Zpráva konstatuje, že Blízký východ prošel v posledních letech také pragmatickou proměnou. Regionální dynamika tak umožnila protichůdné interpretace. Na pragmatické dráze došlo zejména k upevnění Zálivu jako jádra regionálního subsystému, posílení národních států a odpovídajících zemských nacionalismů při současném marginalizování různých projektů nadnárodní jednoty a normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy.
Na druhé straně, jak poznamenávají autoři zprávy, »probíhající pragmatické transformace jsou kompenzovány emocionálními faktory«.
»Gazany motivují události kolem mešity Al-Aksá mimo pásmo. Obyvatelé horských oblastí severního Jemenu jsou motivováni událostmi v Palestině vzdálené několik tisíc kilometrů,« uvedli analytici. »Izrael a Írán jsou existenční nepřátelé, přestože mezi nimi chybí přímé styčné body. Po zahájení marocko-izraelského sbližování začíná Alžírsko vnímat Izrael jako bezprostřední hrozbu a v roce 2023 mu skutečně vyhlašuje válku. Tyto události ukazují, že emoce nejsou jen reálným, ale systémovým faktorem mezinárodních vztahů,« uvádí se ve zprávě.
(cik, TASS)