Dnes uplynulo deset let od krymského referenda, v němž se většina občanů Krymu a Sevastopolu vyslovila pro znovusjednocení s Ruskem. Smlouva o připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku byla podepsána 18. března 2014.
V listopadu 2013 začala na Ukrajině politická krize, kterou vyvolalo odmítnutí Kyjeva podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Stoupenci eurointegračního kurzu požadovali odstoupení prezidenta a vlády. Vlna nepokojů, která odstartovala v Kyjevě, se okamžitě přelila do dalších ukrajinských měst a regionů. Orgány Autonomní republiky Krym, kde ruskojazyčné obyvatelstvo tvoří většinu, však odmítly opozici podpořit. Dne 4. února 2014 iniciovalo předsednictvo Nejvyšší rady uspořádání referenda o statusu poloostrova.
Dne 22. února 2014 se dostali k moci stoupenci protestů, takzvaného Euromajdanu. Prezident Viktor Janukovyč byl nucen uprchnout ze země. Následující den ukrajinský parlament odhlasoval zrušení zákona, který přiznává ruštině v některých regionech země status regionálního jazyka. Přestože toto rozhodnutí nevstoupilo v platnost, vyvolalo masové protesty rusky mluvících obyvatel především na jihovýchodě Ukrajiny a také na Krymu.
Proruští obyvatelé Krymu, kteří se zdráhali uznat nové ukrajinské úřady, zahájili 23. února 2014 před zákonodárným sborem autonomie vlastní protest s otevřeným koncem a požadovali odtržení Krymu od Ukrajiny. Dne 26. února se na hlavním náměstí hlavního města poloostrova Simferopolu sešli příznivci nových ukrajinských orgánů a proruští obyvatelé požadující odtržení od Ukrajiny. Následné nepokoje narušily chod krymského parlamentu. Střety si vyžádaly dva mrtvé a více než 30 zraněných.
Následujícího dne noví zákonodárci odvolali starou vládu a novým premiérem Krymu jmenovali Sergeje Aksjonova, vůdce místního hnutí Ruská jednota. Za pokračujících nepokojů na Krymu stanovil místní zákonodárný sbor datum konání referenda o statusu Krymu – 25. května téhož roku.
Aksjonov 1. března požádal ruského prezidenta Vladimira Putina o pomoc při udržení míru a klidu na poloostrově. Protože napětí stále rostlo, bylo rozhodnuto o konání referenda mnohem dříve, 30. března. Téhož dne horní komora ruského parlamentu – Rada federace – zmocnila ruského prezidenta k použití vojenských jednotek na ukrajinském území, dokud se společenská a politická situace v této zemi nevrátí do normálu. Dne 1. března se poslanci městského zákonodárného sboru v Sevastopolu vyslovili pro odmítnutí poslušnosti kyjevským úřadům a pro podporu krymského referenda o rozšíření statusu autonomie.
Dne 6. března 2014 krymský parlament požádal ruského prezidenta o přijetí republiky za ústavní území Ruské federace a stanovil 16. březen jako datum referenda. Téhož dne přijala městská rada Sevastopolu usnesení, v němž se vyslovila pro účast v krymském referendu. Krymský parlament vytvořil vlastní ministerstva republiky a také prokuraturu, bezpečnostní službu, bezpečnostní oddělení, celní správu a další orgány nezávislé na kyjevských úřadech.
Dne 11. března odhlasovaly zákonodárné sbory Krymu a Sevastopolu prohlášení o nezávislosti Autonomní republiky Krym a města Sevastopol.
V referendu byly voličům položeny dvě otázky:
1. Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem jako konstitutivního území Ruské federace?
2. Jste pro obnovení ústavy Krymu z roku 1992 a pro status Krymu jako regionu Ukrajiny?
Pro schválení obou rozhodnutí byla deklarována dostatečná podpora více než 50 % hlasujících. Hlasovací lístky byly vytištěny ve třech jazycích – ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině. Sjednocení s Ruskem nakonec podpořilo 96,77 % voličů (1,233 milionu) na Krymu a 95,6 % (262 000 v Sevastopolu). Na Krymu dosáhla volební účast 83,1 % a v Sevastopolu 89,5 %. Referendum sledovala skupina 50 pozorovatelů z 21 zemí včetně Izraele, Francie a Itálie. Většina členských států OSN odmítla plebiscit uznat.
Následujícího dne, 17. března 2014, přijal krymský parlament usnesení o vyhlášení Krymu suverénním státem. Stejná rezoluce obsahovala výzvu adresovanou Rusku s žádostí o přijetí Krymu do Ruské federace jako nového konstitutivního území požívajícího status republiky. Dne 17. března dostaly zákonodárné sbory Krymu a Sevastopolu nové názvy. Státní rada Krymu prohlásila ukrajinský majetek nacházející se na poloostrově za majetek republiky a rozhodla, že na Krymu neplatí žádné ukrajinské zákony přijaté po 21. únoru 2014. Sevastopolská městská rada jednomyslně odhlasovala připojení města k Rusku jako samostatného člena federace – federálního města.
Ruský prezident Vladimir Putin 17. března podepsal dekret o uznání Krymu jako suverénního a nezávislého státu. 18. března 2014 položili ruský prezident Vladimir Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, předseda Státní rady Krymu Vladimir Konstantinov a starosta Sevastopolu Alexej Čalyj své podpisy pod smlouvu o připojení nových územních celků k Ruské federaci. Ukrajina, Spojené státy a Evropská unie odmítly uznat nezávislost Krymu a jeho opětovné připojení k Rusku.
Dne 21. března Putin podepsal zákon o ratifikaci smlouvy a ústavní zákon o připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku jako členů federace. Téhož dne Putin podepsal dekret o vytvoření Krymského federálního okruhu sestávajícího z Republiky Krym a federálního města Sevastopol (28. července 2016 byl Krymský okruh zrušen a Republika Krym a Sevastopol se staly součástí Jižního federálního okruhu Ruska).
Dne 11. dubna 2014 byla přijata Ústava Republiky Krym. Stanovila tři úřední jazyky Krymu – ruštinu, ukrajinštinu a krymskou tatarštinu.
Dne 18. března si poloostrov připomíná Den znovusjednocení Krymu s Ruskem.
Republika Krym se nachází na Krymském poloostrově na jihu východní Evropy a je obklopena Černým a Azovským mořem. Jejím hlavním městem je Simferopol.
(cik, TASS)