Home Analýzy Analýza: Jak čtvrtý prezident zamíchá karty na ÚS? Má už připraveného čtvrtého...

Analýza: Jak čtvrtý prezident zamíchá karty na ÚS? Má už připraveného čtvrtého předsedu?

FOTO - archiv

Ústavní soud České republiky (ÚS) vstupuje do své čtvrté etapy. Dosud v jeho čele stáli tři předsedové, letos může být čtvrtý. Doposud bylo jmenováno 47 ústavních soudců. Zatím se tak stalo na návrh tří prezidentů, nyní přijdou na řadu navržení Petrem Pavlem. Václav Havel jmenoval 19 ústavních soudců včetně předsedů Zdeňka Kesslera (1993 – únor 2003) a Miloše Holečka (březen – červenec 2003), Václav Klaus jmenoval 12 ústavních soudců včetně předsedy Pavla Rychetského (srpen 2003). Miloš Zeman jmenoval zbylých 16 ústavních soudců včetně znovujmenování předsedy Rychetského. Už v květnu končí desetiletý mandát třem soudcům, letos celkem sedmi včetně zmiňovaného Rychetského, příští rok čtyřem a v roce 2025 dalším dvěma soudcům. Prezidenta tak čeká opravdu velká obměna klíčové instituce.

Na začátku května skončí Milada Tomková, Jaroslav Fenyk a Jan Filip. V červnu Vladimír Sládeček a v srpnu i předseda Rychetský a Ludvík David, v listopadu pak Radovan Suchánek. V lednu 2024 končí mandát Jiřímu Zemánkovi, v červnu pak Vojtěchu Šimíčkovi a Tomáši Lichovníkovi a v prosinci Davidu Uhlířovi. V říjnu 2025, respektive prosinci 2025, kdy postupně končí Jaromír Jirsa a Josef Fiala, by tak měli zůstat do února 2030 poslední dva soudci jmenovaní Zemanem – Pavel Šámal a letos v únoru nastoupivší Jan Svatoň.

Nultá etapa (ČSFR)

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky byl zřízen na základě federálního ústavního zákona č. 91/1991 Sb. z února 1991. Tento federální soud byl dvanáctičlenný a každá z republik v něm byla zastoupena šesti soudci, jejichž funkční období mělo být sedmileté. Sídlem soudu bylo rovněž město Brno. Předsedou Ústavního soudu ČSFR byl jmenován Ernest Valko, jeho místopředsedou se stal Vlastimil Ševčík, členy I. senátu byli soudci Marián Posluch, Jiří Malenovský, Ivan Trimaj, Antonín Procházka, a Ján Vošček jako zastupující člen, II. senát tvořili soudci Pavel Mates, Peter Kresák, Viera Strážnická, Vojen Güttler a Zdeněk Kessler jako zastupující člen.

Přes svoji krátkou existenci posoudil federální ústavní soud více než tisíc věcí a na řadu jeho rozhodnutí ideově navázal ve své činnosti i Ústavní soud České republiky. Po rozpadu československé federace totiž i Ústava samostatné ČR z 16. prosince 1992 počítala s existencí ÚS.

První etapa (Kesslerova)

Zdeněk Kessler

První Ústavní soud České republiky zahájil svou činnost 15. července 1993. Toho dne prezident Havel jmenoval do funkce na dobu deseti let dvanáct z patnácti soudců, a to, s ohledem na tehdejší neexistenci Senátu, se souhlasem Poslanecké sněmovny. Stalo se tak pouhý měsíc poté, co Sněmovna schválila zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který v návaznosti na č1. 88 Ústavy upravil zejména organizaci tohoto soudu a řízení před ním a za sídlo soudu určil město Brno.

Prvním předsedou ÚS byl až do své rezignace ze zdravotních důvodů v únoru 2003 Zdeněk Kessler, místopředsedou Miloš Holeček. Soudci ÚS byli Iva Brožová, Vojtěch Cepl, Vladimír Čermák, Pavel Holländer, Vojen Güttler, Vladimír Jurka, Vladimír Klokočka, Vladimír Paul, Antonín Procházka a Vlastimil Ševčík. V listopadu 1993 byl soudcovský sbor doplněn o Ivanu Janů, která se stala další místopředsedkyní soudu, a o Evu Zarembovou. V závěru března 1994 pak prezident jmenoval posledního, patnáctého soudce – Pavla Varvařovského.

V tomto složení zasedal ÚS až do 8. prosince 1999, kdy se funkce vzdala Brožová. Tu od 4. dubna 2000 nahradil Jiří Malenovský (první soudce schvalovaný již Senátem). V souvislosti se svým zvolením soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii rezignovala 9. února 2002 Janů a na její místo byla 20. března jmenována Eliška Wagnerová. Paula, který zemřel 3. dubna, nahradil František Duchoň (jmenován 6. července) a místo Ševčíka, zemřelého 15. prosince, zaujal Jiří Mucha (jmenován 28. ledna 2003).

Poté, co 12. února 2003 na svou funkci ze zdravotních důvodů rezignoval Kessler, nový prezident Klaus jmenoval 17. března předsedou ÚS Holečka. Na plný počet patnácti členů byl soudcovský sbor doplněn 3. června Miloslavem Výborným.

Stav plné obsazenosti však netrval dlouho – 15. července skončilo funkční období soudcům Ceplovi, Čermákovi, Jurkovi, Klokočkovi, Procházkovi a také Holečkovi.

Miloš Holeček

Druhá etapa (Rychetského)

Dne 6. srpna 2003 byl prezidentem republiky jmenován do funkce předsedy ÚS Pavel Rychetský, jeho místopředsedy se stali Wagnerová a Holländer. Ten byl s Güttlerem jmenován na další funkční období.

V důsledku masivní obměny soudců, kterým končilo funkční období v téměř stejném okamžiku, čelil ÚS problému personální nedostatečnosti. Zatímco v době prezidentství Havla se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory (pouze v červenci 1993 mu Sněmovna zamítla docentku pražské právnické fakulty a členku ODA Irenu Pelikánovou a v říjnu docenta pražských práv a vedoucího Úřadu vlády ČSFR z let 1990 – 1992 Ivana Průšu), po nástupu Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítal prezidentem navržené kandidáty, Aleše Pejchala dokonce dvakrát. Mezi Senátem zamítnuté kandidáty patřili například Václav Pavlíček (22 hlasů ze 76), Vladimír Balaš (30 ze 78), Klára Samková (29 ze 77), Milan Galvas (25 ze 70).

Prezident žádost Senátu o navrhování většího počtu lépe vyhovujících kandidátů označil za skandální, zatímco Senát mu vytkl, že s ním své návrhy předem nekonzultuje. Od července 2003 do prosince 2005 tak ÚS neměl plný počet členů, kvůli čemuž například senátor Zdeněk Bárta označil v dubnu 2004, kdy chyběli čtyři soudci a soud tedy nemohl rozhodovat závažnější věci v plénu, prezidenta Klause za velezrádce, Richard Falbr hovořil o »ústavní krizi zaviněné jen Klausem«.

Nakonec se však postupně podařilo ještě v roce 2003 jmenovat 29. srpna Dagmar Lastoveckou, 27. listopadu Jana Musila a 17. prosince Jiřího Nykodýma. V roce 2004 byli jmenováni postupně 26. května Stanislav Balík, 16. června Michaela Židlická a 16. září opětovně Ivana Janů. Soudcovský sbor však stále nebyl naplněn, nadto ho postihly další odchody, neboť 9. listopadu 2003 vypršelo funkční období Zarembové, 29. března následujícího roku Varvařovskému a o dva měsíce později (8. května 2004) se funkce vzdal Malenovský, který se stal soudcem Soudního dvora Evropských společenství v Lucemburku.

Pavel Rychetský

Téměř po dvou letech, kdy byla 5. srpna 2005 jmenována Vlasta Formánková a 15. prosince pak Vladimír Kůrka, se podařilo doplnit počet soudců na ústavně předvídaný počet patnáct.

Protože na konci roku 2011 Senát nesouhlasil se jmenováním Klausem navrženého Jana Sváčka a v roce 2012 Zdeňka Koudelky, počet soudců v červnu 2012 klesl na 13. Skončil totiž mandát Wagnerové a Duchoně.

Po nich v roce 2013 postupně uplynulo funkční období dalším soudcům: Muchovi (28. ledna), Výbornému (3. června), Holländerovi (6. srpna), Güttlerovi (6. srpna), Rychetskému (6. srpna), Lastovecké (29. srpna), Musilovi (27. listopadu) a Nykodýmovi (17. prosince).

Třetí etapa (Rychetského pokračování)

Novému prezidentovi Zemanovi se v roce 2013 podařilo ÚS doplnit, přestože znovu navržený Jan Sváček Senátem opět neprošel (30 hlasů ze 75). Podobně také neprošel Aleš Gerloch (19 z 64). Ani prodloužení mandátu Výbornému a Nykodýmovi Senát neschválil.

Odcházející soudci byli postupně nahrazeni Miladou Tomkovou (3. května jmenována do funkce místopředsedkyně ÚS), Jaroslavem Fenykem (3. května; 7. srpna jmenován do funkce místopředsedy ÚS), Janem Filipem (3. května) a Vladimírem Sládečkem (4. června).

Dne 7. srpna byl Rychetský podruhé jmenován do funkce předsedy ÚS, společně s ním byli jmenováni také Ludvík David a Kateřina Šimáčková. Obměna pokračovala jmenováním dalších soudců ÚS, a to Radovana Suchánka (26. listopadu), Jiřího Zemánka a na druhé funkční období Jana Musila (oba 20. ledna 2014).

V roce 2014 vypršelo funkční období třem soudcům ÚS, a to Stanislavu Balíkovi (26. května), Michaele Židlické (16. června) a Ivaně Janů (16. září), na uvolněná místa byli postupně jmenováni Vojtěch Šimíček (12. června), Tomáš Lichovník (19. června) a David Uhlíř (10. prosince).

Dne 5. srpna 2015 vypršel desetiletý mandát Vlastě Formánkové a na její místo byl 7. října jmenován Jaromír Jirsa. Poslednímu soudci Ústavního soudu, který byl jmenován ještě prezidentem Václavem Klausem, Vladimíru Kůrkovi, skončilo desetileté funkční období 15. prosince, za něj byl obratem 17. prosince jmenován Josef Fiala.

Dne 31. ledna 2019 se ze zdravotních důvodů vzdal své funkce Jan Musil, 20. února 2020 se stal ústavním soudcem Pavel Šámal. 10. Prosince 2021 na svoji funkci rezignovala Kateřina Šimáčková, aby se o tři dny později stala soudkyní Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ve funkci ji 15. února 2023 vystřídal Jan Svatoň.

Ústavní soudci

Čtvrtá etapa (čtvrtý prezident, čtvrtý předseda?)

Konečné slovo ve výběru ústavních soudců budou mít senátoři, kteří hradní nominace schvalují. Ještě předtím posoudí kvalifikaci kandidátů nově ustavená sedmičlenná komise, kterou povede profesor Jan Kysela. Zasedne v něm bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně ÚS Eliška Wagnerová, bývalá místopředsedkyně ÚS Ivana Janů, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, ústavní právník Marek Antoš, ústavní právník David Kosař a bývalý místopředseda Senátu Jiří Šesták.

Už před tím začala padat různá jména. Mezi horké favority patří Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu, jemuž roky předsedal. V hledáčku je také respektovaný soudce Robert Fremr, jenž působil jako místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu, nebo bývalá šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová. Zaznělo i jméno šéfa poslaneckého klubu ODS Marka Bendy. Vedle něj se zmiňuje i jméno ministra školství, mládeže a tělovýchovy za hnutí STAN Vladimíra Balaše, který už jednou neprošel.

Delší dobu se také mluví o tom, že by na nejvyšší soudní metu mohl zamířit místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Mezi adepty by se mohli ocitnout i akademici. Například bývalý náměstek ministra spravedlnosti a docent práv z Olomouce Filip Melzer. Už dříve se v této souvislosti mluvilo i o děkanu brněnských práv Martinu Škopovi, jenž je asistentem ústavní soudkyně Tomkové.

Nejvyšší soud navrhl jako potenciální ústavní soudce čtyři své členy – Romana Fialu, Lubomíra Ptáčka, Pavla Simona a Františka Púryho.

Česká advokátní komora vybrala jako kandidáty na ústavní soudce advokáty Irenu Schejbalovou, Moniku Novotnou a Petra Břízu.

Jména prvních tří vybraných kandidátů chce Pavel předložit Senátu co nejdříve, aby je horní komora stihla projednat na své schůzi 10. května.

Zbyšek Kupský

FOTO – usoud.cz/Vladimír Novotný, Jan Symon, Aleš Ležatka

1 KOMENTÁŘ

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here