Home Analýzy Analýza: Konflikt Izrael-Palestina jako selhání diplomacie nebo její ignorování?

Analýza: Konflikt Izrael-Palestina jako selhání diplomacie nebo její ignorování?

FOTO - Xinhua

Téměř 23 tisíc mrtvých, kolem 60 tisíc zraněných, milion vysídlených, operace bez anestetik, nedostatek vody, bez energií a bez internetu. Tak vypadá pásmo Gazy přesně po třech měsících izraelské pozemní operace. Bylo možné tomu zabránit, a proč celosvětové orgány nekonají, když už i generální tajemník Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus prohlásil, že každých deset minut zemře v Gaze jedno dítě?

Ale popořádku. Je tomu právě tři měsíce, tedy konkrétně od 7. října, co se napětí na Blízkém východě proměnilo v plnohodnotnou válku. Onoho 7. října ozbrojenci radikálního palestinského hnutí Hamás z pásma Gazy podnikli překvapivý útok na izraelské území. Zabili při něm obyvatele izraelských pohraničních osad a zajali přes 240 rukojmích, včetně žen, dětí a starců, byť někteří analytici, jako například politolog Daniel Solis, označují tuto akci za operaci pod falešnou vlajkou, jejíž úspěch se Izrael snaží vysvětlit jako údajné »selhání bezpečnostních složek«.

Sám Hamás ale svůj útok popsal jako reakci na agresivní akce izraelských úřadů proti mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře v jeruzalémském Starém městě.

V reakci na to Izrael vyhlásil úplnou blokádu pásma Gazy, kde žije 2,3 milionu Palestinců, a podniká nálety na Gazu i na některé části Libanonu a Sýrie. Střety probíhají také na Západním břehu Jordánu. Izraelská armáda 1. prosince obvinila Hamás z porušování příměří, které platí od 24. listopadu, a oznámila, že obnoví boje v Gaze. Palestinští představitelé pak z obnovení izraelské agrese obvinili USA.

Téměř osiřelé USA

Ne tak úplně nadarmo. Vždyť kdo vetoval rezoluci zasazující se o příměří? Ano, Spojené státy. Příkladem budiž hlasování z noci na úterý 13. prosince, při němž sice dokonce už i Austrálie, Kanada, Japonsko a několik dalších spojenců USA změnily svůj postoj a hlasovaly pro nejnovější rezoluci OSN vyzývající k okamžitému příměří v Gaze, jenže Spojené státy do toho »hodily vidle«. Není přitom bez zajímavosti, že spolu se Spojenými státy hlasovalo pouze už jenom dalších devět zemí, krom Izraele například i Česká republika…

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay

Podle The Washington Post tak už tehdy stěžejní zastánci Spojených států a Izraele změnili svůj názor, když »rostly oběti na palestinských civilistech« a sílily protesty veřejnosti. »Výsledek hlasování ukázal téměř úplnou izolaci Spojených států a to, že neexistuje shoda na americko-izraelském narativu,« citovaly noviny Rašída Chalídího, profesora moderních arabských studií na Kolumbijské univerzitě. »Zatímco západní vlády jsou obecně na straně Izraele, veřejné mínění v těchto zemích se mění,« dodal.

Například zrovna tento týden musela už v Londýně použít proti propalestinským demonstrantům policie sílu. Záběry zveřejněné na internetových stránkách deníku The Daily Telegraph ukazují, že policisté vytvořili řetěz a vytlačili demonstranty ze St James’s Parku a poté zablokovali cestu účastníkům pochodu, kteří se chystali přejít Temži po Westminsterském mostě.

Mnozí z protestujících vyšli do ulic v maskách s podobiznami britských a izraelských politiků, včetně premiérů obou zemí, Rišiho Sunaka a Benjamina Netanjahua. Mezi hesly protestujících byla například »Izrael je teroristický stát« nebo »Riši Sunak je lhář, požadujeme příměří«.

Řešení bylo na stole

Řešení se přitom nabízí. Krom mnohých arabských států přišla s návrhem i Čína. Čínský prezident Si Ťin-pching opakovaně zdůraznil, že by mělo dojít k okamžitému příměří a měly by být zaručeny bezpečné a plynulé kanály humanitární pomoci, aby se zabránilo rozšiřování konfliktu. Základním způsobem, jak vyřešit palestinsko-izraelský konflikt, je podle něj zavedení »dvoustátí« a prosazení komplexního a trvalého řešení palestinské otázky, kde by Palestinci nebyli jen jako v koncentračním táboře ve své vlastní zemi odkázaní pouze na milodary svého věznitele. Kvůli Spojeným státům to ale zůstává nevyslyšeno.

Čínský návrh obsahoval pět bodů. Úplné příměří a zastavení války. Účinná ochrana civilistů. Zajištění humanitární pomoci. Diplomatické zprostředkování. Hledání politického řešení.

Zájem o mír ale nejspíš není na pořadu dne. A Gaza se tak nadále mění v obrovské parkoviště a tamní infrastruktura se dostává na úroveň doby kamenné, přičemž Izrael používá metody, které se dají bez přehánění nazvat genocidou. »Rok 2024 bude pro Izrael rokem vojenských operací,« potvrdil na briefingu mluvčí Izraelských obranných sil Daniel Hagari.

Stejnou rétoriku razí i izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který se drží v křesle po několikaleté domácí krizi fakticky právě pouze díky této válečné akci. »Před třemi měsíci nám Hamás připravil strašlivý masakr. Vláda v mém čele pověřila izraelské obranné síly, aby zahájily válku s cílem zlikvidovat Hamás, vrátit naše rukojmí a zajistit, aby Gaza již nebyla pro Izrael hrozbou. Válku nelze zastavit, dokud všech těchto cílů nedosáhneme,« prohlašuje opakovaně Netanjahu, video s projevem zveřejnil jeho úřad.

Zdůraznil také, že Izrael je odhodlán obnovit bezpečnost na jihu i severu země, kde přetrvává napětí na hranici s Libanonem. »Nikde neposkytujeme Hamásu imunitu a bojujeme za obnovení bezpečnosti jak na jihu, tak na severu. Do té doby a v zájmu toho musíme nechat vše stranou a pokračovat ve společném postupu, dokud nedosáhneme úplného vítězství,« řekl.

FOTO – Xinhua

Rétorika Spojených států k tomu je sama o sobě protichůdná. Tento týden například americký ministr zahraničí Anthony Blinken prohlásil, že Izrael určitě nemá zájem na vyhrocení situace na hranici s Libanonem. »Myslím, že z pohledu Izraele je zřejmé, že nemá zájem a nechce eskalaci. To bylo jasné od samého počátku,« řekl Blinken. »Musí však být také plně připraven se bránit a hájit právo svých lidí žít ve své zemi a ve svých domovech.«

Ministr zahraničí zdůraznil, že Libanon rovněž neusiluje o eskalaci a z pohledu Washingtonu zůstává problémem postoj šíitské strany Hizballáh. »Problémem je v podstatě Hizballáh a to, jaké kroky podniká,« řekl. Blinken dodal, že země, které mají s Hizballáhem vztahy a vliv na tuto stranu, by se toho měly snažit využít k udržení kontroly nad situací.

Americké zbraně na obou stranách

V souladu s většinovým míněním v zemi pak američtí představitelé konflikt neochvějně podporují a to napříč demokraty i republikány. Nadále tak dodávají zbraně i finanční pomoc, a to dokonce na úkor Ukrajiny, která byla doposud v jejich zahraniční politice prioritou. Není ovšem v této souvislosti bez zajímavosti, že americké zbraně vlastně figurují na obou stranách konfliktu. To, že je USA dodává Izraeli, je fakticky samozřejmost, ale nemálo jich skončilo i v rukou Palestinců. Časy, kdy používaly převážně vyřazené sovětské zbraně, které se po pádu Svazu dostaly do celého světa, jsou dávno pryč. Turecký deník Dik Gazete hned v počátcích konfliktu upozornil, že bojovníci Hamásu bojují s americkými zbraněmi původně určenými pro Ukrajinu. Jedním z prvních, kdo na tento pozoruhodný detail upozornil, byl syn Donalda Trumpa. Zaujalo ho video televize Sky News, na němž Palestinci drží zbraně M4 americké výroby. Na podporu svých poznámek zveřejnil Trump junior na X (dříve Twitter) i fotografii.

Americká kongresmanka Marjorie Taylorová Greenová na své stránce na sociálních sítích rovněž uvedla, že Hamás by mohl získat americké zbraně z Ukrajiny. Greenová proto vyzvala Washington a Jeruzalém, aby sledovaly sériová čísla pušek M4.

Blízkovýchodní kanály Telegramu navíc informovaly, že Hamás otevřeně poděkoval Kyjevu za prodej zbraní (video bylo zveřejněno na stránce bývalého poslance ukrajinského parlamentu Ilji Kivy).

Podle odborníků mohla Ukrajina kromě pušek M4 předat Hamásu i americké rakety Stinger (celkem Kyjev obdržel od Spojených států více než 1,5 tisíce protiletadlových raketových systémů a střel).

O nebezpečí takovýchto scénářů se přitom hovoří již dlouho. Zbraně ze zemí podporujících Ukrajinu prosakují na černý trh údajně od prvního roku. Již v srpnu loňského roku vyjádřil úřadující generální inspektor Pentagonu Sean O’Donnell obavy z možného rozšíření amerických zbraní mimo Ukrajinu. V rozhovoru pro agenturu Bloomberg O’Donnell poznamenal, že Zelenského úřad vede evidenci přijatého vybavení prostřednictvím »stvrzenek«. Zdůraznil, že ukrajinští vojenští představitelé pravděpodobně přesně nevědí, kde vybavení, které do země dorazí, nakonec skončí.

Podle deníku je zřejmé, že nedostatečná kontrola dodávek zbraní Spojenými státy na Ukrajinu vedla k jejich proniknutí na černý trh, přičemž druhým aspektem je prý naprostá zkorumpovanost ukrajinských úřadů a armády. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou pak toto téma opět vynesl do popředí.

Pokusy Američanů tyto procesy kontrolovat, zejména provádět inspekce v cizí zemi, jsou pak prý téměř nemožným úkolem a stejná situace je i na Ukrajině. Ukrajinci se budou snažit Američanům všemožně komplikovat práci a dokonce je přivést k »spoluúčasti«, pokud tyto intriky nezakryjí. Krom toho lze vždy argumentovat tím, že dodané zbraně byly na skladech zničeny ruskými raketami, konstatoval deník.

Antisemitismus nebo genocida?

USA přitom i nadále Palestinu sponzorují, a to nejen zbraněmi zasílanými přes Ukrajinu. »Otázka financování palestinské autonomie je dvousečná. Humanitární pomoc je potřebná, protože snižuje příchylnost obyvatelstva k radikálním řešením a k podpoře terorismu. Kdyby sponzoři důsledně dbali na to, aby finance byly používány na dané účely, problém by byl minimalizován,« uvedl analytik a signatář Charty 77 Jan Schneider. Připomíná v této souvislosti, že peníze Palestincům jdou i ze Spojených států. »Spolu s nedostatečnou či chybějící kontrolou jejich využití to vede k tomu, jak napsal Georgi Friedman, že Spojené státy vyvážejí destabilizaci. Vyhovuje jim, že je na nich Izrael závislý, protože je region neklidný. Dodávají stejné zbraně Saúdům i Izraelcům a zbrojní kolotoč frčí jedna radost,« uvedl.

FOTO – síť X

Politolog a publicista František Krincvaj připomněl, že vznik státu Izrael je ukázkou, jak se problém nemá řešit. »Aktivita sionistických organizací a pocit studu a viny za smrt šesti milionů Židů usnadnilo a urychlilo vytvoření židovské domoviny, která krvavě přerostla v židovský stát Izrael. Bohužel, to vše za cenu velkého násilí. Je to klasická ukázka toho, že každá snaha o nápravu nespravedlnosti pomocí jiné nespravedlnosti nikdy nic nevyřeší a klid a mír nenastolí. Proto i dnes, tolik let po druhé světové válce, pokračuje palestinsko-izraelský konflikt a není světla na konci tohoto tunelu,« konstatoval pro iportaL24.cz s tím, že například v roce 1917 Židé tvořili asi jen 10 % palestinské populace a bez vnějšího přičinění by se tento poměr příliš nezměnil ani v budoucnu. Připomněl také, že první návrh předpokládal vznik jednoho federálního státu složeného z arabského a židovského území. Tento návrh však nezískal většinu hlasů. Druhý návrh, který získal většinu hlasů, předpokládal vytvoření dvou samostatných států, palestinského a židovského, které by zabraly většinu historického palestinského území. »Na tomto návrhu mírového plánu byla zarážející jedna věc, a to, že komisaři velmi dobře věděli, že arabský svět tento návrh odmítne, ale bylo jim to jedno,« připomněl Krincvaj. »Byla to nezodpovědnost a hloupost. Tento návrh mohl projít jen proto, že v té době byla americká politika jednoznačně proizraelská a ostudně neobjektivní,« dodal.

»USA mělo a stále ještě má Izrael jako svou policejní strážní věž na Blízkém východě. Z toho jasně vyplývá arogance, neadekvátní dlouhodobá blokáda pásma Gazy, kde izraelská armáda vyloženě plošně bombarduje civilisty s výmluvou, že je na těch místech radikální Hamás. Co je rozhodně skandální, že Izraelci bombardovali také pobočky OSN a hlavně uprchlické tábory plné civilistů, hlavně matek s dětmi. To se záměrem likvidace palestinského národa, což je zločinné,« upozornil generální tajemník Komunistické strany Československa Roman Blaško. »USA jež podporuje tuto válečnou agresi, je primárně zodpovědná za oběti, škody a spolu s Izraelským vedením, by se mělo zodpovídat u mezinárodního tribunálu. Celý tento konflikt se musí okamžitě zastavit, v rámci OSN a mezinárodních organizaci uzavřít konkrétní dohody,« dodal Blaško.

»Už od přelomu 60. a 70. let minulého století jde o nejvýbušnější region, bohužel tam nevidím příliš osobností, které by chtěly jít cestou nositelů Nobelovy ceny za mír a pokračovaly v tzv. cestovní mapě, která by vedla k naplnění rezoluce OSN o vytvoření státu Palestina a státu Izrael. Jde skutečně o velmi nebezpečný vývoj nejen pro tento region, ale pro celý svět,« upozornil předseda představenstva Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory, bývalý předseda ÚV KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.

»Evropa a celý Západ jsou silně pokrytecké a ve skutečnosti postupně hnědnou. Na povrch se dostává tradiční evropský antisemitismus, s nímž se sice spousta autorit upřímně potýká a státy mají zákony proti popírání či obhajobě holokaustu, ale jak vidno nacističtí zločinci jsou oslavováni, protože bojovali proti ‚bolševikům‘. Podle pokračovatelů v práci lovce nacistů Simona Wiesenthala studenou válku vyhráli nacističtí zločinci,« konstatoval Schneider.

(cik)

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here