Před 215 lety, 12. února 1809, se narodil významný anglický přírodovědec Charles Darwin. Tento badatel jako jeden z prvních dospěl k závěru, že živé organismy se neustále vyvíjejí a evolvují a také pocházejí ze společných předků. Jeho dílo Původ druhů způsobilo převrat ve vědě a dodnes vědci na celém světě Darwinovy myšlenky rozvíjejí. Jak se dnes vlastně vyvíjí člověk a proč tento proces nesouvisí jen s genetikou, ale také s kulturou?
Lidé jsou neuvěřitelní tvorové. Žádný jiný druh na planetě nedosáhl takové úrovně kontroly nad svým osudem. Díky technologickému pokroku se dokážeme vyhnout tisícům přírodních nebezpečí. Například vytápění nás chrání před mrazem, zemědělství před hladem a medicína před nebezpečnými patogeny, které v minulosti zabily miliony lidí. Šance lidstva na reprodukci zdravého potomstva jsou tak mnohem vyšší než u jiných druhů, což udržuje člověka na vrcholu potravního řetězce.
To vše vede k myšlence, že se lidstvo vymanilo z okovů přírodního výběru a překročilo hranice evoluce. Jinými slovy, lidská evoluce se zastavila. A jaký význam má slovní spojení »přežití nejsilnějšího«, jestliže se dnes lidé s tělesnými vadami a vážnými zdravotními omezeními klidně dožívají vysokého věku a rodí děti. S touto myšlenkou souhlasí mnoho předních světových vědců.
Evoluce zrychlila
I přes některé pochybnosti však odborníci stále nacházejí známky toho, že se lidstvo nadále vyvíjí a rozvíjí. Během krátkého období 30 000 let musel náš druh čelit řadě dramatických změn: revoluci ve stravování, masovým migracím na nová území s odlišným, neznámým klimatem a více než tisícinásobnému nárůstu populace. To vše vedlo k řadě unikátních mutací, které jsou pro náš druh jedinečné, a také ke zrychlenému přírodnímu výběru. Jinými slovy, evoluce člověka se nezastavila, jen se zrychlila a získala nové, neobvyklé formy.
V současné době je lidská evoluce spojena se stávajícími životními podmínkami, které byly uměle vytvořeny člověkem. To znamená, že naše tělo nyní reaguje na svět přizpůsobený pro lepší přežití lidí. Díky moderní medicíně tak mohou své geny předávat dál i ti, kteří by dříve měli menší šanci na přežití. Například díky císařskému řezu se mohla změnit tělesná stavba žen.
V minulosti ženy s úzkými boky často umíraly při porodu: jejich tělo bylo hůře uzpůsobeno k tomu, aby zvládlo zátěž spojenou s porodem, a proto měly menší šanci předat své geny dál. Nyní však ženy s úzkými boky klidně přivádějí na svět nový život, což znamená, že lidí s úzkými boky je stále více.
Podle odborníků omezuje císařský řez také evoluční výběr směrem k dětem s malou hlavou: zákrok zajišťuje bezpečný porod bez ohledu na to, jak velké dítě přijde na svět.
Dalším uměle vytvořeným faktorem, který ovlivnil proces evoluce, je zemědělství. Tradice chovu zvířat a rostlin se objevila asi před 10 000 lety. Bylo klíčem k urbanizaci a dramatickému nárůstu hustoty obyvatelstva. Evoluční reakcí na zemědělskou revoluci byl vznik tolerance laktózy u dospělých lidí. Studie ukazují, že vnitrodruhová selekce lidí, kteří tolerují laktózu i po kojeneckém věku, začala asi před 5000 až 10 000 lety spolu se vznikem domestikovaných zvířat, která přinášejí mléko.
Dalším příkladem přirozeného výběru je vývoj odolnosti vůči některým infekčním chorobám, jako je například malárie. Touto nemocí se každoročně nakazí více než 200 milionů lidí, z nichž půl milionu zemře. U některých příslušníků našeho druhu se však vyvinula odolnost vůči infekci.
A takových příkladů je spousta: lidé se dokážou přizpůsobit životu ve vysokých nadmořských výškách, vyvinout si odolnost vůči otravě arzenem a mnoho dalšího. Všechny výše uvedené faktory znamenají jediné – evoluce lidského druhu na biologické úrovni pokračuje.
Kulturní adaptace je »silnější« než adaptace genetická
Další důležitou hnací silou evoluce našeho druhu je kultura. To dává smysl: velká část našeho moderního životního prostředí je určována kulturními normami a zákony.
Někteří vědci ji považují za nejlepší nástroj pro přizpůsobení se novým, nepředvídaným nebezpečím a za klíč k přežití našeho druhu. Za prvé, kultura je rychlejší a pružnější, a proto je účinnější než genetická adaptace (dochází k ní jednou za generaci, zatímco kulturní postupy se mohou naučit a začít používat již narození lidé). Kromě toho lze kulturní uspořádání měnit a přizpůsobovat: jejich předávání je založeno na schopnosti lidstva učit se. Jinými slovy, kulturní evoluce se netýká pouze rodičů a příbuzných, ale také vrstevníků a moudrých ostatních. Z toho vyplývá, že kulturní adaptace je »silnější« než adaptace genetická.
To vše naznačuje, že v dlouhodobém horizontu se lidé vyvinou z jednotlivých genetických organismů v kulturní skupiny, které se svým fungováním budou podobat mravenčím koloniím nebo včelím úlům, tj. stanou se superorganismy. Někteří odborníci se domnívají, že výraz »společnost jako organismus« není metaforický, ale doslovný; lidé skutečně mohou vytvořit vzájemně prospěšný systém, protože skupiny organizované na principu kulturního sdružování řeší adaptační problémy lépe než genetická převaha jednotlivců. Tento přístup prý dobře ilustruje pandemie covid-19, kdy se efektivní systém zdravotní péče a dobře fungující systém kontroly viru staly způsobem řešení krize, zatímco klasická evoluční reakce spočívající v přizpůsobení organismu nebyla tolik účinná.
Lidé jsou zodpovědní za svou vlastní evoluci
Současný stav poznání v oblasti genetiky, medicíny a biologie naznačuje, že lidé jsou na pokraji toho, aby sami spustili potřebné evoluční procesy a přispěli k co nejlepší adaptaci druhu, a to nejen na kulturní, ale i na biologické úrovni. Zde přichází ke slovu tzv. umělý výběr – selekce prováděná lidmi s cílem zachovat nejužitečnější a nejpřínosnější formy existující biologické rozmanitosti. Tento přístup se obvykle používá v zemědělství a chovu zvířat, s jeho pomocí lidé získávají nejplodnější odrůdy jedlých rostlin, silná užitková zvířata nebo prostě milé domácí společníky.
Přestože jeho aplikace na člověka vyvolává vážné etické a morální otázky, příklady umělého výběru na člověku se staly nedílnou součástí moderny. Například genetické poradenství, které umožňuje vyhnout se narození dítěte s vrozenými vadami a závažnými dědičnými chorobami. Moderní screeningy navíc umožňují již v rané fázi těhotenství zjistit, že se dítě nevyvíjí správně a narodí se s patologiemi neslučitelnými se životem. To může být předpokladem pro ukončení těhotenství za účelem záchrany života a zdraví matky.
Dalším příkladem umělého výběru mezi lidmi je editace genomu. Díky této technologii by se lidé v budoucnu mohli stát imunní vůči mnoha v současnosti smrtelným infekcím a nemocem. Čínským vědcům se například podařilo upravit lidské geny tak, že se organismus stal zcela imunní vůči infekci HIV. Tento experiment samozřejmě vyvolává morální a etické pochybnosti a není humánní, ale samotná možnost takového experimentu je fascinující.
Světová vědecká komunita zároveň pochybuje, že se vše podařilo – při editaci genů existuje vysoká pravděpodobnost nežádoucích vedlejších účinků, jejichž absenci může potvrdit pouze rozsáhlý test (čínští vědci se k jeho provedení nehlásili). V důsledku toho byl v roce 2019 organizátor experimentu Che Ťien-kchaj odsouzen ke třem letům vězení a pokutě tří milionů jüanů za porušení legislativy o experimentech na lidech.
O plnohodnotném předání kontroly nad evolucí do lidských rukou je tedy zatím předčasné hovořit. Možnost takového vývoje však nelze zcela vyloučit.
(cik, TASS)