Jak dolar ke své pozici přišel a proč nyní ztrácí dech?

Země »nepřátelské vůči USA« a další, včetně Číny, Ruska, Brazílie, Indie, Indonésie, Argentiny a Jihoafrické republiky, se scházejí s dalšími, aby vymyslely způsob, jak sesadit americký dolar z pozice hlavní světové rezervní měny. Tyto a další země se otevřeně bouří proti »finančnímu imperialismu« USA, uvedl pro Washington Times Richard W. Rahn, předseda Institutu pro globální hospodářský růst.

Rezervní měna je zahraniční měna, kterou drží centrální banky a další měnové orgány, aby kryla jejich mezinárodní transakce a investice a sloužila jako zásoba hodnoty pro horší časy.

S rozvojem britského impéria v 18. století se hlavní světovou rezervní měnou stala libra šterlinků. Tou zůstala až do roku 1914. Obě světové války Británii téměř přivedly na mizinu, a když se Spojené státy staly největší a nejdůležitější světovou ekonomikou, stal se americký dolar stále více preferovanou rezervní měnou. Většina světových cen komodit a většina mezinárodního obchodu se kótuje v amerických dolarech, připomněl Rahn.

V roce 1944 se v Bretton Woods ve státě New Hampshire konala konference, na níž se plánovalo hospodářské uspořádání po druhé světové válce. Zúčastnilo se jí čtyřicet čtyři zemí. Bylo dohodnuto, že USA zafixují hodnotu dolaru na zlato a ostatní země na něj naváží své měny, čímž se americký dolar stane téměř jednoznačnou rezervní měnou. Tento systém fungoval prvních několik desetiletí dobře. Přesto, jak ostatní země po válce obnovovaly své ekonomiky a rychle rostly, řada z nich začala vyměňovat své dolarové zásoby za zlato, což způsobilo úbytek amerických zlatých rezerv.

Prezident Richard Nixon v roce 1971 uzavřel zlaté okno (to znamená, že americká vláda přestala poskytovat zlato za americké dolary držené zahraničními vládami). Přesto většina vlád nadále držela velké množství (v průměru kolem 70 %) svých zahraničních rezerv v amerických dolarech. Ceny většiny hlavních komodit, jako je ropa, měď, káva, pšenice atd., byly nadále kótovány a vypořádávány v dolarech.

Globální ekonomika založená na dolaru přinášela podle Rahna Spojeným státům řadu výhod. Úroky placené ze zahraničních držených amerických státních cenných papírů byly často na úrovni inflace nebo dokonce pod ní, což poskytovalo USA v podstatě bezúročné půjčky. Mnoho cizinců, kteří nedůvěřují svým vlastním vládám, drží značnou část svých preventivních a likvidních úspor ve fyzické americké měně (cizinci údajně drží mnohem více stodolarových bankovek než Američané). I v tomto případě jde v podstatě o dotace americkým daňovým poplatníkům – bohatí lidé v chudých zemích přinášejí prospěch chudým i bohatým Američanům.

»Když mají Spojené státy období vysoké inflace, jako je tomu nyní, implicitní dotace, kterou zahraniční držitelé amerických bankovek a cenných papírů platí (ve formě dolarů s nižší kupní silou) americkým občanům, rychle roste. Mnohým zahraničním zemím se tento stav nelíbí, ale doposud zjistily, že kromě některých dvoustranných obchodních dohod s tím nemohou mnoho dělat,« konstatoval Rahn.

Jenže Rusové souhlasili s tím, že budou za svou ropu a další komodity přijímat čínskou měnu. »Číňané mají mnoho průmyslových výrobků, které mohou Rusové kupovat – od hraček až po high-tech produkty – takže taková dohoda má určitou logiku. Ale i když Číňané uzavřou několik dvoustranných dohod se zeměmi produkujícími komodity, čínská měna zdaleka není rezervní měnou. V současné době tvoří čínská měna pouze asi 3 % mezinárodních rezerv, oproti tomu americký dolar tvoří asi 60 % (před několika lety to bylo asi 70 %),« tvrdí Rahn.

Uvalení sankcí na Rusy ze strany USA a dalších zemí mělo za následek zmrazení přibližně poloviny jejich rezerv a omezení možnosti ruských bank využívat celosvětový systém SWIFT. To vyvolalo paniku v ruské finanční komunitě a v dalších zemích, které se obávají, že by se na ně v určitém okamžiku mohly vztahovat sankce.

»Pro některé další země, včetně Číny, bude vytvoření rezervní měny herkulovským úkolem. Používání peněz jiných zemí jako rezerv je o důvěře. Spojené státy důvěru ztrácejí, ale ostatní země ji nezískávají. Musí existovat důvěra, že země, která drží rezervy, se jich nehodlá zmocnit kvůli nějakému sporu – jako to udělaly USA s Ruskem. Země jako Švédsko, Austrálie a Japonsko vědí, že se nemají čeho bát, ostatní si tak jisté nejsou,« vysvětluje Rahn.

Podle něj pak země musí mít jistotu, že měnové orgány země, která drží jejich rezervy, se nechystají jejich hodnotu nafouknout. Během dlouhého období nízké inflace ve Spojených státech bylo obav málo. Nyní, v souvislosti s bezohlednou měnovou a hospodářskou politikou Yellenové, Powella a Bidena, mají mnozí pravděpodobně určité obavy ze znehodnocení měny – a ti, kteří obavy nemají, situaci pravděpodobně nerozumějí.

»Centrální bankéři mají vůči všem svým občanům fiskální odpovědnost za ochranu rezerv – a pro většinu zemí je americký dolar navzdory všem svým problémům stále nejlepší alternativou. Pokud se však situace ohledně dolaru bude nadále zhoršovat, bude pravděpodobně více centrálních bankéřů diverzifikovat své pozice do jiných měn a do zlata, stříbra a dalších kovů, jako je hliník a měď, a dokonce i do bitcoinu,« uzavírá Rahn.

(cik)