Ke konfliktu mezi Ruskem a NATO v Arktidě může dojít již v příštích dvou třech letech, a to kvůli vysoké dynamice napětí mezi stranami, poukázal na to programový ředitel Akademie politických věd, vedoucí vědecký pracovník Institutu Latinské Ameriky Ruské akademie věd Alexander Stěpanov. Podle něj může ke konfliktu dojít již v příštích dvou nebo třech letech.
Ruský prezident Vladimir Putin podepsal 26. února dekret o obnovení Moskevského a Leningradského vojenského okruhu. Později ruský ministr obrany armádní generál Sergej Šojgu vysvětlil, že okruhy jsou nezbytné kvůli hrozbám, které představuje rozšiřování NATO na východ a nová vojenská infrastruktura aliance v blízkosti ruských hranic.
»Vytvoření nových vojenských okruhů není nějakým radikálním opatřením, je to reakce na reálnou situaci v regionu. Proces militarizace Arktidy ze strany NATO, a především Spojených států, probíhá již 10 let. Všechny tyto procesy byly iniciovány a zahájeny s cílem nasytit ruské pohraničí vojenskou infrastrukturou – zde hovoříme především o severoevropských zemích – a vytvořit optimální podmínky pro jejich vstup do NATO. Tyto země v tomto postavení nebyly, především Finsko a Švédsko,« uvedl Stěpanov.
Tyto úkoly byly podle něj řešeny v rámci politických a diplomatických manévrů a systematické práce na vytvoření vhodného informačního zázemí. Výsledkem bylo, že Finsko a Švédsko se staly plnoprávnými členy Severoatlantické aliance, což poskytlo právní základ pro další takt postupu vojenské infrastruktury bloku na severovýchod.
Pro dodatečné právní ospravedlnění svých arktických aktivit USA podle Stěpanova systematicky budují interakci ve formátu bilaterálních vztahů v obranné sféře se všemi zeměmi regionu – s Dánskem, Norskem, Švédskem a Finskem. »A tyto dohody o spolupráci počítají s možností rozmístění ozbrojených kontingentů a ozbrojených sil USA na území těchto států, lokalizací zařízení vojenské infrastruktury, rozmístěním systémů protiraketové a protivzdušné obrany. Vznikají tak další podmínky pro tzv. vojenský Schengen, kdy se ozbrojené síly mohou v tomto prostoru volně pohybovat bez byrokratických a právních překážek,« uvedl.
F-35 a jaderné zbraně
Tento mechanismus pak prý umožnil Washingtonu získat zdarma a na dobu neurčitou rozsáhlá území severní Evropy pro vojenský rozvoj a zároveň si zajistit pevnou kontrolu nad částí bezpečnostní suverenity zemí tohoto regionu.
Jedním z klíčových faktorů je vstup Finska do NATO. Pentagon údajně plánuje umístit leteckou základnu na území helsinského předměstí Kuopio, kde bude pravděpodobně rozmístěna část z plánovaných 64 kusů stíhacích letounů páté generace F-35.
Letiště je vzdáleno rovných 360 kilometrů Petrohradu, což z něj činí univerzální letiště z hlediska možného využití F-35 v celém severozápadním regionu Ruské federace.
Současně se upravuje letiště v Laponsku, na předměstí Rovaniemi (200 kilometrů od hranic s Ruskou federací), pro umístění letounů F-35 s cílem promítnout hrozby pro zařízení Severní flotily v Murmansku.
V březnu 2024 byl přitom letoun F-35 certifikován jako oficiální nosič taktických jaderných zbraní – termonukleárních pum B61 12. generace.
»Je třeba si uvědomit, že osud evropských zemí – příjemců amerických jaderných zbraní (JZ) není pro Washington klíčový. V tomto případě vystupují jako pěšáci, jejichž obětování je pouze taktickým tahem na cestě k nevyhlášené totální válce s Ruskem a všemi Rusy. Zástupná válka vyžaduje zástupné oběti,« tvrdí Stěpanov.
O hrozbě konfliktu svědčí i pravidelná cvičení
Dohoda o vojenské spolupráci mezi Spojenými státy a Švédskem pak dává americkým ozbrojeným silám právo a možnost využívat 17 švédských základen, zařízení a vojenských zón. Podle experta je třeba připomenout, že Švédové disponují protilodními raketami RBS-15. V současné době probíhá její modernizace na verzi Mk4. Tato střela bude schopna překonat vzdálenost 1000 kilometrů. Původně se jedná o protilodní střelu, ale lze ji použít proti různým cílům.
»O vážnosti amerických plánů na ovládnutí makroregionu svědčí i pravidelná cvičení. V únoru letošního roku se pod záštitou NATO konalo vojenské cvičení v Arktidě v rámci programu Partnerství pro mír Nordic Response 2024. Zapojilo se do nich více než 20 000 vojáků ze 13 zemí NATO, přibližně 50 válečných lodí: fregaty, ponorky, korvety, letadlové křižníky, a také více než 110 letadel, včetně stíhaček F-35, vrtulníků různých typů a bezpilotních letounů. V rámci těchto cvičení byly procvičovány různé zápletky a scénáře,« připomněl Stěpanov.
Švédsko působí jako technologický regionální lídr a zajišťuje výrobu dalších zbraní, které mohou být použity v arktickém směru. Obecně lze říci, že zpočátku mají všechny ostré vojenské výrobky vlastnosti a takticko-technické charakteristiky, které jsou optimální právě pro drsné arktické klimatické podmínky.
Další zemí je Norsko. »Tato země je jedním z předních světových výrobců autonomních pozemních a podvodních systémů, zejména je vyrábí společnost Kongsberg a její divize Kongsberg Defence & Aerospace. V únoru zadalo americké námořnictvo zakázku na výrobu velkého autonomního podvodního vozidla bez posádky HUGIN pro vlastní potřebu. Je schopno operovat na vzdálenost přesahující 2200 kilometrů a v hloubce 6000 metrů. To jsou velmi významné ukazatele. A potenciálně by takové výrobky mohly být využity k provádění sabotáží a útoků na ruskou infrastrukturu v arktické oblasti. Zejména k ochromení logistiky Severní mořské cesty, k provádění útoků na přístavní infrastrukturu, jakož i k cíleným útokům na flotilu jaderných ledoborců a plynojemy a další vozidla doprovázená ledoborci, která cestují za účelem dodávek produktů energetického komplexu. Existuje zde několik hrozeb, které jsou reálné a hmatatelné,« upozornil Stěpanov.
Slabiny NATO
Podle experta však má NATO v některých oblastech slabiny. Například výrazně zaostává ve výrobě, kvalitě i množství ledoborců. Rusko dnes disponuje asi 40 ledoborci, zatímco Spojené státy mají pouze tři, z nichž pouze jeden je funkční a zaostává v parametrech. »Proto Američané spoléhají na vojensko-leteckou složku a předpokládají, že spolu s vysoce přesnými zbraněmi a taktickými jadernými zbraněmi, které nesou letouny F-35, budou schopni provést masivní údery na hlavní vojenskou infrastrukturu a průmyslová zařízení a otevřít ruský systém protivzdušné obrany,« uvedl Stěpanov.
USA rovněž ztrácejí v systémech hypersonických zbraní, včetně těch námořních. To je pro NATO stále nepřekonatelná síla z hlediska možnosti zachycení.
Mění se ale charakter války. »Taktika masivního využití bezpilotních letounů kamikadze, hladinových a podvodních vozidel, která mimochodem mohou operovat v obtížných ledových podmínkách, což je právě to, čím je norský obranný průmysl proslulý, je poměrně vážnou výzvou. Kongsberg již vyvinul bezpilotní letouny kamikadze, které byly původně určeny k ničení podvodních min. Mohou však plnit i úkoly ničení vodních plavidel a lodí,« připomněl expert.
V rámci doprovodu svých misí, včetně využití sil pro speciální operace, západní země počítají s poskytováním palebné podpory prostřednictvím vícenásobných raketometů – jedná se o M270 MLRS. Na únorovém cvičení se cvičilo použití těchto systémů, které kryly jednotky z velkých vzdáleností. »A jak víme, společnost Lockheed Martin již dříve aktivně dodávala systémy HIMARS do pobaltských států, a to ve značném množství. Pokud tedy nepředpokládáme lokální úder, ale úder podél celé fronty, pak samozřejmě zatížení systému protivzdušné obrany bude velmi vysoké,« upozornil.
»Hovoříme-li o možném načasování začátku tohoto konfliktu, podle všech dokumentů, dodacích lhůt i veřejných prohlášení představitelů vojenských velitelů zemí NATO a Spojených států se počítá s rokem 2030 a dále. Ale vzhledem k aktuální situaci, vysoké intenzitě dynamiky, eskalaci konfliktu a napětí lze předpokládat, že se jedná o záležitost příštích dvou až tří let,« varoval Stěpanov.
(cik, TASS)