Home Rozhovory Korespondenční volba? V zahraničí po ní ani neexistuje poptávka, tvrdí zkušený diplomat Vacek

Korespondenční volba? V zahraničí po ní ani neexistuje poptávka, tvrdí zkušený diplomat Vacek

Ke korespondenční volbě není žádný podstatný důvod, protože po ní v zahraničí neexistuje ani poptávka, navíc s sebou nese právní rizika především s ohledem na napadnutí konečného výsledku voleb. Tak se k jednomu z nejvíce probíraných témat, jež v uplynulém týdnu poslala Poslanecká sněmovna hlasy koaličních zákonodárců do druhého čtení, staví muž s letitou zkušeností z diplomatických služeb. Petr Vacek, současný 1. místopředseda strany PRO, pracoval mj. jako konzul na velvyslanectvích v Norsku, Rakousku a Japonsku a na vedoucí pozici mezinárodně právního odboru ministerstva zahraničních věcí.

Korespondenční volby nyní hýbou českou politikou. Ale my jsme například nedávno sondovali mezi opozičními politiky jejich názor na to, zda by vůbec měli Češi žijící v zahraničí volit do zdejších ústavních institucí a ovlivňovat tím dění v zemi, kde ani neplatí daně (více zde). Jaký je na to váš názor?

Souhlasím s tím, že to je otázka, která je velmi často ve veřejném prostoru pokládána. Můj osobní názor zní, že pokud mají české státní občanství, tak k tomu právo účastnit se volby integrálně patří. Uznávám, že je to diskutovatelná věc z hlediska ovlivňování či neovlivňování poměrů v zemi, kde nežijí. Jakkoli přiznávám váhu argumentů odpůrců, můj názor je, že volební právo patří k základním občanským právům a těmto lidem náleží.

Budu argumentovat třeba čerstvým příkladem, kdy v zářijových předčasných volbách u našich východních sousedů vyhrálo mezi Slováky žijícími v zahraničí jasně Progresivní Slovensko, což kontrastuje s konečnými výsledky. Nebo si vzpomínám, jak v prezidentských volbách v roce 2018 získal Jiří Drahoš hned 90 procent hlasů ze zahraničí a Miloš Zeman jen deset. Těm voličům de facto může být jedno, koho zvolí, protože důsledky kroků nové vlády nepocítí na vlastní kůži…

Já tomu rozumím, ale musíme si uvědomit, že v zahraničí volí naši státní občané, nejenom ti, kteří tam žijí třeba v druhé generaci nebo dlouhodobě po mnoho desítek let. Bývají to i lidé, kteří jsou tam momentálně za prací nebo z rodinných důvodů. Patří tam i občané, kteří se zkrátka v den voleb ocitli mimo území České republiky. A my nemůžeme rozlišovat mezi tím, jestli tam někdo žije delší nebo kratší dobu. Buď přiznáme volební právo všem, nebo ho nepřiznáme, protože nejsme schopni vytvořit žádné rozumné kritérium, kdo by volit v zahraničí mohl a kdo ne. Opakuji, toto právo náleží všem, ačkoli přiznávám váhu argumentů, že lidé, kteří po jednu či více generací žijí v zahraničí a třeba už ani neovládají český jazyk, nemají morální právo ovlivňovat tak zásadním způsobem dění v zemi, ke které už – kromě občanství – nemají žádný vztah.

Podle ministra Jana Lipavského by mohlo volit až 600 tisíc Čechů žijících v zahraničí. Pokud jsou tyto počty reálné, pak v posledních parlamentních volbách využila svého hlasovacího práva ani ne desetina z nich. Je podle vás v zahraničí skutečně masivní poptávka po tom, jít volit, a jedinou překážkou je daleká cesta na konzulát?

Zaznamenal jsem toto prohlášení ministra Lipavského. Stejně jako jeho prohlášení, že nelze vytvořit technické a právní podmínky pro to, aby naši občané mohli volit na více místech v zahraničí. A musím konstatovat, že pan Lipavský se opět mýlí, a nevím, jestli je za tím úmysl nebo neznalost.

Každopádně jeho vyjádření, která učinil, nejsou správná. Vysvětlím, proč. Já jsem sám působil jako konzul na českém velvyslanectví ve Vídni, takže ve velmi exponované zemi z hlediska počtu našich krajanů. Dále jsem působil jako konzul v Japonsku a opět jde o dobrý příklad, protože to je rovněž značně exponovaná země z hlediska vzdáleností, které musí český občan urazit, aby mohl volit. A nikdy jsem nezaznamenal žádnou zásadní stížnost, že je našim občanům upíráno volební právo jenom díky tomu, že musí dojet na český zastupitelský úřad. Jinými slovy – ten, kdo volit chtěl, tak přijel, a ten, kdo volit nechtěl, tak nevolil. Ale výtky v tom směru, že nemohou volit nebo že jsou zbaveni volebního práva jenom z důvodu toho, že by to pro ně bylo obtížnější, jsem neslyšel, a pokud ano, tak to byly absolutní výjimky.

Pokud bychom chtěli našim občanům umožnit skutečně volit v zahraničí, pak bychom mohli využít naší sítě honorárních konzulátů, kterých máme v tuto chvíli po celém světě kolem dvě stě dvaceti. A na dobu voleb bychom tyto honorární konzuláty mohli velmi jednoduchým způsobem transformovat na konzulární jednatelství zastupitelského úřadu s tím, že bychom toto oznámili přijímajícímu státu diplomatickou cestou. Tyto honorární konzuláty bychom na dobu voleb posílili o účast diplomatů buď z našeho velvyslanectví přímo v dané zemi, anebo bychom tam ty diplomaty na dobu voleb dokázali vyslat. Není to nic složitého, taková jednatelství se běžně zřizují a konzulární pracovníci se do zahraničí pravidelně vysílají, zejména v době turistických sezón. Pokud toto pan ministr Lipavský neví, měl  by se na to někoho na jeho ministerstvu zeptat. Zcela jistě by mu to kolegové z ministerstva rádi vysvětlili. A pokud toto pan Lipavský ví, pak účelově klame veřejnost ve snaze podpořit na sílu tlačený institut korespondenční volby.

Naznačil jste, že poptávka po volbách v zahraničí není nijak masivní. Ale – kdybyste to měl odhadnout, stoupl by počet voličů radikálním způsobem v momentě zavedení korespondenční volby?

Určitě by stoupl, ale nebylo by to v řádech, v jakých je tady argumentováno. Určitě by to nedopadlo tak, že by se 600 tisíc občanů najednou rozhodlo uplatnit své volební právo. Domnívám se, že tak masivní zájem korespondenční volba zkrátka nevyvolá. Koneckonců se podívejme na ty země, které jsem zmínil, tedy konkrétně na Rakousko. Tam skutečně není problém zastupitelský úřad ve Vídni navštívit a volbu vykonat. Přesto je nemalé procento těch, kteří žijí ve Vídni a v blízkém okolí, ale volit nejezdí. Velmi pochybuji o tom, že by korespondenční volba na tomto faktu něco zásadním způsobem změnila.

A co jako právník říkáte na argumentaci, kterou ráda používá parlamentní opozice, tedy především předseda SPD Tomio Okamura – totiž že zavedením korespondenční volby se ztrácí rovnost mezi občany žijícími v zahraničí a těmi, co v tuzemsku tuto možnost nemají? Není v tom případě výsledek voleb, i s ohledem na Ústavu ČR, napadnutelný právně?

Korespondenční volba má mnoho zcela zásadních právních úskalí. To největší spočívá v tom, že jakmile zavedu korespondenční volbu, tak porušuji ústavní princip tajnosti této volby. Já už nemohu zaručit, že volba byla učiněna tajně. Že volební lístek nevyplnil někdo jiný, například pod nátlakem nebo na základě nějakého doporučení.

Zkrátka a dobře, tohle je největší problém korespondenční volby – že nemáme vůbec žádnou jistotu, zda ten, komu byl volební lístek adresován, skutečně hlasoval, a jestli hlasoval dobrovolně a bez nátlaku.

A co se týče argumentů, že může přijít určitá právní stížnost na to, že je nerovné zacházení mezi občany žijícími zde a v zahraničí, tak k tomu bych řekl, že ji jednoznačně lze očekávat, stejně i to, že tato stížnost doputuje až k Ústavnímu soudu. A pokud se podíváme na rozhodnutí Ústavního soudu z minulého týdne ve věci penzí, kdy podržel pětikoalici a vyslyšel její politické volání, tak si myslím, že i v tomto případě hrozí výrazné nebezpečí, že by rozhodl nikoli v zájmu ústavnosti a zákonnosti, ale na politickou objednávku.

A pak to může zajít ještě dál…

Jak to myslíte?

Že Ústavní soud dá za pravdu stěžovatelům, že nejsou rovné podmínky, a aby rovné byly, budeme moci najednou korespondenčně volit všichni. Je tedy možné, že umožnění korespondenční volby v zahraničí je jen zahřívací kolo a že skutečný záměr je, aby všichni měli možnost volit korespondenčně, což už zcela ztrácí smysl, protože kdo chce volit v České republice, tak může volit kdekoliv na voličský průkaz, případně za ním zajde volební komise až domů. Neexistuje tu tedy žádná technická ani praktická překážka, která by tuto volbu znemožnila.

A pak si musíme položit otázku, proč je korespondenční volba takto na sílu prosazována. Zda někdo nespekuluje s možností ovlivňování voleb při sčítání hlasů a podobně. Já bych tyto názory v žádném případě nepodceňoval.

A co vy osobně? Myslí si zkušený právník Petr Vacek, že někdo takto spekuluje?

Rozhodně to někoho napadnout může. Neříkám, že to je primární zájem a prvoplánový účel toho, co se nyní děje a o co se vedou spory, ale  nelze tenhle záměr ani vyloučit. Máme mnoho příkladů, jak z Rakouska, tak ze Spojených států, kdy vznikly velké pochybnosti a dohady o tom, jestli korespondenční volba byla řádná, zákonná a jestli nedocházelo k machinacím s volebními hlasy.

To jste mi trošku nahrál na další otázku. Vládní koalice hojně argumentuje tím, že v celé Evropské unii – kromě čtyř států – probíhá korespondenční volba v zahraničí úplně bez problémů. Proč by tedy u nás najednou měly problémy nastat?

To je ze strany pětikoalice manipulativní tvrzení. Někde je korespondenční volba povolována na základě žádosti a po doložení důvodů. A bez problémů? To také není úplně pravda. Jedním z příkladů  byla volba prezidenta Rakouské republiky Van der Bellena kdy muselo v některých okrscích docházet k přepočítávání korespondenčních hlasů. To je jeden z příkladů. A myslím, že hlavně příklady ze Spojených států amerických by pro nás měly být dostatečně silným varováním, abychom nic podobného nezaváděli. Zejména, jak jsem říkal, z toho důvodu, že k ničemu takovému není faktická nutnost.

Abychom byli věcně úplní, je třeba říci, že ze zmíněných čtyř států korespondenční volbu nedovoluje ani Francie, ale tam lze od roku 2020 volit ze zahraničí přes internet. A to je další velký »hit« dneška: digitální volba. Jak se díváte na tuto alternativu – i s ohledem na Českou republiku?

Já jsem osobně zásadním odpůrcem digitálních voleb z mnoha důvodů. Vždycky, když jsme byli přesvědčováni o tom, jak je všechno na síti velmi bezpečné, nenapadnutelné a neovlivnitelné, tak se záhy ukázalo, že platí pravý opak. Podívejte se na současný problém s digitálními občankami, kdy se vláda zaklínala tím, jak to bude pohodlné, rychlé a bezproblémové a vidíme, že dochází ke kolapsu a k chybám, které dosud nejsou vyřešeny. Nemyslím si, že by digitální volba byla někdy připravena tak, aby bylo to, co jsem popsal, vyloučeno, a dokonce jsem přesvědčen, že to ani technicky udělat nelze.

Petr Kojzar

3 KOMENTÁŘE

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here