Home Rozhovory Marková: České zdravotnictví dlouhodobě postrádá zdravý rozum, lidskost a kompetentnost

Marková: České zdravotnictví dlouhodobě postrádá zdravý rozum, lidskost a kompetentnost

Loňský protest lékařů je zažehnán. Prozatím. Lékaři sice dosáhli opětovného snížení přesčasové práce na polovinu, výpovědi byly většinou staženy a situace se stabilizovala, ale co bude dál, vlastně nikdo neví. Nemocnice se mohly vrátit k plánovaným výkonům, což je dobrá zpráva, ale protože dlouhodobé problémy fakticky nejsou řešeny, jen se hasí požáry, zůstávají pacienti a potřebná kvalitní zdravotní péče v ohrožení. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedla bývalá poslankyně a expertka KSČM pro resort zdravotnictví Soňa Marková.

Zdravotnictví má za sebou poměrně turbulentní rok. Pacienti se potýkali s nedostatkem některých léků, ke konci roku hrozilo, že nemocnice budou zavírat oddělení a pacienty nebude mít kdo léčit. Jak byste zhodnotila uplynulé dění v resortu a kroky ministra Vlastimila Válka. Zvládl situaci?

Je s podivem, že někdo tak nekompetentní a neschopný komunikace se stále drží na jednom z nejvýznamnějších vládních postů, kde jde o zdraví a životy občanů České republiky. Pravdu mají zřejmě ti, kteří hovoří o Válkově nedotknutelnosti kvůli postavení místopředsedy v jedné z malých vládních stran. Ministři zdravotnictví se za bývalých vlád střídali »jak na orloji« a často museli odejít kvůli mnohem menším prohřeškům. Válek vůbec nezvládl například situaci kolem chybějících léků. Jen připomenu, že nedostatek antibiotik byl už v říjnu 2022. Výrobu totiž ovlivnila koronavirová pandemie, válka na Ukrajině a energetická krize. V lednu 2023 vláda sice schválila úhradu půl milionu balení antibiotik ze zahraničí z veřejného zdravotního pojištění, ale situace se příliš nezměnila. Potřebných léčivých přípravků bylo jen omezené množství a pouze v některých lékárnách. Kromě antibiotik začal chybět i injekční lék na diabetes druhého stupně, později také některá psychofarmaka a Endiaron. Velmi komplikovaná situace přetrvává u těžce nahraditelného léčiva s obsahem betahistinu na závratě a zvonění v uších. Dodávky do Česka pokrývají jen 60 procent spotřeby.

Ministr v reakci na všechny problémy vždy nejprve odmítá, potom mlží, následně slibuje, jak vše brzy vyřeší a »skutek utek«. Nepomohla ani dvojí výměna na postu ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv a podle odborníků nepomůže ani dlouho avizovaná novela zákona o léčivech. Tím méně slib z oblasti sci-fi o brzkém návratu výroby antibiotik do České republiky. S jediným, s čím lze s nebezpečným popletou Válkem souhlasit, je kritika státu za to, že se přestal v minulosti angažovat v budování českého farmaceutického průmyslu. Ministr problémy neřeší a pět minut po dvanácté předkládá do Sněmovny nekvalitní návrhy zákonů, které se musí okamžitě znovu novelizovat. Tak tomu bylo například u přesčasů nebo právě u léčiv.

Co mě na začátku tohoto roku opravdu hodně překvapilo, je, že ministerstvo zdravotnictví bez domluvy s Českou lékárnickou komorou a bez mezirezortního řízení rozšířilo skupinu vyhrazených léků, tedy těch, které mohou být vydávány mimo lékárny bez porady s odborníkem. Nově si tak třeba na benzínové pumpě budete moci koupit antivirotika proti oparům, další léky proti bolesti nebo zmírňující alergie. Problémem ale je, že dlouhodobé neindikované a nekontrolované užívání látek těchto skupin prokazatelně může zvyšovat riziko nežádoucích účinků. Místo toho, aby se ministerstvo zasadilo o prodloužení pracovní doby lékáren a zajištění pohotovostí, tak po dohodě s výrobci a distributory léčiv otevřelo další cestu k ziskům na úkor zdraví lidí.

Jak se díváte na loňský protest mladých lékařů, byl podle vás oprávněný? Myslíte si, že situace se již uklidnila, anebo stále hrozí v některých nemocnicích omezení provozu?

Protest mladých lékařů měl vést k důstojným podmínkám a snížení objemu přesčasové práce. To je v pořádku, včetně navýšení finančních prostředků do zdravotnictví, i když by měly jít ze státního rozpočtu, nikoliv z rozpočtu pouze VZP. Nemohu však souhlasit s plošným navýšením platů a mezd všem lékařům bez komplexního řešení přetrvávajících rozdílů v odměňování podle zřizovatelů zdravotnického zařízení, bez řešení situace sester v akutní péči a v sociálních službách, bez akceptování dlouhodobě zvlášť mladými lékaři požadovaného přenesení některých kompetencí lékařů na ostatní zdravotnický personál a zřizování pozic administrativních pracovníků. Ubylo by tak přesčasů, jejichž navýšení na 832 hodin ročně v zákoníku práce právě ten podzimní protest odstartovalo.

Lékaři dosáhli opětovného snížení přesčasové práce na polovinu a bude jim umožněn pobyt na pracovišti nepřetržitě 24 hodin, jak požadovali, ale co bude dál, vlastně nikdo neví. Výpovědi byly většinou staženy a situace se stabilizovala. Nemocnice se tak mohly vrátit k plánovaným výkonům. To je dobrá zpráva, ale protože dlouhodobé problémy fakticky nejsou řešeny, jen se hasí požáry, zůstávají pacienti a potřebná kvalitní zdravotní péče v ohrožení.

Ve hře je také apel prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, aby lékaři měli podobně jako vojáci, policisté nebo hasiči právo na výsluhy. Co o této žádosti soudíte?

Tento požadavek se ze strany České lékařské komory neobjevuje poprvé a ocitl se znovu na stole nyní, v situaci, kdy vláda požadavkům lékařů na navýšení platů a mezd plně vyhověla. A to v době, kdy jinde – kromě armády a pomoci Ukrajině – bere. Domnívám se, že lékaři nejsou ve stejné situaci jako vojáci nebo policisté, na které se nevztahuje zákoník práce a jsou pod služebním zákonem. Plně podporuji ochranu zdravotníků zdravotnické záchranné služby, požadavky na sjednocení platů a mezd, nárok na lázně i zachování benefitů. S požadavkem na výsluhy lze ale těžko souhlasit.

Zdravotnictví se neustále potýká s nedostatkem lékařů. Vyřešilo by situaci přijímání více studentů na lékařské fakulty nebo zjednodušení podmínek, aby zde mohli pracovat lékaři z Ukrajiny?

Je nezbytné přijmout takové zásady pro práci lékařů a sester z jiných států v České republice, které zachovají naše standardy kvality péče. K tomu je navíc nutná taková praktická znalost českého jazyka, která umožní bezproblémovou a plnohodnotnou komunikaci s pacienty a kolegy. Troufám si tvrdit, že lékařů máme dostatek, včetně studentů a studentek lékařských fakult. Problém je neochota značné části z nich pracovat mimo velká města. Dokud nenajdeme cesty, jak dostat lékaře a lékařky tam, kde jsou skutečně třeba, nemá smysl draze navyšovat počet mediků. Dlouhodobě je také problém v samotném vzdělávání lékařů, včetně toho postgraduálního. I tady jsou nutné změny.

Ministr zdravotnictví chce do poloviny ledna předložit strategický dokument, v němž popíše chystané změny ve zdravotnictví. Jedná se o novely čtyř zákonů. Mají se podle vás pacienti obávat? Co mohou od současné vlády očekávat? Je podle vás ještě v tomto volebním období aktuální debata o zavedení nadstandardů?

Důvod k obavám opravdu je. Současná vláda jde zcela nepokrytě ve šlépějích neblaze proslulých asociálních pravicových ministrů zdravotnictví ODS a TOP 09 Julínka a Hegera, kteří považovali zdravotnictví za podnikání na kšeft a zdraví za zboží. Dnešní mocní se netají snahou o reformy v podobě tzv. restrukturalizace sítě zdravotnických zařízení pod heslem: máme hodně nemocnic a velké množství akutních lůžek. K tomu chtějí samozřejmě navýšit soukromé finanční prostředky do systému zdravotnictví. Na konferenci Zdravotnického deníku o financování zdravotnictví, která se uskutečnila před Vánoci, se všichni panelisté shodli právě na nutnosti dát do zdravotnictví větší množství soukromých peněz. Místopředseda Sněmovny za ODS Skopeček hovořil i o nutnosti liberalizace zákoníku práce, odstranění regulací a snížení dotací do zdravotnictví. S tím souhlasil i stínový ministr zdravotnictví za ANO Farhan. Ředitel VZP Kabátek chce zase přejít na čistě pojišťovnický systém tak, aby pouze pojišťovny využívaly své kompetence pracovat s klientem a řídily náklady bez zasahování státu. To v podstatě znamená, že by každý měl do systému platit, kolik bude schopen a podle toho také dostane péči. Prezident České stomatologické komory Šmucler ho v této věci podpořil, a navíc chce zavést doporučené ceny nadstandardů a úhrady i u nesmluvních lékařů, když pojišťovna pacientovi jiného nesežene.

Když si uvědomíme, že má tato vláda v parlamentu jasnou většinu, prakticky souhlasí i ANO a levicová opozice zde neexistuje, tak se tento plán, včetně nadstandardů, jeví velmi reálně. Ostatně již nyní je připravena novela zákona, která má zrušit rezervní fondy zdravotních pojišťoven, které dosud sloužily na pokrytí těžších časů a neočekávaných výkyvů v době krizí. Vzpomeňme na rok 2009, kdy se VZP dostala do dluhů nebo nedávnou dobu covidovou s obrovskými výdaji na zdravotnické ochranné prostředky i nutnou zdravotní péči. Následně může být vytvořen kvůli nedostatku financí třeba snížením valorizace plateb za státní pojištěnce tlak na navyšování soukromých peněz do systému. Stejným návrhem má být šestkrát navýšen fond prevence, což by prý mělo přispět ke konkurenci mezi pojišťovnami. Má také být umožněno slučování zdravotních pojišťoven bez souhlasu státu. Další chystaná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění má na jedné straně umožnit částečné hrazení moderních stomatologických postupů, například fotokompozitní výplně zubů, ale zároveň zrušit dosavadní plnou úhradu amalgámu. Tím by skončila jediná možnost úplného hrazení, kterou využívají především nízkopříjmoví pacienti, a zůstala by jen ta doplatková.

Souhlasíte s tím, že současný systém financování není udržitelný a je s ním potřeba něco dělat? Jaké změny byste navrhovala?

V současné době hospodaří veřejné zdravotní pojištění s částkou přibližně 500 miliard korun a tato částka se každoročně navyšuje díky valorizaci plateb za státní pojištěnce, kterých je asi 60 procent. Ti, kteří hrozí kolapsem systému do roku 2040, tak činí proto, aby ospravedlnili svoji snahu o zrušení principu solidarity a ústavní povinnosti státu zajistit všem občanům České republiky kvalitní a potřebnou zdravotní péči. Jde jim o vytvoření dvojího zdravotnictví podle »naditosti« pacientovy peněženky a lepší péče pro ty, kteří si to zaplatí.

Cesta k efektivitě vydávaných finančních prostředků vede například přes dokončení kultivovaného systému hrazení zdravotnických výkonů, důraz na jednodenní chirurgii a centralizaci vysoce odborné péče, využívaní moderních metod péče, smlouvy zdravotních pojišťoven s výrobci inovativních léků, vyřešení financování zdravotně sociálního pomezí, odstranění zbytečných opakovaných vyšetření kvůli vzájemné nedůvěře lékařů, motivaci ke zdravému způsobu života a zvýšení odpovědnosti za svoje zdraví. Nikoliv snižování solidarity, navyšování přímých plateb, poplatků, doplatků a omezování potřebné péče středně a nízko příjmových pacientů.

Ministerstvo chce také zveřejnit tzv. žebříček nemocnic, pacienti by tak měli dostat přístup ke klíčovým datům o kvalitě péče v jednotlivých zařízeních. Souhlasíte s tím, anebo v tom vidíte určitá rizika?

Průvodce, který by poskytl pacientům srozumitelné a objektivní informace o poskytovatelích zdravotní péče v České republice, by byl určitě potřebný. Velmi ale záleží na použitých kritériích pro jakékoliv případné žebříčky kvality. Bude to počet hospitalizovaných pacientů, vzdělání lékařů, počet operací, úmrtí, reoperací, kompetentnost sester, kvalita a inovace léčby, délka hospitalizace, možnost následné rehabilitace, komunikace s pacientem, chutná strava, barva povlečení, přítomnost nemocničního kaplana nebo spokojenost pacientů…? Dokud se odborná a laická veřejnost neshodne na relevantních a objektivních kritériích, vidím velké riziko subjektivního a tím i poškozujícího hodnocení.

Co byste popřála českému zdravotnictví do nového roku?

To, co dlouhodobě v českém zdravotnictví postrádám: zdravý rozum, lidskost a kompetentnost.

Jana Dubničková

1 KOMENTÁŘ

  1. Cesta k efektivitě vydávaných finančních prostředků musí vést především tam, kde dochází k nejvyšší ztrátě finančních prostředků, konkrétně ztrátě 20 miliard korun/rok vyplacených na zdravotní péči díky vadnému účetnictví. Průběžně financované státní sociální systémy, důchodový a také zdravotní, byly tunelovány ve výši 59,9 a 20 miliard korun jen v roce 2022 bezdětnými důchodci. Důchodci, kterým nemá kdo, díky jejich bezdětnosti, přispívat z odvodů SP a ZP na jejich důchody a zdravotní ošetření ve stáří. Nejde ale ani zdaleka jen o peníze. Jde především o katastrofální bezdětnost u pracující populace (porodnost 9,4 ‰, místo 15,4 ‰ v roce 2022), protože těmi 80 miliardami vytunelovaných peněz. Peněz, kvůli kterým oba sociální systémy kolabují. Vlády tím pokrytecky zamlčují skutečnost, že na zajištění ve stáří nestačí jen pracovat, především musíme vychovat děti. Děti, které nám v mezigeneračně financovaných systémech splácí to, co jsme do jejich výchovy jako rodiče investovali (aktuálně stojí výchova jednoho středoškoláka 1,8 milionu korun, u vysokoškoláka 2,8 milionu korun). Právě ty peníze, ušetřené na výchově dětí, si budou muset bezdětní spořit na své zabezpečení ve stáří. Spořit, místo co by se spolehli v ekonomy účetně špatně vedených státních systémech na to, že dostanou na své důchodové a zdravotní zabezpečení ve stáří peníze z odvodů SP a ZP od cizích dětí. Dětí, které nevychovali.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here