Miloš Zeman exkluzivně pro iportaL24.cz (I. část): V prezidentských volbách téměř nebylo z koho vybírat

Přivítal nás ve své nové pracovně v pražských Dejvicích, kde jednou týdně přijímá návštěvy. Překvapil nás nejen dobrou kondicí, ale i dobrou náladou. Smířlivý k mnoha politickým nešvarům minulosti či současnosti však v exkluzivním rozhovoru pro iportaL24.cz ani zdaleka nebyl. Bývalý prezident Miloš Zeman se kriticky vyjádřil například k osobě Bernda Posselta, ale i Josefa Středuly, a o svém nástupci Petru Pavlovi prohlásil, že dobře jeho kroky hodnotit nemůže a špatně o něm mluvit nechce…

Pane prezidente, když dovolíte, začnu nepoliticky. Rád bych se zeptal, jak vám slouží zdraví a jak nyní vypadá váš program poté, co jste předal úřad svému nástupci?

Díky. Je to skvělé. Jak v rodině, tak z hlediska zdravotní péče se mně daří dobře. Pečlivě cvičím s chodítkem, protože jsem dostal naději, že možná alespoň o holi začnu chodit. Nu a čtu, dívám se na televizi, setkávám se se zajímavými lidmi a daří se mi dobře.

A jak tedy vypadá váš program? Středy trávíte v Praze….

Ano, ve středu jsem v Praze a jinak přijímám návštěvy i u sebe doma.

Přesuňme se tedy k té politice. A s vaším dovolením bych se nejprve vrátil do minulosti. Vy jste se zúčastnil tří prezidentských voleb a já si vzpomínám, jak jste po vítězství v roce 2013 přišel do Jazzové sekce mezi své přátele s desetiminutovým zpožděním a vyřkl jste povedený bonmot o tom, jak se omlouváte »za drobné zpoždění, které trvalo zhruba… deset let«. Narážel jste na neúspěch z roku 2003, kdy ještě prezidenta volil parlament a vaše tehdejší strana ČSSD vám v tajném hlasování nedala důvěru. Bral jste to v ten moment jako zradu, nebo jste reagoval pragmaticky, tak – jak vždy říkáte – že politická činnost se skládá z vítězství a porážek, a tudíž že to byla »jen« jedna z vašich porážek?

Sdílím názor Winstona Churchilla, že člověk se nejvíce poučí z porážky, zatímco vítězství ho někdy oslepí. Nicméně, tehdy měla sociální demokracie skvělou příležitost mít svého prezidenta. A že jï nevyužila na základě rozhodnutí trojice Špidla, Gross a Sobotka, to byl její, ne můj problém. Těch deset let jsem si odpočinul na Vysočině, poučil jsem se z porážky a hlavně jsem dospěl k názoru, že prezidentské volby mohu vyhrát pouze tehdy, bude-li přímá volba, protože v té nerozhodují stranické intriky.

Než se dostanu na tu volbu o deset let později, v roce 2013, přiznávám, že využiji vaší nahrávky na smeč a zeptáme se vás právě na přímou volbu hlavy státu. Už se ozývají hlasy, jestli to opravdu byl správný krok, i vzhledem k tomu, jakou hysterii to pokaždé vyvolá a jak to rozdělí národ. A někteří se netají tím, že chtěli nebo chtějí přímou volbu zrušit. Co vy na to? Byl to správný krok, nebo by měl prezidenta volit parlament?

Byl to určitě správný krok. Mimochodem, přímá volba je v řadě zemí, de facto i ve Spojených státech, i když tam můžete namítnout, že formálně se volí prostřednictvím volitelů, ale jinak je to samozřejmě druh přímé volby. Nu a ti, kdo jsou proti přímé volbě, jsou proti ní z velice prostého důvodu, protože jejich kandidát by v přímé volbě nikdy neuspěl.

Čili pojďme, prosím, na tu historicky první přímou volbu prezidenta z roku 2013, v jejímž druhém kole jste porazil Karla Schwarzenberga. Jako zlomový okamžik mnozí považují reakci tehdejšího ministra zahraničí ohledně sudetských Němců. Schwarzenberg tehdy v přímém přenosu uvedl, že by Edvard Beneš a další měli být souzeni v Haagu, tedy sídle Mezinárodního trestního tribunálu. Když se na to podíváte zpětně, byl to klíčový moment voleb?

Já si myslím, že byl. A jak jsem četl různé ohlasy na tuto volbu, tak i komentátoři to většinou považovali za klíčový moment. Ale nezapomeňte, že pan Schwarzenberg byl tehdy členem velmi nepopulární Nečasovy vlády, a to mu možná uškodilo stejně jako ten nešťastný výrok o Edvardu Benešovi.

A bylo vám už tehdy jasno, že jde skutečně o klíčový okamžik?

Vzpomínám si, že tehdy mně Miroslav Kalousek říkal: »Když jsem to v televizi slyšel, řekl jsem si – je to v prdeli.« Konec citátu.

Vy jste se tehdy prezentoval jako protiváha nepopulární Nečasovy vlády, v níž dělal Miroslav Kalousek ministra financí. A hlavně jako levicový kandidát. Doba pokročila a s ní i se objevil i názor, že dělení na levici a pravici je dnes již překonané. Souhlasíte, nebo to stále platí?

Platí to samozřejmě i dnes. A nejenom u nás. Platí to prakticky ve všech zemích světa, ať už více či méně. Nezapomeňte, že tady samozřejmě byli lidé, kteří se snažili nahradit to schéma levice-pravice jakýmsi všeobjímajícím hnutím, ale nepodařilo se to. Ostatně vzpomeňte si třeba na Občanské hnutí, které v roce 1992 totálně prohrálo volby a ani se nedostalo do parlamentu. Čili jsem přesvědčen o tom, že dichotomie levice a pravice – v Americe jsou to republikáni a demokraté, kdy demokraté jsou levicoví a republikáni jsou pravicoví – pod různými názvy trvá a bude trvat. Existuje extrémně dlouhou dobu a nepochybně bude existovat i dál.

A když se tedy přesuneme k volbám v roce 2018, já osobně vidím jako klíčový moment diametrální rozdíl ve vašem vystupování v debatách na Primě a pak v České televizi. V té první jste byl ofenzivní, v té druhé jste zvolil spíše defenzivnější rozpoložení a na výpady protikandidáta Jiřího Drahoše reagoval zcela státnicky. Byl to záměr, že jste jen klidně seděl a trpělivě odpovídal a vysvětloval?

Víte, většinou v televizních debatách sedím, i když pan Drahoš si přál, abych stál.

Ale což mohl být také další z klíčových momentů, jež se tu snažíme vytipovat…

To bylo kvůli tomu, že jsem měl a mám nemocné nohy. Byla to tak trošku zlomyslnost. Nicméně, seděl jsem a byl jsem jako vždy klidný. Ale nezapomeňte, že televizní diskuze byly nejenom na Primě a nejenom v České televizi, ale byly i na Nově a na Barrandově. A těchto dvou diskuzí se pan Drahoš nezúčastnil. Myslím si, že i to byla jeho taktická chyba.

Tím se přesunujeme na prezidentské volby 2023. Vy jste dlouho před nimi avizoval podporu Josefa Středuly a Andreje Babiše. Já se, když dovolíte, nejprve zastavím u jména šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů. Nezklamal vás Josef Středula tím, že odstoupil a ještě podpořil Danuši Nerudovou?

Já jsem mu to i řekl do očí. Mě zklamal tím, že byla velmi nízká účast na jeho odborářské demonstraci, protože prezidentský kandidát by měl mít schopnost přitáhnout vysoký počet lidí, zejména právě jedná-li se o přímou volbu. Nu a samozřejmě, že když měl jenom sedm procent veřejné podpory – pravda, v průzkumech, které nemusí být zcela přesné, tak bylo jasné, že nemá šanci na úspěch. Patrně by se nedostal ani do druhého kola, takže jeho odstoupení bylo svým způsobem logické.

A nezklamal vás tím, že podpořil v zásadě pravicovou, a provládní kandidátku?

On mohl podpořit buď Babiše nebo Petra Pavla. Nebo Danuši Nerudovou, Fischera… A kdo tam byl ještě? Hilšer? Ono téměř nebylo z koho vybírat.

Dobře, nicméně vy jste pak po jeho odstoupení jasně podpořil Andreje Babiše. Při jednom z posledních rozhovorů ve funkci prezidenta jste na Primě vypočítal, jakých chyb se v kampani dopustil. Nicméně – nebylo první chybou už třeba to, že kandidoval sám Babiš, a nikoli třeba velvyslanec Stropnický nebo předsedkyně klubu ANO Schillerová?

Pan velvyslanec Stropnický byl přemlouván, aby kandidoval, a odmítl to. No takže co s tím máte dělat? Nehledě na to, že bulvár by proti němu útočil kvůli jeho rozvodu, a my známe bulvár. Pokud jde o pana Havlíčka nebo paní Schillerovou, byli by jistě rovněž dobří kandidáti. Andrej Babiš měl jednu výhodu a jednu nevýhodu. Jeho výhoda spočívala v tom, že ho všichni lidé znali. A jeho nevýhoda spočívala v tom, že ho všichni lidé znali.

Už předtím jsem ho v jednom rozhovoru varoval a pak jsem mu to i vyčetl, že místo toho, aby se soustředil ve své volební kampani na socioekonomická témata, tak začal mluvit o míru na Ukrajině, což zajímalo pouze menší část populace ve srovnání s tou, kterou trápí ty socioekonomické problémy.

Socioekonomický problém, který je ryze aktuální a kterého bych se rád dotknul, souvisí i s vaším nástupcem Petrem Pavlem. De facto první, co udělal, bylo, že podepsal vládou navržené a parlamentem schválené snížení zákonné valorizace důchodů. Vy jste řekl, že byste to nepodepsal. Nepřišel vám jeho krok trošku jako od chytré horákyně? Návrh zákona podepsal, ale sám řekl, že má pochybnosti a že, kdyby to nikdo jiný neučinil, dá podnět k Ústavnímu soudu. Jak hodnotíte tento nestandardní postup?

Už jsem na osobu Petra Pavla odpovídal pro Mladou frontu Dnes. A řekl jsem totéž, co řeknu teď vám. Že ho dobře hodnotit nemohu a špatně o něm mluvit nechci. Takže se vyhýbám jakýmkoli komentářům k jeho postojům nebo výrokům. Nicméně platí to, co jsem řekl, že já bych tento návrh zákona vetoval.

Přiznám se, že teď jste mi trošku vzal vítr z plachet, protože jsem se chtěl ještě zeptat na jeden výrok vašeho nástupce. Přesto, že jste řekl, že ho hodnotit nebudete, stejně to zkusím. Co si myslíte o tom, když na pietním aktu v Terezíně mluvil o zločinech našich předků. Ozvala se spousta lidí, jejichž předci bojovali proti fašismu nebo umírali v koncentračních táborech. Nebyl to minimálně nešťastný, ne-li dokonce nevhodný výrok nového prezidenta?

Já jsem se setkal i s výrokem, který vysoce hodnotil Bernda Posselta jako člověka, který měl obrovský přínos pro česko-německé vztahy. Naprosto souhlasím s tím, že Bernd Posselt měl skutečně obrovský přínos pro česko-německé vztahy. Jenomže podle mého mínění byl tento přínos krajně negativní. Ale znova opakuji, teď hodnotím Bernda Posselta, nikoli Petra Pavla.

Pokud jde o naše předky, ano, při odsunu došlo k excesům, které v té krátce poválečné době byly pochopitelné. Což je samo o sobě neomlouvá. Málo se ví, že i prezident Edvard Beneš ve svém projevu v Mělníku tyto excesy odsoudil. Ale to nic nemění na tom, že sám odsun sudetských Němců byl oprávněný a koneckonců vycházel i z článku 13 Postupimské dohody. Já jsem kdysi poněkud provokativně řekl, že sudetští Němci byli pátou kolonou Adolfa Hitlera a že ten akt sám byl aktem milosrdenství, protože podle tehdy platných zákonů se dopustili vlastizrady a za ni byl trest smrti. V tomto smyslu to byl opravdu akt milosrdenství.

Dám vám s otázkami ohledně Petra Pavla pokoj, slibuji. Nicméně ještě jeden výrok o válce na Ukrajině vás poprosím okomentovat. Váš nástupce v souvislosti s čínskými mírovými aktivitami prohlásil, že válka Číně vyhovuje. Myslíte, že jí opravdu vyhovuje?

Já jsem poměrně nedávno mluvil telefonicky asi 40 minut s čínským prezidentem. Dotkli jsme se problému Ukrajiny a myslím si, že Čína se poctivě snaží být jakýmsi prostředníkem mezi Ruskem a Ukrajinou. Doufám, že se jí to podaří.

A ještě se jednou zastavím u Číny. Na podzim to bude deset let od spuštění projektu Pás a stezka. Jak ho hodnotíte a jak vidíte jeho budoucnost?

Je to projekt, kterému se také říkalo Nová Hedvábná stezka. Může vést – jak v oblastech, jichž se přímo týká, tak i v těch vzdálenějších – k rozšíření ekonomických vztahů. A já jsem vždy pokládal ekonomickou diplomacii za nejdůležitější součást zahraniční politiky. Mimochodem, někteří méně informovaní politici – nebudu samozřejmě jmenovat – zapomínají, že Čína je po Německu naším druhým nejdůležitějším obchodním partnerem.

Petr Kojzar

FOTO a VIDEO – iportaL24.cz/Martin Kalous

Co si myslí Miloš Zeman o současné ČSSD či KSČM? Co mu nejvíce vadí na tzv. konsolidačním balíčku Fialovy vlády? A může hnutí ANO v roce 2025 dát dohromady parlamentní většinu? To si přečtete v druhé části rozhovoru, kterou přineseme zítra!