Nerudová a spol. poškozují dobré jméno české vědy, řekla místopředsedkyně SOCDEM Daniela Ostrá

Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace je jen politickou trafikou pro TOP 09. To zaznělo před týdnem na tiskové konferenci Sociální demokracie (SOCDEM), která ústy místopředsedkyně Daniely Ostré navrhla, aby tento resort vláda neobsazovala do konce svého funkčního období a ušetřené prostředky nechť jdou do rozpočtu Grantové agentury ČR (GAČR), jež letos hospodaří s nižším rozpočtem než v minulém roce. »Pro začínající vědce v České republice je to zásadní,« uvedla politoložka a vysokoškolská pedagožka Ostrá, která se v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz obula do aktuálních kauz souvisejících s publikováním v predátorských časopisech, kde hraje zásadní roli mj. lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu Danuše Nerudová. A protože Daniela Ostrá je dvojkou na kandidátce SOCDEM, řeč padla i na programové priority strany a například také na lobbismus na půdě EU…

Paní místopředsedkyně, v poslední době jste se na domácí politické sféře publikačně zaměřila na změny v zákoníku práce a především na plánované výpovědi bez udání důvodu. Jaký to má podle vás význam a co k tomuto kontroverznímu kroku, proti kterému důrazně vystupují i odbory, pětikoaliční vládu vede?

V téhle vládě má jednoduše hlavní slovo ODS. Ostatní jsou jen béčka »ódéesky«. Vím, že to neradi slyší, ale bohužel to tak je. Vždycky si vybavím Ivana Bartoše s harmonikou před volbami: »Pusťte nás na ně.« Školství je priorita, tohle je priorita a teď dělají vše, co Stanjura chce. A to je přece dlouhodobý sen »ódéesky« – co nejvíc tzv. liberalizovat trh práce. Oni používají takové hezké slovíčko »modernizovat«. Ale to není modernizace trhu práce, to je návrat ke kapitalismu 19. století.

To znamená, že vy nejste člověk, ale pouhá pracovní síla. Jenom maso, které musí být produktivní, a pokud nebude, tak letí a oni naberou někoho jiného. Tohle je zkrátka jasná a evidentní lobby podnikatelů.

A je tu ještě jedna věc, která se používá jako argument u zaměstnanců, když mají nízké mzdy: »No tak se seber, a běž dělat něco jiného.« Já bych tenhle argument naopak použila pro podnikatele a zejména velké nadnárodní firmy, kteří neplatí lidem důstojnou mzdu a kteří je chtějí vyhazovat bez udání důvodu. »Pokud podnikáš a nedokážeš zaplatit lidi, tak to nedělej.« Protože pak to doplácíme my všichni! Pokud člověk pobírá minimální mzdu, tak my na všech sociálních dávkách, které pak pobírá kolem, dotujeme dotyčného podnikatele, tedy zaměstnavatele, protože on je tím, kdo měl svému pracovníkovi peníze dát.

Takže to je otázka mezd i výpovědí bez udání důvodu, všechno je plán »ódéesky« z 90. let. To je přesně ten divoký, nekontrolovaný a neregulovaný kapitalismus, který však přitom na západě vůbec není běžný! Pokud mají na mysli flexikurity, je to tam trošičku jiné. Například v Dánsku fungují velmi silné odbory a jinak nastavená sociální podpora, kdy máte první měsíce takové finance, že si žijete dobře a máte čas – což vnímám jako velmi důležité – najít si jinou práci. Tady ale v momentě, kdy vás vyhodí, neuvěřitelně spadnete a jste nuceni rychle ve stresu hledat jinou práci.

Mně připadá, že se někdo snaží lidi uhnat jako dobytek. Lidský život prostě nemá cenu. Jste jenom pracovní síla a musíte být výkonný. Pokud jako mladá zaměstnankyně otěhotníte, máte padáka. Pokud už vám je přes 50 a už vaše výkonnost není taková, nebo vám začne trápit nějaké závažné onemocnění, kvůli němuž budete muset chodit k lékaři a trávit hodně času na nemocenské, letíte.

Co to, prosím vás, má být? Jaký je to přístup? To je fakt kapitalismus 19. století! To nemá s modernizací vůbec nic společného.

Teď vás, když dovolíte, využiji jako politoložku, nikoli jako místopředsedkyni strany. Čím to je, že ODS byla v roce 2013 prakticky odepsanou stranou, a dnes je lídrem vlády?

ODS se vrátila z toho důvodu, že se úplně přelily voličské skupiny u hnutí ANO. Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, bylo to po skandálech kolem Petra Nečase, kdy »ódéeska« výrazně propadla. Jemu se dařilo tím, že měl příběh. Já jsem ten self-made man. Já jsem ten podnikatel, který nebude brát úplatky, protože to prostě nepotřebuji. Já jsem ten miliardář. Tímto způsobem se Andreji Babišovi podařilo nalákat pravicové voliče.

On taky záměrně nikdy neříkal, jsem levičák nebo pravičák. Občas řekl, že volil ODS, a dokonce ji v minulosti asi i financoval. Takže lidé od »ódéesky« přešli k hnutí ANO.

Jenže jak byl Babiš ve vládě s námi a my jsme poměrně tvrdě uplatňovali sociálně-demokratický program, který je v podstatě středolevý, tak musel udělat jednoduchou věc. Bylo mu jasné, že ho začnou opouštět pravicoví voliči ODS, tudíž začal chytat ty naše. A poměrně úspěšně, protože před tou marketingovou mašinerií se nedalo schovat. A ti lidé se potom zase vrátili k ODS, protože tam nebyla jiná varianta. TOP 09? Nebo Piráti? Když se podíváte na voliče ODS, tak on je v něčem velmi konzervativní. A třeba v tzv. postmateriálních hodnotách, těch kulturních, »topka« ani Piráti konzervativní rozhodně nejsou. A ODS si je nabrala zpátky.

Ale co tak mluvím s drobnými živnostníky, a to nejsou velkopodnikatelé – například v jedné hospůdce, kam občas chodíme – oni už ODS volit nebudou, a přitom byli vždy jejími zarytými příznivci. Příkladem je daň z nemovitosti, která se zvýšila a velká část představitelů ODS mi i přiznává, že je proti. »Co to proboha provádí?« A přichází i další zvyšování daní, kterými »ódéeska« popírá sama sebe. Preference si ale drží především z toho důvodu, že pravicoví voliči nemají v tuhle chvíli jinou alternativu.

A myslím si, že Marian Jurečka se obává, aby ho nechali v koalici SPOLU. On už téměř nemá koaličním partnerům co dát, maximálně že získá pro SPOLU část voličů na Moravě.

Po odvolání ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) a neúspěšném jmenování jejího nástupce Pavla Tuleji, který se diskreditoval především publikováním v tzv. predátorských časopisech, jste mluvila o »šarádě«. Když dovolíte, vyhnul bych se ministerským tahanicím a zeptal bych se vás jako vědkyně právě na téma predátorských časopisů. Protože o tom se dosud nemluvilo, myslím tím u laické veřejnosti, která ten termín možná slyšela poprvé…

To je dost možné, protože jde o věc, která je specifická pro vědeckou sféru. Ale já jsem zaznamenala, když Danuše Nerudová tvrdila, že v nich přestala publikovat, jakmile se standardy upravily a jakmile bylo jasné v celé vědecké obci, že predátorské časopisy jsou špatné. To není pravda! O predátorských časopisech se ve vědecké obci hovoří už minimálně od roku 2010 nebo 2011 a Danuše Nerudová naposledy publikovala v predátorském časopisu v roce 2015, takže zase jen lže.

A je to obrovský problém, na který já nahlížím z pozice začínající vědkyně. Podmínky jsou totiž hrozné. Vy živoříte na doktorátu několik let a jediné, co vám pomáhá, je, když vás seniorní vědec přizve na nějaký grant, a také, když máte publikační činnost. A v momentě, abyste uspěli v žádostech o granty, posuzuje se tam právě publikační činnost. Jsou tu i různé databáze časopisů, kterými vás nebudu zatěžovat, ale čím větší je impakt daného časopisu, tím lépe pro vás.

Jednak z toho má univerzita nějaké prostředky a jednak vám to zlepšuje vaše CV, když si žádáte o příslušné granty. Jenže publikovat v recenzovaném prestižním časopise je velmi těžké,protože několik let provádíte výzkum, a teď si navíc musíte uvědomit, že Česká republika je malá země a zejména zahraniční časopisy moc nechtějí studie na naši zemi. Když už, tak preferují, aby to byla nějaká komparace – srovnejte třeba Visegrád. Takže potřebujete další data, musíte do toho investovat čas i nemalé prostředky, pokud ta data nejsou veřejně přístupná.

Zabere to hrozně moc práce, je to velmi těžké a mladí věci jsou úplně v kleštích. Jediná možnost, kterou teď máte v sociálně vědním výzkumu, je de facto Grantová agentura České republiky. Ale GAČR má rok od roku méně peněz, čímž logicky podpoří i méně projektů.

Takže ti mladí vědci jsou úplně ztraceni. A teď přijde zpráva o tom, že lidé jako Danuše Nerudová a podobní tohle celé obešli, vynechali velmi těžké recenzní řízení v prestižních časopisech a publikovali ve zcela jiných časopisech, kde není vůbec žádné recenzní řízení a kde si třeba i zaplatíte za to, že oni vám text opublikují automaticky. To poškozuje dobré jméno vědeckého světa, protože pak se není proč divit, když bude veřejnost nadávat a zpochybňovat, že by měly jít větší investice do vědy a výzkumu. »Co tam jako dělají?« »Mají v tom binec!«

Já jsem za to na Nerudovou a spol. hrozně naštvaná, protože poškozují dobré jméno všech poctivých výzkumníků, kteří se v tom už někdy topí, a teď si ještě vezměte, že ty nejprestižnější zahraniční časopisy berou jenom 10 procent přijatých manuskriptů. Takže tam je obrovská konkurence a ve srovnání s německým nebo švédským kolegou jsou moje podmínky k výzkumu úplně někde jinde. Český vědec bývá natolik znevýhodněný, že chápu, když si to někteří ulehčili a šli do predátorských časů. Respektive nechápu. Vím důvod, proč to asi udělali, ale je to prostě podvod. Poškození vědy. A Danuše Nerudová už by měla přestat moralizovat o školství a o vědě, protože úplně ztratila zbytky kreditu, který měla.

A je větším podvodníkem ve vašich očích vydavatel predátorského časopisu, nebo ten, kdo tam publikuje?

To nemá smysl srovnávat. Podvádějí oba. Zrovna nedávno jsem se dívala na některé z časopisů, kde Danuše Nerudová publikovala, a to je něco zcela hrozného. Webové stránky jsou jak z devadesátých let, a už na první pohled to není úplně standardní. Okamžitě vidíte, že určitě nejde o časopis z nějakého tradičního vydavatelství, jako je Taylor & Francis či další velké vydavatelské domy, které mají pod sebou ty opravdu nejprestižnější časopisy.

Pak objevíte Journal of American Business Review, kde paní Nerudová publikovala. Už ta webovka je hrozná. No a vidíte tam i záložku »Members«, kde najdete právě jméno Danuše Nerudové. V ten moment si nejsem jistá, jestli má být »member« z nějaké ediční rady, nebo čeho je členem. Prostě nevím. Jsou tam i jiní výzkumníci z Mendelovy univerzity, z Masarykovy univerzity a další Češi. Takže naprosto netuším, jestli je to ediční rada, ale každopádně tvářit se teď, jako že se tak Danuše Nerudová tváří, že úplně nevěděla, co píše, a pořád tam její jméno je, mi přijde pokrytecké.

Sociální demokracie jde do evropských voleb s heslem »Vraťme Evropu lidem«. Zeptám se – Evropa lidem nepatří?

Nepatří. Ono se stačí podívat na Green Deal – kdo to vyjednával. Náš lídr Lubomír Zaorálek o tom mluvil, že existuje průvodce lobbisty v Bruselu. Opravdu máte knížečku, která vás dovede do lobbistických kanceláří, které mají největší vliv na evropskou politiku. Funguje to zkrátka tak, že velké firmy, například energetické nebo banky a finanční instituce, mají prostředky na to, aby zaplatily lobbisty, kteří působí v »bruselské bublině« a znají velmi dobře příslušné praktiky.

U nás je lobbying automaticky sprosté slovo. Dostanete pár tisíc a vy hlasujete v náš prospěch. Jenže lobbying není jen o tomto extrému. Jeho podstatou je, že využíváte své kontakty, máte čas a prostředky přesvědčit dotyčného politika, že je důležité, aby podpořil v Evropském parlamentu Green Deal tak, aby to šlo přes bankovní instituce – třeba úvěry pro elektroauta, aby dotaci na elektromobil nedostávali přímo lidé, ale aby to muselo jít přes bankovní úvěr. »Protože nám, bankám, by to samozřejmě vyhovovalo a my z toho máme nějaký bakšiš.« Takhle to tam funguje, a proto platí, že když se zeptáte běžných lidí, mají pocit, že Brusel je něco vzdáleného, něco, kde jsou europoslanci odstřiženi od reality. Pro nás to bylo jasné heslo: Vrátit Evropu lidem. To znamená, že Evropa by už měla přestat řešit, co chce kapitál a co chtějí banky, a naopak se konečně začít starat o sociální oblast. Napadá mě třeba směrnice o minimální mzdě. Ta, která byla přijata, je jen doporučující, nikoli závazná, a to je špatně. Evropská unie musí být více sociální projekt a ne jenom projekt volného trhu. Protože vidíme, že ten volný trh lidem nepřináší vždycky jenom to nejlepší.

Vámi zmíněný Green Deal bude obrovským tématem nadcházejících voleb. Řada stran volá po jeho zrušení a má to dokonce jako jednu z priorit. Sociální demokracie ale přece není kategoricky proti…

Ne, to není. Kdokoliv, kdo tvrdí lidem, že zastaví Green Deal, tak lže. Je to stejné jako s migrací. Teď jsem byla u rodiny na Jesenicku a viděla tam billboardy »Zastavme migraci«. To rozhodně lusknutím prstů neuděláte! Nezastavíte migraci, ale ani Green Deal.

My jsme Zelenou dohodu pro Evropu řešili například s kolegy ze sociální demokracie ve Švédsku. Byla jsem v listopadu ve Stockholmu, kde jsem mluvila s novým ministrem financí ze švédské sociální demokracie. Michal Šmarda byl na sjezdu evropských sociálních demokratů v Málaze a bavil se se Španěly, řešili jsme to i s Němci, a tak bych mohla pokračovat. Ti všichni se ptali, jaká probíhá diskuse o Green Dealu u nás, v České republice. Tak jsme odpovídali, že se teď bavíme, jestli je to špatné, nebo moc špatné. A že to vlastně nechceme, protože česká politika je takto založená. Oni si v ten moment ťukají na čelo, že ztrácíme čas právě tímhle. Odpovídají: »My už řešíme, jak ty peníze – protože s Green Dealem přichází stovky miliard eur – využijeme k tomu, abychom modernizovali naši ekonomiku, abychom byli lídři průmyslu a abychom nabídli lidem lepší a čistší pracovní místa. A vy řešíte, že je to špatně. Ztrácíte hrozně moc času a zase vám ujede vlak.«

Proto my, jako sociální demokraté, neříkáme »zrušíme Green Deal«, jelikož je to nesmysl. Nikdo jiný v Evropě vám to neschválí. Jsou to zase jen výkřiky těch, o kterých říkám, že jsou jak ti prodavači hrnců, ti šmejdi, kteří se snaží lidem nakukat, že něco zařídí, ale neudělají to. My naopak prosazujeme, aby se Green Deal posunul po sociální stránce a neznamenal, že se lidem zhorší sociální situace. Aby například lidem z venkovských oblastí nesebral auta, protože oni se pak nedostanou do práce. Vidím to na své rodině na Jesenicku. Tam veřejná doprava nefunguje, nemůžete si sednout na tramvaj jako v Praze. Oni to auto zkrátka potřebují a na elektromobil zkrátka nemají. Green Deal nemůže fungovat tak, že si něco ukuchtí lobbisté v Bruselu a nebude je zajímat názor například farmářů. Prostě těch lidí, kterých se opatření dotknou.

Takže my jenom říkáme, že Green Deal je třeba změnit, musí o něm být nová diskuze, a to opravdu celospolečenská. Přizvěte i ty zemědělce. Vy jim navrhujete nějaká opatření a ani to s nimi neproberete!? Zrovna jsem četla rozhovor s farmářem, který říkal, jak je absurdní, že my máme snižovat počty dobytka, ale protože spotřeba v Evropě spíše roste, tak budeme maso dovážet z Kazachstánu nebo Latinské Ameriky. Oni tam budou pořád produkovat víc skotu, takže budou vypouštět skleníkové plyny, a my se tady budeme chválit, že jsme zelení, ale zároveň si zničíme zemědělství.

Některé věci zkrátka nedávají smysl a bylo by zapotřebí, aby se o nich otevřela diskuse, aby jednotlivá opatření dávala smysl i z odborného hlediska. S tím souvisí i obavy běžných lidí. Mají strach, že buď budou mít elektroauto, nebo nic. Další se bojí, že budou nuceni zavřít fabriku, když nebude splňovat určitá kritéria. A kde pak hledat práci třeba na tom Jesenicku? Proto tvrdím, že bez sociální reformy nikdy nemůže zelená reforma fungovat. A i z toho důvodu přikládáme evropským volbám mimořádnou důležitost.

Volby do Evropského parlamentu budou do jisté místy souviset i s dalším vývojem Visegrádské čtyřky. Má podle vás V4 v současné době nějaký smysl, když například dojde k tomu, že Fialův kabinet přeruší mezivládní konzultace se Slovenskem?

Myslím, že šlo o hodně nešťastný krok. To jsou podobné věci, jako když se bavíme o zrušení práva veta. Heslem Evropské unie je přece jednota v rozmanitosti. To znamená, že se musíme všichni vzájemně snažit pochopit. Pokud Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, konkrétně jejich vláda, která tam v současné době působí, má v něčem jiný názor, tak to přece neznamená, že přetrháme veškeré vazby. Je to další důkaz arogance současné české vlády, kterou vidíme prakticky ve všem. Když není po mém a všichni nedělají, co já chci, pak všechno další rozdupu a zbořím. To je přece špatně. A mimochodem, tenhle přístup povede jenom k tomu, že se budeme vzájemně vnitřně rozdělovat, že se nám bude rozpadat nejen Visegrád, ale i evropský projekt.

A tohle přece chtějí mocnosti jako Rusko a Čína. Oni si nepřejí jednotný velký projekt, jako je Evropská unie. Jim by vyhovovaly malé rozdrobené státy, protože pak vůči nim mají mnohem silnější postavení. Takže ta vláda jde vlastně úplně proti logice toho, co říká. Ona tvrdí, že musíme dělat všechno pro to, abychom zastavili Rusko a abychom zastavili vliv Číny. Já s tím souhlasím, ale pak se nesnažte rozbíjet vztahy, které v Evropě fungují.

Myslím si, že velkou roli hraje i vliv paní Černochové, která si na tvrdých destrukčních krocích postavila celou kariéru. Ale přece nemůžu jít jako buldozér s tím, že všechno násilně prorazím. To se v diplomacii a zahraničních vztazích přece nedá.

Petr Kojzar