Středula: »Konsolidační balíček« ekonomice nepomůže, ale lidem ublíží! (I. část)

Česká republika je ve velmi složitém období, kdy se musí vyrovnat nejen s dopady nedávné covidové pandemie, ale i s tím, co Evropa velice intenzivně prožívala v posledních dvou letech, to je obrovský nárůst cen energií, pohonných hmot a mnoha dalších vstupů do výroby, což se velmi negativně projevilo nejen v české ekonomice, ale prakticky v životě celé naší společnosti. Vláda se tuto situaci snaží řešit a v květnu letošního roku předložila tzv. konsolidační balíček s cílem ozdravit veřejné finance. Jenže ten vyvolal rozporuplné reakce. Podle politické opozice i odborů uvedený balíček tak, jak byl koncipován, rozhodně nesplňuje kritéria, která jsou nutná pro stabilizaci české ekonomiky. Navíc v průběhu září každá vláda předkládá nejprve svým sociálním partnerům, tj. zaměstnavatelům a odborům, a poté k projednání a ke schválení do Poslanecké sněmovny návrh státního rozpočtu na další rok. Není tomu jinak ani letos. Proto se »konsolidační balíček« a návrh státního rozpočtu na rok 2024 staly hlavním tématem rozhovoru pro iportaL24.cz s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefem Středulou.

Vláda v těchto dnech projednává návrh státního rozpočtu na rok 2024. Co od něho očekávají odbory, a jakým způsobem by ho podle vás měla vláda sestavit?

Nejprve se musím naprosto lidsky vyjádřit k tomu, jak současná vláda postupuje a jedná, a to nejen vůči svým sociálním partnerům, tj. zaměstnavatelům a odborům, ale i vůči celé naší společnosti. Musím říci, že vzdálenost mezi jejími slovy a skutky je tak velká, že bych ji přirovnal ke vzdálenosti od Aše až po Jablunkov.

Pokud jde o vládní návrh státního rozpočtu pro rok 2024, z informací, které dostáváme ať již neoficiální cestou, či z médií, vláda připravuje redukce jednotlivých kapitol rozpočtu v naprosto nesmyslném a chaotickém uspořádání, kdy si jednotlivé navrhované úpravy přímo protiřečí. Dá se říci, že navrhované částky redukcí tohoto rozpočtu, místo, aby české ekonomice pomáhaly, tak naopak současnou neutěšenou situaci budou fatálně zhoršovat. Tímto naprosto nesmyslným postupem vlády vzniká vlastně mnohem větší skepse našich hospodářských kruhů, neboť to ukazuje, že vláda nemá jasné východisko, jak se dostat z ekonomických problémů, které naše země prožívá.

Ze statistických údajů, ale i od firem, přicházejí zprávy o velmi slabém výkonu české ekonomiky…

Jsou to spíše zprávy o nevýkonu české ekonomiky, kterou drží nad vodou prakticky jen automobilový průmysl. Ve všech dalších oblastech našeho hospodářství dochází ke snižování zakázek. Živnostníci a malí podnikatelé se přímo děsí dalšího vývoje. To je, zda budou moci i nadále podnikat. Díky tomuto vývoji vzniká u nás situace, že náš spotřebitel není ochoten utrácet, protože se bojí své budoucnosti, a to proto, že mu zaměstnavatelé redukují mzdy a platy.

Protože stát, přesněji řečeno vlády, které se zde střídaly, doslova vyhodily oknem částky, které jsou nepředstavitelné pro běžného občana, a to ve výši 250 miliard korun. Tedy již v době, kdy jim bylo z odborů, ale i určité části hospodářských kruhů, řečeno, že je to špatně, že se to dělat nemá, že to způsobí fatální propad naší ekonomiky, tak místo, aby našim lidem zlepšovali situaci, jim ji vlastně zhoršují. Výsledkem bude, že pro naše občany vznikne skutečně nepříjemná situace.

Nejhorší na tom je, že ti, kteří to způsobili, se k tomuto průšvihu, který zasáhne celou naši zemi, nehlásí. Hází to na všechny kolem, na zaměstnance, na důchodce, na občana všeobecně. Přitom pro to není důvod. Myslím si, že v současné době se chováme úplně stejně, jako tomu bylo mezi lety 2009 až 2012, kdy jsme prožívali probíhající světovou ekonomickou krizi, kterou tehdejší vlády svými činy prohlubovaly. Zkrátka, nepoučili jsme se z let minulých.

Je důvodem tohoto jednání vlády vědomí, že mají absolutní moc, díky 108 hlasům v Poslanecké sněmovně, či je to spíše neschopnost vládní koalice racionálně myslet?

Odpovědět na vaši otázku je opravdu složité, protože každý člověk je jiný. Každý z nás má své vlastní a konkrétní schopnosti a dovednosti, každý máme jiné myšlení. Ale musím podotknout, že současná vláda byla osm let v opozici. Logicky jsem předpokládal, že se těchto osm let budou učit a připravovat se na to, že až převezmou vládu, tak že předvedou, co umí, co se naučili, aby naše země vzkvétala. Jenže od samotného počátku nástupu této vlády k moci je to přehlídka toho, co není k podívání. Příkladem je to, co se děje kolem důchodů. Řešit otázku důchodů v době, kdy jejich valorizace měla již nastat, tak vzniká situace, že lidé mají starosti o to, jak vlastně ekonomicky slušně a v psychické a fyzické kondici dožijí své stáří.

Druhým příkladem je penzijní připojištění, o němž se nyní hovoří. Ptám se, proč by to mělo takto vypadat, že si budoucí důchodce nebude moci vybrat své naspořené prostředky? Asi nebudou jeho? Jak si to vláda představuje? Takže, bude to jinou formou? Nerozumím tomu, co tím chtějí básníci říci. Otázkou tedy je, jestli je to kombinace jimi razantně prosazované ideologie, či něčeho jiného? Těžko říci, ale každopádně jimi prosazovaná ideologie a politika náramně připomíná dobu, kterou jsme v naší společnosti již jednou zažili, ze které jsme se již před časem dostali a kterou bychom nechtěli opakovat. Proč to tedy máme opakovat znovu? Díky jejich amatérskému přístupu k řízení naší společnosti, kdy nerespektují názory jiných.

Máme proto konkrétní příklady. Nyní se potýkáme se situací, kdy v květnu vláda veřejně vyhlásila, že bude přijat tzv. konsolidační balíček. Podle nás, to je odborů, ale v určitých aspektech i podle zaměstnavatelů, je celý »konsolidační balíček« velice špatně navržen a sestaven. Ostatně potvrzuje to i toto: Když jsme na červencovém jednání tripartity o našem stanovisku informovali vládu, mohli jsme, jako odbory a zaměstnavatelé společně navrhnout body, které je potřeba v balíčku změnit. Navrhli jsme tedy devět společných bodů, jenže když jsme je vládě společně předložili, máme z toho pocit, jako bychom tím tuto vládu otravovali. A to je špatně!

Shodnout se zaměstnavateli na devíti společných bodech, to asi nebylo pro vás zase až tak úplně jednoduché…

Máte pravdu. Není to vůbec jednoduché, ačkoliv to na první pohled tak vypadá. Těchto devět společných bodů samozřejmě prošlo vnitřní diskusí jak u zaměstnavatelů, tak i v našich odborových orgánech. Takže, když jsme o těchto společných devíti bodech informovali poslance v příslušných gesčních výborech, měli jsme pocit, že tito poslanci vůbec netuší, o čem ten vládní konsolidační balíček vůbec je. Přitom tito poslanci zastupují naše občany. Jejich úkol je připravit Českou republiku na lepší časy a nikoliv ji zhoršovat. Naopak, měli by situaci naprosté většiny našich lidí zlepšovat. To je jejich hlavní úkol, a to bez ohledu, jakou politickou stranu ve Sněmovně zastupují.

Výsledek tohoto stavu, o kterém jsem před chvílí mluvil, je, že u nás máme největší propady v ekonomice státu. Máme nevyšší inflaci v Evropě. Zkrátka, nalézáme se ve stavu, který si vůbec nepřejeme. Tato situace je logicky hracím polem k tomu, že se v naší společnosti zrodilo a vytvořilo velké množství stoupenců různých radikálních myšlenek, ať již hodně napravo či ultra nalevo, kteří jsou však toho názoru, že jejich vidění světa je správné.

Mimochodem, nedávno se v některých médiích objevilo volání po založení nové pravicové strany…

Výzvy k zakládání jakékoliv politické strany zde budou. Nevím ale, jaký by měl být cíl tohoto nově vznikajícího subjektu, po kterém tato média volají. Když se však podíváme na současnou politickou scénu, říkají někteří významní lidé u nás, a já jsem téhož názoru, jestli nám, v současném rozložení politických sil, něco nechybí. To je, jestli v našem parlamentu nechybí skutečná levicová strana, a to jako alternativa, která bude skutečně hájit zájmy zaměstnanců.

Faktem je, že při posledních parlamentních volbách levice již nebyla do Poslanecké sněmovny znovu zvolena. Byla to chyba jejího tehdejšího vedení, které nesprávně analyzovalo a vyhodnotilo politickou situaci u nás, to je skutečné rozložení politických sil a názorových proudů v naší společnosti. Takže, když se nad tím zamyslíme, měli bychom se poučit z naší historie a vzít si z ní poučení pro budoucnost. To je, zamyslet se nad tím, jak oživit myšlenky levice a jak ji znovu dostat do Parlamentu. Myslím si, že by to stabilizovalo naši politickou scénu, aby nebyla vychýlena jednostranně, jako je tomu nyní.

Při posledních parlamentních volbách se do Poslanecké sněmovny nedostaly ČSSD a KSČM. Nedávno to expremiér Andrej Babiš okomentoval, že hnutí ANO vyhnalo komunisty ze Sněmovny. Podle tehdejších reakcí vedení politických stran ve Sněmovně si to snad přály všechny z nich…

Jak se říká, tyto zásluhy si bude dělat asi každý. Ale musím zde zdůraznit, že levice v Parlamentu rozhodně chybí. Je tedy otázkou lídrů těchto levicově orientovaných politických stran, kterých je u nás několik, jak se dokáží u svých voličů etablovat, aby se tato situace změnila. Tudíž, je to o tom, co dokáží lidem říci, proč by je měli volit. Přirozeně, že je potom na voličích, zda je vyslyší či nikoliv. Jenom znovu apeluji na to, že bychom se z tohoto vývoje, který jsme si v posledních letech prožili, měli poučit a nedělat opět chyby, které jsme učinili v minulosti. Proto opět říkám, z tohoto vývoje je nutné se poučit.

Ale zpět k ekonomice. Mají rovněž zaměstnavatelé nějakou svoji koncepci, co by měla vláda ve své politice změnit?

O tom, co by měla vláda ve své především ekonomické politice změnit, budeme, jako odbory, jednat s Hospodářskou komorou ČR. Nesmím rovněž opomenout i Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. I s nimi o tom budeme jednat. Smyslem těchto jednání je najít a vytýčit společný směr a cíl. Vždyť všem vládám, které se u nás v posledních několika letech střídají, chybí ucelený pohled na další rozvoj České republiky, řekl bych celé naší společnosti. Právě hledání společného směru a cíle podnikatelů a odborů může naší zemi značně pomoci.

V této souvislosti připomenu, že když se změní jakákoliv vláda, nastává doba slušně řečeno střídání stráží, ve skutečnosti dochází k výraznému propouštění zaměstnanců ve státní a veřejné správě, ale i v jiných oblastech. Ale na nějaké masové propouštění, aby jiní lidé dostali své trafiky ve státní a veřejné správě, není čas. Vždyť čas kolem nás běží kupředu. Česká republika přece nemůže vypadat jako skanzen, ať již politický či technologický. To si přece nemůže nikdo přát.

Především zde máme problém s neúměrně vysokou inflací, kterou tato vláda nezvládla vůbec. Situace kolem růstu cen se dá charakterizovat, že je to jak utržené ze řetězu. Tak rychle a přitom zbytečně rostou ceny zboží na pultech.

Jak by měla vláda řešit cenovou politiku?

Znamená to nefotit se mezi regály prodejen obchodních řetězců a nevykřikovat do éteru hesla, jak to vláda a příslušný ministr vyřeší, nýbrž je nutné použít nástroje, které jsou zde k dispozici. Tím hlavním, a přitom nejjednodušším, je využít zákona o cenách, který byl u nás schválen již na počátku 90. let, a kterého hojně využívají v jiných státech EU. Přitom, díky tomuto zákonu, lze určovat ceny potravin, ale i jiného zboží, velmi flexibilně. Jde o to, jít proti praktikám obchodních řetězců, které, když necítí usměrňování z vládních kruhů, jak to činí vláda ve Francii či jinde, tak praktikují svoji volnou cenovou tvorbu.

Zároveň k tomu dodám, že již 6. ledna 2022, to je v minulém roce, kdy byla inflace u nás ve výši sedmi procent, jsme vládě doporučovali uskutečnit usměrňování cen podle zákona o cenách. Avšak vláda to označila za zastropování cen, což rezolutně odmítla. Jenže šlo o usměrňování cen, nikoliv o jejich zastropování. To může říci jen ten, kdo si zákon o cenách v životě nepřečetl. Význam tohoto usměrňování cen spočívá především v tom, že můžete usměrňovat výši marží obchodníků, a tím i jejich zisku. Jak jsem se již zmínil, zákon platí již přes 30 let a je přitom aktivní. Protože přes 11 procent všech cen u nás je tvořeno a regulováno prostřednictvím tohoto zákona. Problém spočívá v tom, že tato vláda není schopna použít ani platnou právní úpravu. Důsledek jejího počínání je zřejmý. Konkrétně to vidí spotřebitelé při návštěvách svých obchodů.

Ale chyb či nesmyslných kroků je ve vládním balíčku povícero…

Máte pravdu. Týká se to zejména změn u DPH. Určitě víte, že se vodné má zvyšovat o dva procentní body, ale to nejde jen o dva procentní body růstu DPH. Přitom vodné by mělo být oblastí, které by mělo mít svoji regulovanou cenu, a to pouze o inflaci. Jenže výsledek bude nakonec ten, že ti, kteří vodu u nás obhospodařují a rozvádí ji v rámci katastrů až do domácností, tak ji nejprve zdraží o 11 procentních bodů při současné inflaci, a poté ji ještě navíc zvýší i o dva procentní body DPH. V souhrnu to tedy bude snížení kupní síly občanů o 13 procent! Vezměte si, že je to přitom základní cena vody, která se vám nakonec promítá všude, to je do výroby ve fabrice, ale také i do hospodaření v domácnostech. Takže to lidé budou muset zaplatit. K tomu jenom podotýkám, proč se o tom v české veřejnosti nemluví?

Mimochodem, například se nehovoří o tom, že v roce 2027 začne platit nová evropská legislativa, která je označována jako ETS2, která byla přijata za českého předsednictví EU, a která zahrnuje novou daň za emise uhlíku z fosilních paliv používaných v silniční dopravě a při vytápění budov. Tato norma zatíží domácnosti cenou za emisní povolenky, jejichž cena se v současnosti pohybuje na úrovni 45 euro za tunu CO₂. Logicky se to promítne do cenové politiky v každé domácnosti.

K současné cenové politice, s níž se u nás setkáváme, ještě dodám, že když se rozhodnutím vlády zvýšila spotřební daň u nafty, tak ji distributoři a prodejci zvýšili i u benzínu. Naprosto nesmyslně. Proto to nemá logiku. Kdyby ale vláda těmto nepravostem chtěla zabránit, učinit tak může, a to využitím zákona o cenách. Přitom zákon o cenách je skutečný regulátor, který může situaci jak pro firmy, tak hlavně pro občany výrazně změnit. Asi by se o to měla více zajímat naše veřejnost.

K tomu, co jsem zde říkal, bych jenom podotkl, že o chybách a nesmyslech v konsolidačním balíčku by se dalo hovořit dlouho. Uvidíme, jak k tomu nakonec přistoupí Poslanecká sněmovna, která to má schválit do konce září t. r. Ještě dodám, že 25. září bude jednat Rada hospodářské a sociální dohody ČR, neboli tripartita, kde se má, jako hlavní bod projednávat návrh státního rozpočtu pro rok 2024. Druhým velmi důležitým bodem bude jednání o zvýšení minimální mzdy od 1. ledna 2024, kdy ČMKOS předkládá návrh jejího zvýšení na 19 500 Kč měsíčně.

(svo, zmk)

(O dalších negativních aspektech »konsolidačního balíčku«, postoji odborů ke zvýšení minimální mzdy, o stávkové pohotovosti, horkém podzimu i třeba o blížících se volbách v příštím roce bude zítřejší pokračování rozhovoru.)