A pak že se ničemu nedá věřit!

Ptám se: Co je vůbec pravda? Co všechno nám dnešní mainstream ještě bude vnucovat? Tak především: Historie. Prý válka by nebyla, kdyby se Němci v srpnu 1939 nedohodli s Rusy, tedy se Sovětským svazem. Prý Eisenhower mohl obsadit Berlín a neudělal to, čímž umožnil, aby SSSR byl dnes líčen jako jeden z vítězů války. Za druhé: Ukončení současné války na východě Evropy. Prý ji nechce ukončit Rusko a Spojené státy proto připravily proti němu obří sankce, jak ho donutit. Je to pravda? Jak se v tom vyznat? Jsou i zatřetí, začtvrté, ale soustřeďme se na ty dvě prý, které jsem jmenoval.

Jak to tedy bylo s tím začátkem 2. světové války? To ovšem musíme začít s nějakým tím měsícem před jejím úředním vypuknutím. Po lokálních konfliktech a regionálních střetech prvním rozhodujícím bodem byl Mnichov, kdy se do dění zapojily čtyři velmoci a vlastně i Sovětský svaz, jenž stál na straně poražených. Jak Mnichov a události kolem probíhaly, víme. Netřeba je popisovat. K tomu bude jistě jiná příležitost. Výsledkem byl konec demokratického Československa. Pak přišel 15. březen. Do akce vstoupila nacistická armáda a Západ, jenž měl garantovat klid a mír ve zdejším prostoru, nechal nás, Čechoslováky, na holičkách. Protestoval Sovětský svaz a negativně se k nacistické akci vyjádřily Rooseveltovy Spojené státy.

V srpnu SSSR nabídl Francii a Británii jednání o vzájemné pomoci. Obě země poslaly tedy k jednání delegace bez pravomocí a bez snahy podobnou dohodu podepsat. Moskva se potřebovala vyhnout válce. Němci pochopili nebezpečí z možné velmocenské spolupráce pro jejich válečnické plány a nabídli obdobnou smlouvu, jakou měli s Polskem. Sověti přijali. Byli by hloupí, kdyby to neučinili. V té době už hitlerovci věděli, že napadnou Poláky. Nikdo jiný však nikoli.

Vstup sovětských vojsk 17. září na sporné polské území, jež obývali Bělorusové, Ukrajinci a Litevci a brzy po revoluci je ovládli Poláci, vyvolala válečná situace. Sovětský svaz reagoval, připojil je před příchodem Němců k národům, od nichž byly po revoluci a válce s Polskem odtrženy. V té době už vláda Rzeczpospolity opustila zemi a uchýlila se do Rumunska. Zemi nechala Němcům na pospas.

Pak je tu druhá část první otázky. Mohl být Eisenhower dřív v Berlíně než sovětské Ukrajinské fronty? Mohl být dokonce v hlavním městě Říše dříve Montgomery a tedy Britové? Jde sice o snahu vyvolat velmi podpásovou odpověď, ale těmi se to dnes v médiích přímo hýbe. Možná mohli, možná nikoli. Ten, kdo to tvrdí, ví, že německé západní velení nařídilo vnitřním pokynem již 20. dubna pokud možno neklást odpor západním spojeneckým armádám. Ty ovšem v té době byly ještě příliš daleko od Berlína. Pokud by nemusely bojovat, možná by to do německého hlavního města stihli ještě před rozjetou Rudou armádou. Jenže ono to nešlo tak rychle. U Torgau se setkaly přední voj americké armády a sovětská armáda dokončující obkličující manévr kolem Berlína 26. dubna a to už bylo pozdě. Američané tu byli jen o několik hodin dřív. Ne o dny. Jejich další případný postup by znamenal vklínění do vojsk sovětských spojenců. Umí si někdo představit, co by pak nastalo? Navíc cílem Američanů bylo ovládnout německý jih a západ Rakouska a tak propojit svá vojska pomalu dobývající Itálii s těmi, co přišly od Normandie. Stála před nimi i Alpenfestung, kde přece jen zůstávaly v bojovém stavu ty nacismu nejvěrnější jednotky.

Byly tu ovšem i Britové. Ač Churchill nejvíce horoval pro to, aby západní spojenci obsadili Berlín dříve než Sověti, poslal své jednotky dobýt především přístavní města na severu Německa. Byl v tom záměr. Ten, kdo bude mít přístavy, bude mít větší vliv na vývoj země. Proto nejen Hamburk a Lübeck byly rychle obsazeny, ale také Kiel. Zde zřejmě Sověti udělali chybu, že Rokossovského vojska nesměrovala sem. Z Kielu se totiž ovládá Baltské moře a Rostock, který SSSR v jejich zóně zůstal, byl v podstatě proti zmíněným gigantům podružným. Churchill tak jediný myslel na budoucnost.

Chápu ovšem rozhořčování mainstreamu a jeho režimních historiků. Ten, kdo dobil hydru v samém jejím hnízdě, je brán jako hlavní vítěz. Kdyby to byli Američané, pak celou válku vlastně vyhráli oni. Tak by to působilo na další generace a oběti, které přinesl Sovětských svaz, by byly podružné. Při tom o vítězství se rozhodovalo na východě, v bitvách u Moskvy, ve Stalingradu, v Kyjevě, u Kurska, v operaci Bagration, v Karpatsko-dukelské operaci a nakonec v Seelowských výšinách. To, co vytrpěly národy SSSR pod hrůznou okupaci nacistického Německa, daleko předčilo hrůznosti středověku. Proto si především Sovětský svaz nejvíce zasloužil hlavní město Třetí říše dobýt. Těch dvacet šest milionů sovětských mrtvých byla však až příliš velká daň za vítězství.

A jsme u druhého v tomto týdnu mainstreamem předhazovaného tématu. U Trumpa a ukončení války na východě. Dozvěděli jsme se, že Rusové nechtějí příměří. Laxně se údajně tváří k jednání, takže prý už se dokonce Trump rozčílil a Spojené státy připravují nejhorší sankční balíček proti Moskvě. Všechno je možné, proč ne. Ten balíček údajně americký prezident ještě nepodepsal. Jenže nebyl by důsledkem nechuti Rusů. Ti přece souhlasili s Trumpovým plánem, jenž byl dokonce zveřejněn. Mělo jít jen o doladění technických otázek. Navrhli dokonce příměří v době svátků konce války. Jenže Zelenský na radu Britů, snad i jiných, tento plán nepřijal. Ani sváteční příměří. Ale jsme u ještě jednoho jenže. Američané dosáhli svého. Za zbraně a další podporu prodali své nerostné bohatství. Část z něj je na území Donbasu. Na něj však Trump při svém plánu nedosáhne, ledaže by si plácl s Rusy. Možná, že to zkusil. Uspěl? Neuspěl? Pokud uspěl, pak mainstream fabuluje, pokud ne, pak vysvětlení další náhlé změny je tu. Chce mít všechno. Hra na špičce nože může pokračovat. Hráči, kteří si nejvíce utáhnou opasky, jsou Evropané, kterými, přesto, že dvě jeho oficiální ženy jsou Evropanky, pohrdá. Máloco mu Evropa může nabídnout. Všechno už vlastně dala. Sice se vzpěčuje, ale musí poslouchat. Platí přece euroamerické principy, jeden jede na oslu a druhý pokulhává bosky po zaprášené cestě. Hádejte: Kdo z nich je onen jezdec?

Jak to bude dál? Ani Bůh neví. Ještě nemáme papeže, ještě nikdo není neomylný. Jen papež se nikdy nemýlí (viz Pastor aeternus, První vatikánský koncil 1870). Jen papež? Nikoli. Dnešní mainstream je nad všechny papeže. I kdyby neměl pravdu, nabídne novou, ještě pravdivější. To se také týká války více než osmdesát let staré, i té, která v současné době ne a ne skončit. A pak, že se ničemu nedá věřit!

Jaroslav Kojzar

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

  1. Wehrmacht dostal dárek od Československa v podobě nepoškozené výzbroje a to bylo hlasů jak je republika nabroušená na Němce.Každý druhý tank valící se na Sovětský svaz byl z Československa. Vlastně se ukazuje ,že jsme zkurvený národ a díky komunistům nepatří mezi poražené státy.

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy