Skoro jedna a půl miliardy obyvatel a z doby před pěti sty tisíci lety nejstarší dochované doklady lidského osídlení na území dnešní Číny. Kdo tohle má? – řečeno slovy klasika. Počátek čínských dějin jako takových spadá do 21. až 20. století před Kristem.
Nemyslíte, že už jen tento stručný exkurz do historie vyžaduje od okolí respekt? V souvislosti s Ruskem, a ve vztahu k Číně platí to samé, rád říkám, že Rusko (Čínu) nemusíš milovat, nemusíš s ním (ní) chodit na kávu, ale musíš ho (ji) respektovat. Respektovat jako světovou velmoc se vším všude. Nikdo z nás si neumí představit, co to je jenom ukočírovat miliardu a půl lidí. Jestliže toto čínští komunisté umí, jako že umí, jinak by Čína dávno neexistovala, notabene nebyla by světovou ekonomikou podle mnohých mezinárodních statistik a expertíz number one, klobouk dolů před nimi.
Rozprávěl jsem s mnoha českými a slovenskými lidmi, kteří v Číně dlouhodobě žili a pracovali. Dlouho jim trvalo, než aspoň trochu pochopili, jak takový kolos vůbec může fungovat. Navzdory všem objektivním problémům, které existují v každé zemi (nehovořím o těch s nenávistným politickým podtextem – diktatura, nesvoboda apod., kterými nás čtyřiadvacet hodin v bezpočtu dávek očkují čeští vládnoucí politici a oficiální česká média), je strategie ÚV KS Číny obdivuhodná. Když to jen v obrysech porovnám s nynějším rádoby koncepčním řízením České republiky, musím se smát, byť na tom k smíchu není nic. Spíš k pláči. Kde se v těchto politických nulách bere tolik drzosti, že na Čínu plivají jedovaté sliny? A že jich je.
Já se ve své novinářské profesi snažím držet jedné zásady: chci-li něco či někoho kritizovat, musím vědět a mít vyšperkované argumenty. Odsoudit Čínu pouhým konstatováním, že je to komunistická země, resp. země, kde vládnou komunisté, je stejně ubohé a primitivní, jako např. obvinit manželku z nevěry jen proto, že sousedovi popřála šťastné Vánoce. Jak píšu v titulku, Čína není o ideologii, na prázdné politické proklamace tam nemají čas. Čína je prostě o Číně, o té jedné a půl miliardě a o těch pěti stech tisíci letech…
Papír, kompas, ocel, těstoviny, seizmoskop, porcelán, visutý most, trakař, whisky, střelný prach a ohňostroj, deštník, první tištěnou knihu a dalších asi dvě stě padesát tisíc, které Čína v průběhu času dala světu. Světe, co myslíš, trochu vděku a respektu by se slušelo, ne?
Dušan Sedlák