Takto ukrajinský válečný zpravodaji Českého rozhlasu Dorazín (Martin) mezi slepými občany ČR. Proč? Protože… »Je neuvěřitelné, jak dokážou Ukrajinci někdy až zázračně přežívat blízko frontové linie,« vzdává hold Zelenského bojovníkům v rozhovoru pro Novinky.
Pane Dorazíne, máte jedno oko slepé. Kdybyste ho »odslepil« a chtěl vidět, viděl byste tím druhým to samé, co já. Nejen tisíce a tisíce Ukrajinců, kteří se ve vlastní zemi skrývají po různých sklepech před »frontovými výběrčími«, ale – a to zejména – milióny bojeschopných, kteří od té frontové linie přežívají až zázračně daleko, co nejdále, nejlépe v jiných zemích a úplně nejlépe v České republice.
Že vám tyhle vaše chorály baští stálé ještě hodně českých lidí, nic nemění na mém konstatování, že skrze veřejnoprávní médium šíříte polopravdy až lži. Ono totiž těch Ukrajinců, kteří touží po intimních chvilkách s frontovou linií, šmahem ubývá. Já vím, vy a vám podobní umíte z prdu udělat pestrobarevnou, atraktivní kuličku, což se vám i ve zmíněné souvislosti podařilo nadmíru. Jenže skutečnost je jiná. Koneckonců, řadu svědectví ukrajinských vojáků, kteří se dobrovolně vzdali těm ruským, jsme na našem webu publikovali.
Rozumím tomu. Doba si žádá ukrajinské hrdiny a i vy je veřejnoprávně vyrábíte. Rozhlasový zpravodaj je k tomuto účelu přímo stvořený, poněvadž svá slova nepodporuje relevantním obrazem – na mikrofon může promluvit kdokoli, zkušený zvukař udělá takovou míchačku, že reálná válečná vřava bude proti ní nedělní odpolední idylka v rodinném kruhu. Že se aspoň trochu nestydíte, pane Dorazíne.
Marie Krejčíková
Ten nelegitimní kyjevský režim především nemá žádné právo někoho nutit jít do války.