Sezóna 2023–2024 je pro české fotbalové týmy i pro národní fotbalové mužstvo jednou z nejlepších, které pamatuji.
Fotbal sleduji od počátku 60. let, od finále MS ve fotbale v Chile v roce 1962. Pár týdnů po MS jsem viděl své první fotbalové derby Slavia – Sparta (tehdy pod názvy Dynamo vs. Spartak Sokolovo). Slavia s Lálou a Nepomuckým se tehdy vrátila po jednoročním pobytu ve II. lize do I. ligy a dokázala Spartu s Kvašňákem a Maškem porazit 2:1. Slavii tehdy čekala celkově neúspěšná sezóna, ale následujících šest let ji Sparta v lize nebyla schopná porazit. Za rok už Slavia byla opět v II. lize a zdálo se, že historie slavného klubu končí. Byli to umělci i široká česká veřejnost, kteří tomu zabránili. Slavia konsolidovala své řady a v následující sezóně (1964-1965) v II. lize postupně posílila a postoupila do I. ligy po slavném vítězství nad Plzní 4:1 před 40 tisíci diváky na stadionu v Edenu. A už v následující sezóně hrála s poněkud příliš úzkým hráčským kádrem o titul. Ostatně podobně úzký hráčský kádr tehdy měla i Sparta. A snad jedině v Dukle (jako v klubu, který byl financován a řízen ministerstvem obrany) tehdy existovali plně profesionální podmínky. Ale Josef Masopust, největší hvězda té doby, držitel zlatého míče pro nejlepšího hráče světa v roce 1962, neměl v Dukle nikterak nadprůměrnou gáži. Hvězda takové velikosti jako byl on, stejně jako Kvašňák nebo Lála s Maškem a další úžasní fotbalisté té doby, by v dnešních podmínkách vydělávali tolik, že by se finančně zajistili na celý život a své rodiny na dvě generace. Byli jsme prostě druzí na světě.
Přenesme se do dnešních dnů a hledejme pozitiva v dnešním českém fotbale. Nedávno jsem napsal článek, kde jsem varoval před nesoudnými útoky na (dnes už bývalého) trenéra české reprezentace Šilhavého. Šilhavý to neměl jednoduché. Jeho národní tým se opíral o hráče, kteří vesměs v zahraničí, jakkoliv byli v Česku vnímáni jako velké hvězdy, nebyli právě klíčovými figurami týmů, ve kterých hráli. Zřejmě jedinou výjimkou jsou Souček s Coufalem ve West Hamu United, kteří nastupují prakticky trvale v základní sestavě týmu loňského vítěze Konferenční ligy. Jejich klub se pohybuje v bezpečném středu tabulky anglické ligy. Pokud jde o národní tým, velkou roli při jeho sestavování na jednotlivé zápasy hraje tlak manažerů jednotlivých hráčů. Nový trenér národního týdnu bude alespoň do mistrovství Evropy v kopané, které se koná v létě, chráněnou personou. A bude si moci dovolit zařazovat do týmu hráče podle skutečné výkonnosti a ne podle jména. To by samozřejmě bylo ideální řešení, ale není to cesta na úplný vrchol. Prostě evropský fotbal, jeho špička, nám trochu odcválal. Nejsme v pozici v evropském a světovém fotbale, v jaké jsme byli před více než 60 lety. Ale ze sezóny 2023-2024, jejíž polovinu máme za sebou, můžeme mít skutečně radost. Tři české fotbalové kluby postoupily do jarních kol evropských soutěží. Dokonce Slavia z 1. místa ve své skupině Evropské ligy, kdy v přímém střetnutí o 1. místo porazila v dech beroucím zápase přední evropský tým AS Řím 2:0. Po výkonu, kterým by se mohla rovnat většině předních evropských týmů, samozřejmě s výjimkou jejich absolutní špičky.
Viktoria Plzeň ovládla svou skupinu Konferenční ligy a postupuje přímo do osmifinále Konferenční ligy, podobně jako Slavia přímo do osmifinále Evropské ligy. Sparta bude muset absolvovat předkolo Evropské ligy s tureckým Galatasarayem, což je rovněž přední evropský klub, nabitý velkými zahraničními hvězdami.
Nicméně, třem českým zástupcům v evropských soutěžích se podařilo letos vyválčit tolik bodů do národního klubového koeficientu, že svým výsledkem se letos souhrnně řadíme na 5. místo za kluby ze čtyř nejpřednějších evropských fotbalových lig. Je to úžasný úspěch a zdá se, že pro nás není vzdálená 10. či dokonce 9. příčka v pořadí států podle dosažených národních koeficientů za posledních 10 let. To by umožnilo už od příští sezóny, aby vítěz české ligy postupoval rovnou do skupiny Ligy šampionů a v evropských pohárech by mohlo působit pět českých klubů namísto čtyř v právě probíhající sezóně.
Bude to velká příležitost, a mám na mysli i ta jarní střetnutí českých týmů v evropských soutěžích, ukázat svou sílu na evropských sportovních kolbištích. Je to příležitost pro hráče získat skvělá zahraniční angažmá, a to zejména pro reprezentanty, kteří se zúčastní letního mistrovství Evropy.
Tři české kluby mají možnost získat velké peníze (tedy na české poměry), které mohou věnovat na rozvoj svých mládežnických center, ale také na nákup českých fotbalistů z jiných českých klubů, což přinese peníze také do řady dalších českých klubů.
Ve struktuře českého klubového fotbalu dojde přes zimu zřejmě k velkým změnám. Řada klubů změní majitele. Zastavím se jen u jedné změny, která může být klíčová pro celý český fotbal. Čínští majitelé (firma CITIC Group) prodávají pražskou Slavii. A to včetně stadionu. Zájemcem o koupi je český multimiliardář Pavel Tykač. Čínští majitelé se údajně zbavují všech svých zahraničních aktivit, které mohou postrádat, neboť řeší své údajně velké finanční ztráty.
Když Číňané přišli do Slavie před sedmi lety (byla to tehdy čínská firma CEFC), bylo zřejmé, že je to zlom v historii klubu. Pozitivní zlom. Slavia se za posledních sedm let stala čtyřikrát mistrem ligy a třikrát obsadila 2. místo. Navázala na svá historicky nejúspěšnější období v letech 1926–1948, kdy byla nejlepším českým fotbalovým klubem.
Čínská investice do Slavie byla nejviditelnější a nejlepší investicí firem z této země v České republice. Přičinila se také o velký rozvoj českého fotbalu. Slavii se v posledním roce či dvou přizpůsobila Sparta a držela s ní krok, alespoň v posledních dvou letech také Viktoria Plzeň.
Pro pražskou Spartu byl rok 2023 vlastně jedním z nejúspěšnějších v její stotřicetileté historii.
Podle všeho se však čínští majitelé nechtějí dále věnovat fotbalovému byznysu, byť zvyšuje image této země v Česku. Podle informací ze zákulisí má mezi vánočními svátky a novým rokem dojít k podpisu smlouvy, na základě které získá prakticky 100 % akcií Slavie Pavel Tykač. Domnívám se, že P. Tykač je mužem velkých ambicí, který chápe, jak obrovskou obec fanoušků Slavia po celé republice má. A chápe, že rozjetý tým, skvěle dirigovaný trenérským managementem v čele s J. Trpišovským, může Slavii dotáhnout ještě výš. Tedy na jaře vyhrát českou ligu a postoupit co nejdál, do závěrečných kol Evropské ligy, nejlépe do jejího finále. S penězi, které P. Tykač má, není nic nemožné. Chce to vhodně doplnit mužstvo zkušenými hráči ve věkové skupině 25–30 let, kteří jsou na evropském trhu dostupní, pokud máte dostatek finančních prostředků. Podívat se, zda je k mání Nicolae Stanciu, zda ho Čína už neomrzela a nechtěl by se vrátit do Slavie. Právě tento fotbalový maestro byl součástí velkých úspěchů Slavie v sezónách, kdy ve Slavii působil. Slavia tehdy s velkým bodovým náskokem vítězila v české lize.
Realizační tým Slavie, pokud bude ruka nového majitele skutečně otevřena, si může říct o posily v podobě vynikajících hráčů, kteří zapadnou do herního stylu Slavie a vynesou ji k dalším úspěchům, kterých zatím ještě nedosáhla. Tady bude pro český fotbal dobrá i přirozená rivalita Tykače s majitelem Sparty, Křetínským. Českou ligu ovládne ten tým, který pro jarní část fotbalové soutěže lépe posílí.
Kvalitní fotbal lze očekávat také od plzeňské Viktorky. Zdá se, že přijde o svého brankáře, ale v záloze má dva jiné, skvělé adepty na Staňkovo místo (Jedlička a Baier). A Slavia potřebuje při vší úctě k jednomu z reprezentačních gólmanů Mandousovi, který chytá spolehlivě, brankáře, který je schopen ve vyrovnaném zápase chytit i vyložené góly. A takovým gólmanem je právě Staněk.
Nechci věci přehánět, ale ve 30. letech se psalo o slavistickém gólmanovi Pláničkovi, který byl tehdy spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře světa, že když nastupuje v týmu Slavie, znamená to její vedení nad soupeřem 2:0. Možná tak fenomenální Staněk není (ale může být), avšak rozhodně tu schopnost rozhodovat zápasy vyrovnaných soupeřů má. A to Slavie bude potřebovat jak v české lize, zejména v klíčových zápasech se Spartou, tak v Evropské lize ve střetnutích s předními evropskými kluby.
Jiří Paroubek