Na správné straně

Na poutačích kolem silnic lze stále vidět premiéra Fialu, jak nám sděluje, že teď je čas se rozhodnout být na správné straně. Billboardy umístěné tak, aby je cestující v autech viděli, předstihly Pavlovo vyhlášení voleb, a tudíž měly dát větší naději velkým politickým stranám. Na rozdíl od těch malých měly ty velké totiž velké peníze, všelijaké tajné či polotajné fondy, příspěvky bohatých příznivců, a nemusely se omezovat zákonným finančním limitem platícím po zveřejnění termínu předvolební propagandy. Mohly samozřejmě zůstat i poté u silnic, tedy také po bitcoinové aféře, protože proplaceny byly už před tím. Mohly se ovšem stát anomálií, situace se přece měnila, anebo svědectvím bohorovnosti.

Zmíněná premiérova výzva z billboardů mě zaujala. Mohl jsem si ji vykládat jakkoli, i když jsem chápal, že nás oslovil jménem své strany, a tudíž tím nemyslil stranu jinou. Připomněl jsem si však zároveň jeho nezapomenutelný výrok: »Dejte mi ještě čtyři roky a budete mít platy jako v Německu«. Dal jsem si otázku: Věděl premiér už v té době, tedy v době vyvěšení billboardu, o bitcoinovém daru? Řekl mu o něm v samém prvopočátku ministr Blažek jen tak mimochodem při chůzi chodbou na jednání vlády anebo mu informaci sdělil chráněným telefonem a teprve poté ji směřoval k ministrovi financí? Ministr přes policii byl přitom obejit? Šlo přece o dar darů, jenž – to muselo být jasné od počátku – vznikl jen proto, že dárce, kriminálník Jiříkovský, se prostřednictvím svého právního zástupce potřeboval dostat k dalším blokovaným penězům a potom s nimi zmizet kdesi v Asii?

Řeknete. Vždyť šlo jen o kryptoměnu… jenže ta kryptoměna se nechá převést na eura či koruny a při tom za prsty může zmizet i nějaká ta suma s více nulami. Že to není tak jednoduché? Nepopírám, ale jsou chytré hlavy, které to umí, zvláště když jde o výdělky z drogového prostředí. Že tomu nerozumím? Souhlasím. Co jsem však pochopil, je to, že propojit prostředí zločinu se státem je nenormální. Tedy alespoň v normálním státu, kde vládnou lidé dbalí zákonů. Neměl bych se ovšem divit, když Fialova strana, jež si dala do názvu občanská a demokratická, má dlouhodobě problémy se zákony. Namátkou připomínám osmimilionový finanční dar pro ODS rozepsaný tenistou Šrejbrem kvůli daňovému zvýhodnění na jakési neznámé pány Bácsu či Radjiva Sinhu, za požadovaný úplatek odsouzeného Marka Dalíka, poradce premiéra Topolánka, úplatek bývalému občansko demokratickému starostovi Chomutova senátorovi Novákovi, předraženou zakázku čistírny odpadních vod v Praze, jež měla do kasy zmíněné strany vynést pět set milionů, desátek lobbisty ODS Rittiga z každé jízdenky v pražském Metru, kabelkovou aféru paní Nagyové, ovlivňování veřejných zakázek ve prospěch firmy Syner, atd. Zmínit bych měl i privatizační kauzy z devadesátých let nebo Fialovu nedořešenou kauzu Kampelička a milion odnesený v tašce.

Co je to tedy být na správné straně? Zapomenout na zmíněné kauzy a dalšímu úderu nastavit druhou tvář? Nejsem Chelčický ani Ghándí, není to tedy pro mne cesta. Nechci se znovu jít koupat do stejného rybníka, nikoli do stejné řeky, protože řeka nikdy není stejná. Odmítám se opět nechat balamutit sliby, lží a pokrytectvím. Nic jiného nám totiž Fiala, pokud jde o jeho politické seskupení, z billboardu neslibuje. Kdo si myslí něco jiného, ten je hlupák anebo jeden z pětikoaličního týmu. Opravdu bychom měli věřit, že něco bude jinak, nebo jde spíše o stejně nesmyslný výrok, jako ten o stejných platech jako v Německu, jimiž nás premiér oblažil počátkem roku v České televizi?

Od vyvěšení zmíněného billboardu se stalo mnoho událostí. Zasvítilo světlo, i když světlo z tunelu válka na východě Evropy je stále ještě velmi daleko. Mnozí to pochopili. Dokonce prezident Pavel už volá po míru a přizpůsobuje nové situaci svou donedávna bojechtivou rétoriku – »Je třeba dělat vše, aby válka na Ukrajině skončila a nepřišla k nám« (při sobotním odhalení nového památníku bitvy u Prášil 6. května 1945). Nikoli však premiér Fiala. Stále platí jeho »Nezajímá mě, že ostatní státy ukončují podporu Ukrajině a uprchlíkům, my i třeba jako poslední stát na této planetě budeme bránit Ukrajinu před ruským agresorem a dál jí jak vojensky, tak finančně podporovat«. I tedy v tomto případě, ať to stojí, co to stojí, platí jeho slova být na správné, tedy jeho, straně.

Kauza bitcoin ovšem dokázala, jak tato slova vnímat. Ódéesácké heslo »každý se musí starat sám o sebe« aplikované na nás voliče, obyvatele České republiky, jimž tato vláda již jednou mnohé slibovala, mnohé sebrala a ukrajuje další a další kousek demokracie a sociálních vymožeností z minulosti, nás má přesvědčit, že nikdo jiný nedokáže to, co ona, jinak prý hrozí rozvrat. Jenže »Individualismus v Česku (dodávám především zásluhou Fialovy čtyř-pětikoalice) zvlčil. Ztratil se z něho smysl pro zodpovědnost, bez kterého se nutně stává svou vlastní karikaturou…« (Ivo Možný, bývalý děkan Fakulty sociálních studií MU).

Ale byl někdy onen individualismus hlásaný ODS zodpovědný? Byl. Ovšem jen sám k sobě a svým kontům. V tom se pan profesor hluboce zmýlil.

Jaroslav Kojzar