Nejen o generalissimovi, Jeho Výsosti

Je zřejmě žádoucí vrátit se k nacistickým symbolům a pojmenovávat za odměnu vojenské jednotky opětně jmény, jež za Druhé světové války používaly jednotky SS, které, mimochodem, byly také odsouzeny v Norimberku. Jenže to bylo brzy po válce a zájem mocností byl vykořenit zlo. Dnes je tomu jinak. Ekonomické zájmy a touha po ovládnutí světa jedinou »spásnou myšlenkou« a tedy jejími zbraněmi a kapitálem mají navrch. A to znamená i zapomenout na Norimberk a na vzkaz prezidenta Beneše nesednout na lep novým fašistům a kolaborantům vyslovený jako varování těm budoucím. Pláči na špatném hrobě? Nikoli. Nejde totiž už jen o jednotlivosti, ale o záměrné převypravování dějin, jež má za cíl opětné dělení světa mezi nové vítěze. Jen nálepka pro konečný cíl je jiná. Píše se v ní jako o demokracii a svobodě.

Mám důkazy? Anebo, jako prý vždy, vymýšlím, jak píší v ohlasech »mí kritici«? Začněme těmi znaky. Ukrajinské bataliony mají na svých praporech znaky banderovských sotní z Druhé světové války nebo jim velmi podobné, které vraždily na Volyni a později i jinde. Lze se o tom přesvědčit dokonce na internetu. Je to náhoda? Je náhodou, že v posledních letech v této zemi bylo vztyčeno mnoho pomníků »hrdinů« fašistických bojových útvarů, že byly přejmenovávány ulice atd., po banderovských velitelích? Že byla odhalena velká socha Stěpana Bandery ve Lvově? Je pravdou, že na Ukrajině a v pobaltských zemích se při výročních dnech mohou svobodně konat demonstrace potomků fašistů, a to dokonce pochodujících s pochodněmi? A že manifestace antifašistů jsou rozháněny? Ano, i to je pravda.

Před několika dny prezident Zelenský udělil 10. samostatné horské útočné divizi za úspěch v boji proti Rusům čestný titul Edelweiss. Nepoužil ukrajinské slovo protěž. Proč? Za okupace pod tímto německým názvem od konce roku 1944 působila na Slovensku protipartyzánská jednotka SS, která vraždila v Klaku a později i na východní Moravě. Hlavním organizátorem jagdkommand, jejímiž byla Edelweiss součástí, byl Otto Skorzeny, brigadeführer SS, tedy plukovník, nositel Železného kříže a uskutečňovatel všech možných teroristických akcí. Ostatně o činnosti jedné takové gruppy, píše Ladislav Mňačko ve své knize Smrt si říká Engelchen. Že by to v Kyjevě nevěděli?

Je tu i další příklad. Tentokrát český. V devadesátých letech 1. mechanizovaná divize Armády České republiky převzala čestné pojmenování po generalissimu Valdštejnovi. Právě dnes, 25. února, je tomu bezmála šest set let, kdy byl zavražděn, ale k tomu se vrátím. Tehdy kalendář ukazoval rok 1634 a ten pán se podepisoval Wallenstein, ač pocházel ze starého českého šlechtického rodu. O pár let později pod patronací předsedy Senátu Sobotky se dokonce konala velká výstava Valdštejn a jeho doba, v Chebu se konávají Valdštejnské slavnosti atd. Přitom za války s tímto jménem bojovala 44. SS-Panzergrenadier-Division Wallenstein a dokonce za květnových pražských bojů tato divize vraždila Pražany na jihu města, kam přišla na pomoc svým kammaraden snažícím se podrobit si město.

To datum, tedy 25. únor 1634, připomínám úmyslně. Bylo vlastně ukončením celé řady zrad, jichž se generalissimus dopustil. Jakých? Nepřeháním? Připomeňme si jen několik momentů z jeho životopisu.

*Byl nekatolík. Český bratr. Své konfese se vzdal, aby byl blíže k císařskému domu a mohl z toho mít později profit.

*Byl velitelem moravské zemské hotovosti. Skrytě projednávaný pokus získat moravské stavy na prohabsburskou stranu nevyšel a tak jednoduše sbalil zemskou finanční hotovost, odjel s ní do Vídně a dal ji, poté, co si část nechal pro sebe, císaři k použití proti odboji.

*Po porážce stavů na Bílé hoře se stal zemským správcem, nebo jak se to tehdy nazývalo. Pak se společně s Karlem z Lichtenštejna, hlavním strůjcem exekucí, přičinil o hrůzné staroměstské popravčí divadlo.

*Když byl na základě stížností obviněn z drancování a odvolán z velení nad dobytým německým územím, začal sondovat, zda by mohl přejít na stranu Švédů a domoci se případně královského titulu.

*Za propuštění zajatého velitele protikatolické opozice, jenž v té době velel protestantským vojskům, hraběte Thurna, dostal výkupné, tedy majetek Thurna, který musel bývalý vojenský vůdce stavů nechat na místě. Nesplnil tak rozkaz převézt ho do Vídně. Ferdinand se musel spokojit »jen« se Slezskem.

*Shromáždil zásluhou protireformačních kroků, kdy se prodával »za babku« zkonfiskovaný majetek protihabsburské šlechty, nesmírné bohatství, včetně majetku, který dřív patřil odbojným Smiřickým, vedle Rožmberků nejbohatšímu českému rodu.

*Také v letech 1633 a 1634 intrikoval. Protože se o tom dozvěděl císař, čekalo ho zřejmě odvolání z čela vojsk a možná další nepříjemnosti. Zastávka v Chebu byla vlastně útěkem. Cílem byla opět druhá strana, která mohla nabídnout víc, třeba i českou královskou korunu. Tady ho však zastihla smrt, když se ho jeho podvelitelé pro vidinu odměny rozhodli zabít. A zabili. Mimochodem, každý z vrahů za to dostal panství v Čechách, jež pak jeho potomci drželi v majetku, přičemž v některých případech až do roku 1945. A kromě toho také nějaký ten titul.

Nepopírám ovšem, že Albrecht z Valdštejna byl jedním z největších vojevůdců Třicetileté války. Vědomě se však postavil na stranu katolické strany, jež nevěděla, co je to slovo tolerance, náboženská smířlivost a která z nevolnické podřízenosti udělala krutou povinnost. Šel za vidinou moci a bohatstvím. Dosáhl všeho zradou. Zatímco Budovcové, Šlikové, Harantové a desetitisíce neznámých lidí umírali pro věrnost svým zásadám (Čeští bratři apod.), či museli odejít ze země (Komenský, Stránský, Hollar), on byl na výsluní. Stačilo jen zradit. A jak se ukazuje, stačí to i v jiných dobách, než bylo období začínajícího novověku.

Jenže, zbývá se zeptat, proč ty Valdštejny, grenadýry z SS a jejich prapory a pochodně dnes tolerujeme? Či dokonce máme za hrdiny a vzory? Jen proto, že nám momentálně slouží, anebo proto, že na minulost máme zapomenout?

Jaroslav Kojzar