Nežili jsme SPOLU, ale jen VEDLE sebe

Už taky napadlo ty z vás, kteří jste dosud nepropadli závislosti na informačních dealerech současného mainstreamu, že Česká republika je dnes bez domova. Že je to taková maringotka světských, jež bezcílně kočuje z místa na místo, toho trvalého nemajíc?

Republika už dávno nedosáhne na nic, co jí kdysi patřilo, co kdysi tvořilo právě ten její domov. Důkazem výmluvným budiž například každoroční emigrace miliardových dividend – sice do rájů (daňových), sice se tam nepochybně mají dobře (ty dividendy), avšak ani to polistopadový establishment z tohoto národohospodářského faulu za jasnou červenou ani v nejmenším nevyviňuje.

Zatímco Česká republika svůj domov prohýřila na proamerických a prozápadních mejdanech, Slovenská republika si ho nyní natvrdo bere zpět. Po povětrné ženštině Čaputové, která ze země pod Tatrami učinila kolonii v pravém smyslu toho slova, se Slováci teď nadechují k velkému národnostnímu a vlasteneckému náporu. Obrovsky jim držím palce a hluboce smekám před každým Slovákem či Slovenskou, kteří si svůj domov uvědomují a hlavně v něm chtějí žít. Že odmítli býti otroky ve vlastní zemi, býti kolonií pod cizí správou, kam je usilovně směrovala jejich minulá vláda a paní Zůza.

Styďme se, my Češi, a zdržme se výroků typu – naši bratři Slováci. Byl-li by český národ bratrem toho slovenského, nemohl by se chovat tak, jak se chová, resp. jak se bratr k bratrovi chovat nemá, nesmí.

Vždycky jsem tvrdil jednu věc – že Češi z pohledu vlasteneckého nesahají Slovákům ani po paty, natož po kotníky, natož ještě výš. Obecně řečeno – Slovák vždycky byl a je na svoji vlast hrdý, Čech je hrdý na demokracii, na partnerství se Západem a USA a vztah k rodné zemi považuje za zastaralý přežitek. Čech se cítí býti v prvé řadě Evropanem, Slovák v prvé řadě Slovákem – to je ten hlavní rozdíl mezi oběma národy. Mezi národy, které sice od roku 1918 patřily do společného státního útvaru, avšak podle mého názory nikdy nežily SPOLU, jak by se na dva blízké, bratrské národy slušelo a patřilo, ale vždycky jen VEDLE sebe. Naturelem se totiž jedná o dva naprosto odlišné národy.

Slovákům se často vytýká Tisův a Hlinkův Slovenský štát, kolaborace s Berlínem apod. Tuto konkrétnost nechci nyní rozebírat, mám na to svůj po léta neměnný názor, který nejsem v pár řádcích schopen vysvětlit (třeba někdy jindy v samostatném komentáři), ale ono o tohle v dané souvislosti nejde. Chci tím říct něco jiného – Češi zase měli »svůj« Protektorát Böhmen und Mähren a s Říší kolaborovali ani ne méně, ani ne více než Slovenský štát. Toto se už ale příliš nezmiňuje. Plive se jen na tzv. kolaborující Slovensko.

Ostatně, a toto považuji za podstatné, byli to zase vlastenečtí Slováci, kteří v srpnu 1944 »spustili« národní povstání, kdežto Češi se národně probudili povstáním toliko jen Pražským a ke všemu pár desítek hodin před koncem války. Přesto dnes historie zmiňuje válečné Slovensko jako kolaboranta, ovšem český národ za Protektorátu tuto nálepku nemá, byť by si ji právem zasloužil…

Proč tento stručný exkurz do minulosti? Z prostého důvodu – lépe nám pomůže pochopit, co a proč se v současné době děje v České republice a co a proč na Slovensku.

A na závěr jsem vám přichystal zážitek, z kterého aspoň já mám zimomriavky, čili po česku husí kůži. Je to hymna Slovenské republiky v podání lidu vezdejšího. Jestli někdo z vás, čtenářů iportaL24.cz, víte o stejné interpretaci české hymny, pošlete nám, prosím, odkaz do redakce. Já jsem poctivě prohledal kdeco a na nic podobného jsem nenarazil. Divil bych se, kdybych narazil… I toto jasně vypovídá o odlišnosti vztahu Čechů a Slováků ke svému národu.

Pavel Votruba