1. máj, svátek lásky… Byl pozdní večer, první máj, byl lásky čas…, recitovávali jsme si za našeho mládí. Recitovaly to naše děti, recitovali to vnuci a vnučky, budou to možná recitovat i jejich potomci, i když komerce se jich chopila přes svatého Valentýna, který vůbec, ani maličko, není českým. Na rozdíl od poemy a vzkazu Karla Hynka Máchy budoucím.
1. máj. V kalendáři je napsáno Svátek práce. Jsou lidé, kteří se ptají proč? O zamilování nelze pochybovat, ale ta práce? Není zbytečné slavit něco, co patří k našemu běžnému a všednímu životu? Neslavíme přece sůl, i když je nad zlato, nemáme Svátek vzduchu, ani Svátek vody, i když bez nich nelze žít a obojí nám dělá starosti. Proč tedy práce? Proč si připomínat demonstraci chicagských dělníků a tamější mrtvé, kteří se provinili jen tím, že nahlas vyřkli své názory? Kvůli Americe? Jak ošidné je vázat se na tuto zem, nám přece ukazuje Trump. Nestačí nám její snaha o světovládu? Prosadit heslo Amerika přede vším, i na úkor druhých? Trump je ovšem ze stejného hnízda, jako ti, co nám vládnou a jednou se všichni stejně dohodnou. Nevyjde z toho vítězně ta práce, ale zisk. Tedy, co takhle Svátek zisku?
Myslím, že ani ten zisk si svátek nezaslouží, protože jeho původ je majetek, vlastnictví. Teprve pak může být zisk a kapitál růst. Jinak to nejde. »Každý přece chce mít svou kuličku.« (bratři Čapkové: Ze života hmyzu). Velmi pregnantně to ovšem vyjádřil Niccolo Macchiavelli, až vlastně vytvořil axiom: »Lidé spíš zapomenou na smrt třeba i vlastního otce, než na ztrátu majetku« (Vladař). Takže… co z toho vychází? Že na místo Práce bychom měli nejen jako vedlejšák, který přece svět, co světem stojí, se na palácových slavnostech stejně okatě oslavuje (tedy někteří, schopnější, chytřejší, svobodnější a demokratičtější), slavit přece jen všude Majetek, Kapitál, Peníze? I láska se těmto třem podřizuje a prodává. Platí přece »Peníze só peníze, milé Vávro, a kdo si jich vážit umí, váží si peníze zas jeho. Já pán – ty pán – ale kdo má peníze, je ešče větší pán – A tak je to dobře.« (bratři Mrštíkové: Maryša).
Takže, slovutný parlamente, dámy a páni poslanci z lavic SPOLU, STANu a strany Pirátů, věřím, že můj návrh přijmete jako vstřícný a ještě do podzimních voleb ho zařadíte na program a poté rozhodnete, že 1. máj bude Svátkem Majetku, Vlastnictví a Kapitálu, neboť bude-li takový Svátek, zmizí i závist a všeliké nástrahy a všichni si budou vážit bohatství a budou ho přát těm schopným. Sami se pak budou snažit napodobit ty nahoře. Vzor je vzor. Protože… jak to vlastně říkal Šalamoun? Kdo chodí s moudrými, bude sám moudrý? Tedy, kdo obdivuje moudrost, a bohatství moudrost přináší, ten nemůže být odpůrcem moudrých, tedy bohatých. Proto Svátek úspěšné Moudrosti anebo Bohem požehnaného majetku by se nám na místo Svátku práce měl dostat do kalendáře, že je to tak pane Fialo, Rakušane, Pekarová-Adamová, Němcová, Bendo, Gregorová, Pospíšile, Výborný, Jurečko, Lipavský, Bartoši, Michálku, pane generále v.v., atd., atd.
Jenže ono je tady to ale… K tomu majetku se málokdo dopracoval čistě. Je sice pravdou, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné (Eduard Marek), alejak ve svém Ministerstvu strachu napsal Graham Greene: Pro ono místo nahoře, pro majetek, se udělá leccos, »protože když člověk získá lepší postavení, nikdo nemá právo kritizovat, jakými prostředky ho dosáhl. Nikdo neodmítne se s ním stýkat, jestli jeho postavení je dost vysoké«. A pro to, aby se na ono místo dostal, musejí ti, kteří neměli to štěstí nebo moudrost (lze nahradit jiným slovem),udělat to, co píše Greene. Ti jsou pak vzorem a hodni obdivu, nikoli dělník s kladivem, vrtačkou a obrazně řečeno s kosou. Těm patří i demokracie (démos – lid).
Prohlašuji, že to však není nic pro mne.
Proto slavím a budu slavit 1. máj nejen jako svátek lásky, která není napsána v kalendáři… hrdliččin zněl ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj, ale především jako Svátek práce…
Ó zazni písni vznešená,
o práci, která vrozená
přírodou lidstva jest,
a vše, co člověk užívá.
Z šlechetné práce vyplývá,
buď práci čest,
buď práci čest!
Ať žije 1. máj!
Jaroslav Kojzar
Protože mám důchod ,tak si užívám života. 1 máj byl hezký v době socialismu ,ale dnes je jen dnem ,kdy je vše zašmodrcháno divnou demokracií. Duto v hlavách a hlad po mamonu a válce.