Pravý komunista Jan Šverma. A řada těch nepravých…

Jsou výročí, která se připomínají, a která se nepřipomínají a která se ani připomínat nesmí. Do té druhé či třetí kategorie patří výročí narození Jana Švermy, které spadá na datum 23. března. Dnes je to 123 let od té doby, co přišel na svět, a mohu s klidným svědomím říci, že to byl opravdový komunista, oproti mnohým, co si dnes na toto slovo pouze hrají, s cílem obalamutit část veřejnosti a získat hlasy od levicově orientovaného voliče.

V první řadě bychom si měli uvědomit, že to byl jediný předválečný poslanec, který opravdu zahynul v boji. Oproti ostatním tlučhubům, kteří si na odboj pouze hráli v zahraničí – a je jedno, jestli to bylo v Moskvě či v Londýně.

Svůj přístup podtrhl tím, jak dokázal vychovat vlastí dceru, která bez okolků narukovala do naší jednotky v Sovětském svazu, kde působila jako spojařka a zdravotnice. Účastnila se prakticky veškerých střetů, jimiž tzv. Svobodova armáda prošla, a na Dukle působila již v důstojnické hodnosti. Jako srovnání bych rád uvedl syna pozdějšího ministra kultury Kopeckého, který se celou válku, ač muž, zašíval v Moskvě, a vyhýbal se díky konexím svého otce plnění vojenských povinností. Bohužel vedení Rudé armády nemohlo zasahovat do personálních kompetencí naší jednotky, protože v opačném případě by byl za tento svůj postoj nepochybně potrestán trestem nejvyšším. Něco takového by v ozbrojených silách Sovětského svazu nebylo vůbec možné. No a na druhé straně bych ještě rád připomněl syna tolik vyzdvihovaného Heliodora Píky Milana, jemuž tatík našel teplého fleka v magacínu, kde po celou válku vydával fusakle, a dnešní novodobí ideologové z něj dělají důstojníka 310. stíhací perutě RAF.

Přitom on sám se žádných bojů neúčastnil a je absurdní, že mu byly po roce 1990 propůjčovány a udělovány válečné řády. Tato vyznamenání jsou tak naprosto dehonestována a výmluvy typu, že nemohl létat jako pilot, protože měl horší zrak, jsou naprosto liché. Mohl sloužit u spojařů, dělostřelectva či pěchoty a jako jiní se mohl nechat převelet na Východní frontu, kde, jak víme, probíhaly opravdové a tvrdé boje s nacistickým nepřítelem. Což se pro jeho vyčůranost a fotříkovy konexe nestalo.

Všichni dobře víme, že při bojích v Slovenském národním povstání Jan Šverma 10. listopadu v oblasti hory Chabanec zahynul, když povstalecké jednotky kvůli převaze německých sil přecházely na partyzánský způsob boje.

Bohužel manželka Marie Švermová se jako komunistka nechovala. V 50. letech se pelešila s Ottou Šlingem, který byl následně za své chování a postoje popraven v tzv. politickém procesu s Rudolfem Slánským, kdy nepopírám, že samozřejmě mohl roli sehrát i jeho židovský původ, nicméně je si třeba připomenout, že Otto Šling a jeho konkubína Marie Švermová se jako komunisté nechovali, ale spíše připomínali buržoazní sedlinu. O tom všem vypovídá i skutečnost, že Marie Švermová patřila k zakladatelům Charty 77, a to si myslím, že je více než vypovídající faktum o jejím slabém charakteru.

Závěrem bych rád připomenul, že Jiřina Švermová, dcera Jana Švermy, si vzala účastníka východní armády Bedřicha Kopolda, se kterým měla dvě děti, jimž bylo umožněno studovat v Oxfordu, kde se měl jejich syn, vnuk Jana Švermy, seznámit se studentem jménem Bill Clinton, dnes spíše známým jako »Smokie Bill«. Ten v 70. roce navštívil Československo, kdy u rodiny Kopoldových přebýval, což je trošku zvláštní. Nicméně zde bych viděl počátek přípravy převratu v roce 1989, kdy se část tzv. komunistů sčuchla s liberálními demokraty »civilizovaného« Západu a výsledek této spolupráce vidíme dnes.

Bohužel současná komunistická strana nemá žádných Švermů, ale zato má řadu Leo Luzarů, kteří stranu využili k výtahu k moci a poté, co jim strana přestala tyto výhody garantovat, protože se nedostala do parlamentu, řady KSČM opustili a dokonce ji trapně zapírají ve svých životopisech.

Luděk Růžička, advokát a publicista