Vláda Roberta Fica avizuje, že chce změnit trestní politiku státu. Stejně jako u nás mají přeplněné věznice a neúměrně dlouhé tresty za »ekonomické« delikty, mezi které se řadí i tresty za korupci. Zajímavé je, že i my jsme v dost podobné situaci. V Německu, Rakousku a dalších státech mají jednak zhruba asi jen třetinu vězňů na 100 tisíc obyvatel, a jednak tresty za ekonomické delikty jsou někde asi na polovině našich sazeb. Většinou tam ekonomické delikty řeší peněžitými tresty a různými omezeními.
Je zajímavé, že my a Slovensko stále setrváváme na přístupu, který byl typický pro komunistický režim. Vysoké, přísné, exemplární tresty za rozkrádání socialistického vlastnictví a osobní obohacování. Všude jinde mají přístup jiný. Trestní právo chrání především životy, zdraví a teprve pak majetek. Při ochraně majetku se přitom postupuje stejně, ať jde o »erár« nebo majetek soukromý. U nás »erár« požívá zásadně vyšší ochranu. Tedy, pokud je okraden občan, pachateli hrozí maximálně 5 let. Pokud jsou cílem trestního útoku třeba finance EU, jsme na dvojnásobku. Je to zásadní a ničím neodůvodněná nerovnost.
Nerovnost je vidět i v přístupu k ochraně zdraví a života. Za těžké ublížení na zdraví s trvalými následky se ukládá tak 5 let. Poslanec z TOP O9 Dominik Feri nepravomocně dostal za znásilnění tří dívek 3 roky. Před pár lety dostal nelegální migrant z centrální Afriky za znásilnění nezletilé na Litoměřicku taky asi 3 roky. Ale za neodvedené DPH, podvod na EU nebo za úplatky jsou udělovány tresty 8-10 let, někdy i více. Většina lidí nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou.
Ficova vláda uvažuje, že by tuto postbolševickou anomálii v trestním právu odstranila. Zajímavé je, že nejvíc proti tomu ječí takzvaní progresivisté. Tedy ti, co mají plná ústa lidských práv, humanity a antikomunismu. Konečně za jejich vlád se současný trestní systém etabloval. U nás je takovým symbolem tohoto pojetí progresivismu europoslanec Pospíšil – dřív ODS, nyní TOP 09. Můžeme si klást otázku, proč tomu tak je.
Mnohé kausy na Slovensku, ale i u nás, ukazují, že se trestní systém stal nástrojem politického boje, který se především progresivisté naučili používat. Jejich politika v praxi je většinou lidí odmítána, a tak si vypomáhají silou. Pasují se rádi do role bojovníků s korupcí. Hlavně těch druhých. Jim nakloněná média tak plní kauzami domnělých či skutečných selhání jejich politických protivníků. Sami jsou tak trochu chráněni – viz podezření z napojení J. Pospíšila na kauzu Dozimetr. Jiní by za totéž byli už piticky uvláčeni a donuceni k rezignaci.
V dnešním světě není »in« stíhat lidi za názory a postoje, i když i to se mění. Je mnohem víc »cool« soupeře nechat proprat trestní mašinérií za korupci. Pokud ho to přímo neodstraní, tak se alespoň vyberou vhodné odposlechy a média sama už udělají špinavou práci. To je nejspíš hlavní důvod, proč se progresivistům tak líbí principy bolševického trestního práva a proč je nyní na Slovensku obhajují.
Pokud bychom chtěli s korupcí všech, bez rozdílu politické příslušnosti, skutečně bojovat, pak se inspirujeme v Německu nebo Rakousku. Tam korupci mají stejně jako všude jinde na světě, ale našli rovnováhu, aby společnosti neškodila. Jak říká Andrej Babiš – »u nás kradnú všeci…«, a já dodávám, že tvrdě jsou trestáni jen ti, kteří někomu mocnému vadí.
Pokud Ficova vláda uspěje, jde i o velkou inspiraci, jak vybřednout z marasmu selektivní spravedlnosti u nás.
Jiří Paroubek