Už na jaře jsem ve svých článcích předpokládal, že v letošním IV. čtvrtletí dojde k meziročnímu poklesu HDP. Zdá se, že tato má předpověď se začíná naplňovat.
Ve III. čtvrtletí česká ekonomika poklesla mezikvartálně o 0,2 %, ale udržela si meziroční růst o 1,7 %. Republika tak vstupuje do recese, způsobované zatím výhradně snižováním spotřeby domácností. Ta meziročně klesla o 2,7 %, což je dáno propadem reálných mezd kvůli vysoké inflaci.
Včera byl zveřejněn meziroční vývoj mezd v Česku za III. čtvrtletí. Pokles reálných mezd dosáhl 9,8 %. A to ještě Český statistický úřad jistě vidí tento ukazatel optimističtěji, nežli je to reálné.
Ve IV. čtvrtletí lze ovšem očekávat, že k poklesu spotřeby obyvatelstva se přiřadí ještě problémy se zahraničně-obchodní bilancí (import bude vyšší než export) a investicemi. Jedno i druhé se dařilo ještě ve III. čtvrtletí držet v potřebných mezích. Napomáhala tomu lepší dostupnost náhradních dílů v sektoru automotiv a také významný pokles cen v mezinárodní dopravě v podstatě na předkrizovou úroveň.
Pokud jde o investice, pak středně velké podniky (nemluvím raději vůbec o těch malých) s výhradně českým kapitálem a s příjmy pouze v českých korunách prakticky nemohou získat levný úvěr. Mají možnost získat úvěr v korunách s úrokovou mírou kolem 7 %. A to je pro investice smrtící. Společnosti, které mají alespoň významnější část svých příjmů v eurech, si pochopitelně mohou půjčit v eurech za podstatně rozumnějších podmínek. Tedy kolem 2,5 % úrokové míry. Celkově tedy lze očekávat pokles investic, také s ohledem na turbulentní mezinárodní situaci.
PMI (index obchodních manažerů) za říjen dosáhl hodnoty 41,6 bodu. Hranice normálu ekonomických aktivit daná dostatečnou poptávkou přitom činí 50 bodů… Obchodní manažeři, kteří zajišťují odbyt výrobků svých firem, tedy vidí vývoj v poptávce po jejich výrobcích spíše skepticky a tato čísla se řadu měsíců po sobě zhoršují.
Vláda není schopna přistoupit ke skutečně razantním opatřením, řešícím systémově vysokou inflaci ve státě. K těmto opatřením by nesporně na prvém místě patřila nacionalizace ČEZu (zestátnění akcií v držení minoritních akcionářů za náhradu), což by umožnilo této společnosti pod dohledem státu stanovit takové ceny elektrické energie, které by odrážely reálné potřeby a možností českého obyvatelstva a samozřejmě také podnikatelské sféry. V podstatě by se u ceny elektrické energie pro spotřebitele jednalo o výrobní cenu plus přiměřený provozní zisk. Tedy spotřebitelské ceny elektrické energie.
Druhé opatření, které souvisí s tím prvním, je prodávat přes lipskou energetickou burzu jen přebytky vyráběné elektrické energie, které nenajdou odbyt na českém trhu (což by byla asi její čtvrtina).
Je samozřejmé, že tato opatření nelze uskutečnit za několik týdnů, ale je potřeba s nimi konečně začít. Vysoké ceny elektrické energie jsou klíčem ke všemu. Způsobují růst cen ve všech odvětvích průmyslové výroby, včetně potravinářského průmyslu, ale také v zemědělství a službách. Prostě všude. Pokud by se dramaticky snížily tyto ceny energií, došlo by rychle i ke stabilizaci a následně k postupnému poklesu cen zboží pro konečného spotřebitele.
Ruská ropa
Představitelé Evropské unie pompézně oznámili, že od pondělka se bude platit za ruskou ropu dopravovanou po moři jen 60 dolarů za barel.
Rusové se již předem vyjádřili, že kdo k takovému cenovému stropu přistoupí, přeruší mu dodávky ropy. Ale je otázka, jak daleko Rusko chce v těchto odvetných sankcích zajít a zda je vůbec uplatní. Pokud by zastavilo například přívod ropy jižní větví ropovodu Družba do střední Evropy (Maďarsko, Slovensko, Česko), znamenalo by to tvrdý direkt mj. pro českou dopravu, a to jak pro dopravu osob, tak pro nákladovou dopravu a samozřejmě i pro provozovatele dopravy veřejné. Pro Maďarsko by to byla úplná katastrofa. U nás by došlo ke zvýšení cen PHM o desítky korun.
Zdá se ale, že Rusové zatím přistoupí k sankcionování ne tak tvrdému, takže si vezmou na paškál jen ty země, které vyjádří vůli a ochotu tento cenový strop dodržovat. Při nejextrémnějším scénáři, který vypracovali západní analytici, se předpokládá, že by Rusové zarazili dodávky ropy do Evropy. Snížili by těžbu, což by ve svých důsledcích vedlo k raketovému růstu cen ropy až na 380 dolarů za barel. Dodejme, že tento krajní scénář je ale nepravděpodobný.
V každém případě se vládě podařilo dokonale destruovat poptávku tím, že široké vrstvy občanů, včetně podstatné části střední třídy, zasahuje značný pokles reálných příjmů. Ten se ještě znatelněji projeví v dalších měsících.
Jiří Paroubek