Silvestrovské povídání

Je Silvestr, smí se smát a lhát?

Smí, nebojíte-li se o kabát

či o pětadvacet vaše zadnice.

Ale přesto: čeho se bojíme nejvíce?

Konec s veršováním. I když o Silvestra se prý všechno může. Ale než se začneme zamýšlet, je třeba odpovědět na výše položenou otázku. Tak tedy čeho se nejvíc bojíme?

Aby Fialova vláda nechtěla znovu zatknout drábky do vládní angažovanosti.

Jenže ona toho nemá dosti a zadrábkuje se.

No řekněte, kde by tolik bakulí čili kačáků prófa a ingósti z šalingradský bódy a jeho sajtna z Duksy, Čáry či z Flédy, nebo odkaď je sehnali? Že nerozumíte brněnskému hantecu? Nevadí. Dotyčný kábr aneb džekyl mi rozumí. Jen slovo bakule či kačáky vám z hantecu přeložím – znamenají peníze. Já – peníze só peníze, milé Vávro, a kdo si jich vážit umí, váží si peníze zas jeho. Já pán – ty pán – ale kdo má peníze, je ešče větší pán – A tak je to dobře.

To ví i prófa z šalingradský bódy, jak by nevěděl, když to věděl i starý Lízal, otec chudáka Maryši.

Ale, když tak o tom přemýšlím, nebylo by na škodu, kdyby pokračovateli samotným pánembohem vyvolenému vládci, rodáku z jihočeské Plané n. L., tentokrát momentálně sídlícímu na vrchu Opyš, kde kdysi postavili hrad, donesl papír se svou abdikací, tedy mu přišel říci, že bere loď? Ušetřilo by se a ti další by aspoň poněkud zatočili s inflací, protože ale opravdu, opravdu tak předražené vojenské objednávky, které jsou mj. její příčinou, nepotřebujeme. A jako hračka pro paní ministryni války se mi zdají přece jen trochu drahé, když navíc spřátelený Izrael letadla řady F koupil zcela oficiálně za mnohem, mnohem méně. Tentokrát by však na Boullevardu du Régent v Bruselu, kde sídlí nejdůležitější ambasáda v Evropě, nebyli moc rádi. Ano tam, odkud se může jezdit lodí z Brugg, nebo letadlem z bruselského letiště na mateřskou základnu u řeky Potomac pro pravidelné pokyny. Vlakem to nejde, zatím ještě nebyly odsud například do New Yorku vybudovány koleje. Ale co není, může brzy být. Tamní inženýři umějí všechno. Dnes ovšem moderní Enigma přeloží cokoli do šifry a moderní spojovací technika cokoli převede přes oceán dokonce v miliontině vteřiny. Neumíte si představit tu miliontinu? Já také ne. Ani Einstein to neuměl a to byl nějaký machr.

Náš prófa, herfon z Šalingradu, ovšem se svými informacemi a žádostmi o radu mířívá přes bruselské mezistanice. Na jedné z nich sídlí Unie, na druhé NATO, záruka pořádku ve světě. Její mírová bombardování už leckde sjednala pořádek. Často to sice nevyšlo podle plánu, ale zbrojovky měly přece jen co dělat a američtí dělníci se nemuseli a nemusejí zlobit, že není práce, a tak jistě zvolí tu správnou politickou stranu, tedy prezidenta, až budou volby. A starost o ty, kteří žijí tam, kde se válčí? Tam přece žijí opice a lvi. Hic sunt leones!

Ta námi myšlená glocna, pardon kábr, čili herfon, dnes sedící v Práglu, velí nejen ve městě na Gelbecu, Špéně či v Oltecu, ale nám všem od Vltavy, Labe, Ohře, Moravy, Odry a Ostravice. Ano, tam, kde ještě v minulém století platilo Sto roků v kopalně, mlčel jsem… Jenže, proč mlčet další století?

Ten prófa z šalingradský bódy dokázal totiž svou vládou pomalu vracet stát k dobrodiní starého mocnářství, takže jeho záměry pochopili i naši krajané tam za Dyjí, Novohradskými horami, za Šumavou a Českým lesem. Ostatně je od dávna jejich, vždyť kdysi, brzy po »vítězném listopadu«, osobně doprovázel samotného Otu Habsburka a jeho doprovod po moravské zemi. Asi si při tom vzpomněli na minulost, kdy z Brna do Vídně bylo jako bys kamenem dohodil. Tehdy se v Brně mluvilo hodně německy. Jenže Vídeň je minulost. Nechť tam dál na vlnách krásného a bílého Dunaje plesají v rytmu Straussových valčíků, teď je hlavní městem Brusel, který má svého Manneken Pis čurajícího chlapečka. A ještě něco: Je třeba vážně brát nejen gender, ale i rovnost druhého biologického pohlaví. Proto právě v Bruselu, kousek od historické klučičí fontánky, byla odhalena novější Jaenneke Pis, čurající holčička. Chcete se divit? Nedivte se. Jsme přece v Evropské unii, kde se to s některými rovnostmi, stejně jako u nás po listopadu, bere vážně, i když je to proti logice a dokonce i proti Bibli. Proto Prague Pride je všeevropská slavnost, kdy hlavním městem projde tisíce evropských gayů a lesbiček.

Vláda našeho šalingradského bódy nechce ovšem být pozadu, a tak jedna kůža z Parlamentu se svými poslaneckými kémami navrhla ve školních budovách zřídit společné záchody nebo alespoň v těch, které se nově staví. Asi nebyla v Bruselu. Tam napřed mysleli, jaký že je to nápad, a pak pro jistotu zamřížovali prostor, za nímž Jaenneke Pis vykonává svou potřebu. Úchyláky totiž najdeš všude.

Náš první ministr Jeho Veličenstva, tedy náš kéma dnes sídlící v bývalé koleji nemajetných šlechtických synků v Práglu, demisi jistě podávat nebude. Cítí se nejpovolanějším vládnout v naší zemi a to se neodchází. Ví totiž, že u Potomacu jsou s ním spokojeni a to je víc, než nějaké domácí preference. Je to ovšem škoda.

Dejme tomu, že jsem však optimista, že fandím panu premiérovi a celé pětikoalici a že tedy věřím, že je skutečně tou nejlepší vládou, která tu od vzniku republiky byla. Prý žijeme v nejlepší době. Mohlo by to ovšem být ještě lepší. Proto mám také několik námětů, které by dotáhly její sen až do skutečného vrcholu a umožnily by nám opět se postavit do čela dění ve světě. Zatím jsme první v pomoci přátelům z východu v jejich válce za velkou Ukrajinu – Sláva hrdinům, Ukrajině sláva!, v inflaci v rámci EU, v nejdražších potravinách a, čehož si zvláště ceníme, v rozšiřování pravdy a lásky na všechny světové a nesvětové strany. Ostatně, i proto tak zbrojíme. Tak tedy… Podle mě:

* Důchodci dostávají zbytečně moc peněz. Mělo by se uzákonit, že každý rok od nabytí důchodu se penze bude snižovat, dejme tomu o tři či čtyři procenta, až by se v supevysokém věku vynulovala úplně. Tím by stát získal… nejsem dobrý počtář. Lépe to spočítá poradce pana premiéra a České televize ekonom Kovanda. A třeba by to znamenalo, že budeme mít peníze na přikoupení dalších několika »ef třicet pětek«.

* V oblasti obecné vzdělanosti se domnívám, že školné by se mělo platit od první třídy základní školy, protože, když je něco zadarmo, tak si toho lidé neváží. Slyšel z vás někdo, že by absolventi první třídy byli pyšní na to, že jí vyšli? Já nikoli. Školní kuchyně bych zrušil – ať si žáci nebo jejich rodiče koupí svačiny v marketech, což by mohlo napomoci k vyšší zaměstnanosti těch, co jídlo připravují. Učitele bych postupně nahradil roboty s umělou inteligencí a zatím by stačil jeden na dejme tomu sto žáků, protože internet umožňuje vniknout do všech oborů a je zbytečné se učit to, co později stejně nevyužijeme.

Nápad zavést společné záchody pro chlapce a dívky na školách vítám. Byly důkazem nerovnosti, a tudíž odporovaly naší Ústavě. Dokonce mě napadlo, proč by jednou nemohli menstruovat i muži, když si to přejí?

* Válka je na dohled, jak potvrdilo nedávné moudré vystoupení tříhvězdičkového Řehky. Měli by mu už dát čtvrtou generálskou hvězdičku, vždyť je to myslivna (proč se tady musí používat slova ženského rodu, nestačilo by slovo myslivec?). Chápu ho i paní Černochovou, která si v mládí chtěla zřejmě raději hrát s vojáčky než s panenkami a bylo jí to odepřeno. Kdybychom si například chtěli vzít zpět Královec (dnes ještě Kaliningrad), který založil jeden z našich králů, nemůžeme si to dovolit. Chybí nám totiž vojenská technika a munice. Zásoby jsme nezištně propůjčili našim ukrajinským přátelům. Přitom někde na vršku u Královce nám zavraždili našeho svatého Vojtěcha. Takže na Königsberg máme historické právo.

A větší válka? Proč ne, nebude se přece válčit u nás a jestliže ano, co bychom neudělali pro demokracii? Jak to říkal pan Ruml nebo kdo, za svobodu je třeba platit a my zatím nezaplatili nic, přitom opravdu žijeme nad naše možnosti. Prý proto si v příštím roce dokonce poslanci nepřidají a to je od nich velká újma na životní úrovni.

* Také bude třeba využít umělé inteligence ve výrobě. Brzy nahradit pracující chytrými stroji. To jistě profesor politologie na brněnské univerzitě zvládne perfektně. Budou stačit jen úředníci, internet a banky, kam budou docházet dividendy. Bude to veliký pokrok! A kdo ho zvládne? Tým pana profesora a jeho ministr přes digitalizaci. Digitalizovat se totiž bude všechno. I to… ne, to jsou již intimnosti. Problém nastane, až všechno budou vyrábět chytré stroje. Co potom s těmi, co nebudou mít do čeho píchnout? Jak to ten Čapek vyřešil? Ne, takové řešení se přijmout nedá. Možná, že by nějaká ta uměle řízená krize nebo válka mohla poněkud snížit počet obyvatel a s těmi, co by zbyli, by si jistě náš vládní tým ve spolupráci s Bruselem lehce poradil.

* Pak je tu zdraví. V tomto případě je to jasné. Je demokracie a svoboda. Každý má stejné možnosti, chudý, bohatý, nemocný, zdravý. Každý se musí o sebe umět postarat. Stát není od toho, aby nejen vařil pivo, ale ani aby léčil každého, kdo si zamane. Není dost prostředků na všechno, je třeba financovat důležitější věci. Víc potřebujeme tanky, supermoderní letadla, zbraně a munici. Bude válka, bude, kdopak na ni pude? Ti nemocní? A jak pak? Jako Švejk na vozíku natřený opodeldokem? Ten cestou do války dokonce křičel Na Bělehrad. Ani jeho však nepodporovaly masy. Snad jen Němci z Kašperských Hor a z Brünnu. Právě v té druhé lokalitě jejich potomci, tedy ti brünnští Němci vzali věci do svých rukou a na místo bálů se svého času chodili dívat na popravy v Kaunicových kolejích jako do divadla.

Pokud jde o zmíněné zdraví, navrhuji vládnímu týmu udělat rozhodný řez. Máme, jak jsem si přečetl, nadměrné množství nemocnic, některé je tedy třeba zrušit. Prý je však hodně nemocných. Když se za lůžko a ošetřování bude platit, ubydou, když nebudou hospitály. Víra tvá tě uzdraví, se ne nadarmo říkalo v minulosti, a že bylo hodně uzdravených, si skeptik může přečíst na děkovných tabulkách u některých kostelů. Ti majetnější si mohou zajet třeba do Lourd, těm chudším bude stačit Svatý Hostýn, Svatá hora, či Svatý Kopeček anebo nejbližší fara. I tam mají své svaté. Alespoň na obrazech a pohlednicích. Brzy všichni poznáme, jak náš národ umí být zdravý a to i bez zbytečných lékařských zákroků, které nás jenom zženšťují. Za středověku operovali dokonce bez umrtvení a nikdo se nedivil. Možná, že i u nás bychom to mohli zkusit a začít třeba u zubařů.

Kdysi tu bývaly chudinské špitály, dnes z mnohých jsou dokonce stavební památky chráněné UNESCO, proč se k nim nevrátit? Možná, že jednou je vezme pod svá křídla UNESCO také.

Vyslovil jsem jen několik námětů, proč by Pětikoalice vedená prófou z Šalingradu měla dokončit své poslání. Mám i další, ale prý nelze využívat místo pro předvolební propagandu. Tak alespoň volám: Sláva Pětikolce. Pětikolce sláva! Hip, hip, hop… a skok.

Vím však, kam s touto vládou dopadnu?

Jaroslav Kojzar, obyčejný Cajzl

PS: Omlouvám se Brňanům za to, že jsem využil jejich hantec, jako odrazový můstek ke svému zamyšlení. Mám Brno rád a mám v něm a měl jsem řadu přátel, kteří za onoho prófu a další jemu podobné nemohou. Je ovšem škoda, že město takových velikánů jako byli Kurandová, Halas, Vlasta Fialová, Hugo Haas, Karel Höger, Jiří Sequens, Jan Kotěra, Libuše Šafránková, kde na své životní pouti se navždy zastavil Josef Dobrovský, kde žili a pracovali S. K. Neumann, malíři Procházkovi, Petr Bezruč, Gregor Mendel, Jan Skácel, Leoš Janáček, Karel Absolon, Zdeněk Klanica, muselo vypustit do světa takové lidi, jako nám nabídla Pětikoalice.

Pro neznalce hantecu: kábr (chlap), bakule (peníze), prófa z šalingradský bódy (profesor z brněnské školy), sajtna ingóstů z Duksny (skupinka ouředníků a šatmgastů z restaurace Dukát) či Flédy (známá tančírna), glocna (hlava), Prágl (Praha), Gelbec (Žlutý vrch), Oltec (Staré město), kéma (kamarád, druh), kůže (dívka, nedospělá žena), Špéna (Špilberk), ingóst (úředník), džekyl (chlápek), Čára (Česká ulice), kačáky (peníze), brát loď (odcházet), herfón (papalář), Cajzl (Pražák).