Home Kalendárium Stále platná slova

Stále platná slova

Jaroslav Kojzar

Dne 12. února 1950, tedy před sedmdesáti čtyřmi lety Albert Einstein, nositel Nobelovy ceny a jeden z nejgeniálnějších myslitelů lidstva, předstoupil před televizní kamery a v jasně formulovaných větách varoval lidstvo před výrobou vodíkové bomby. Bylo to v době, kdy ve Spojených státech vrcholil hon na čarodějnice, jenž se dotkl nejen jeho, protože ten, kdo je za mír, je nepřítelem Ameriky, ale i Chaplina, světoznámého fyzika Oppenheimera, manželů Rosenbergových, spisovatele Arthura Millera a Howarda Fasta a tisíců dalších Američanů. Tedy v době, kterou dnes nazýváme maccartismem a jež ve Spojených státech vytvářela »obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady« bez ohledu na důkazy. Dle wikipedie termín označuje »praxi vytváření obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů«, a také »praxi vytváření nespravedlivých obvinění či využívání nespravedlivých vyšetřovacích metod s cílem omezit disent a politickou kritiku«.

Einsteinovo volání, ač ho slyšely miliony Američanů, odezvu nenašlo. Už proto, že fyzik v něm varoval nejen před důsledky případného použití vodíkové pumy, jež by ohrozila samu existenci lidstva, ale před výrobou všech zbraní hromadného ničení, které by byly schopné najednou usmrtit miliony a proti nimž ta bomba z Hirošimy byla jen slabou náloží.

Stal se skutečně pravý opak. Einstein byl podezřelým a nepřítelem státu. Jeho varování se však rozletělo do světa, i když vůdcové mocností se jím neřídili. Až později nová generace vůdců začala přemýšlet a bát se vzájemné odvety a přes trvající studenou válku její představitelé podepsali dohody, které slibovaly možnost mírového soužití a naději pro lidstvo. Reaganovská, bushovská, obamovská a bidenovská politika dovedla však koncem 20. a začátkem 21. století svět k nedůvěře. Snaha obklíčit Rusko a vlastně i Čínu znejistila mezinárodní vztahy, a když pak USA jednostranně zrušily některé obranné dohody, smlouvy o otevřeném nebi, jadernou dohodu s Íránem, a vynaložily miliony dolarů (přiznání náměstkyně ministra zahraničí USA Nullandové) na převrat na Ukrajině, svět se začal pohybovat směrem, před nímž Einstein varoval. Začal platit jeho slavný výrok: Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.

Varování geniálního fyzika se tak stalo znovu vysoce aktuální. On sám vědom si toho, co by mohlo následovat, se stal jednou z hlavních postav tzv. Pugwashského hnutí (Pugwash Conferences on Science and World Affairs) a společně s filozofem a lékařem Bertrandem Russellem vydal manifest vyzývající k míru. Dnes není mezi námi ani jeden z nich. Není, kdo by pozvedl prapor míru. Válkychtiví vůdci národů se domnívají, že vyhrát válku umožní nejmodernější zbraně. Údajně konvenční. Mýlí se. I kdyby tomu tak bylo, uplyne dlouhá doba malých či lokálních střetů, při nichž zemřou tisíce, možná miliony lidí za pofiderní vítězství. Jenže, bude-li některá z válčících stran skutečně zahnána do kouta, nezmačkne její vůdce červený knoflík?

Einstein už nemůže varovat. Mírové hnutí jako by neexistovalo. Je slabé. Propaganda udělala své. Skutečné důvody válek se ztrácejí v mlze. Média vytvořila jiné. Takové, jaké si přeje příslušná zájmová strana. Mnohaměsíční působení jednostranné propagandy, tak jako tomu bylo v Německu třicátých let, udělalo své. Přitom je všechno komplikovanější. Na Ukrajině i na Blízkém východě. Ve hře jsou totiž stále i zbraně hromadného ničení. To by mělo varovat a přivést válčící strany k jednacím stolům. Zatím není náznaku, že by se tomu tak mělo stát. Je mrtev Albert Einstein a neexistuje pugwashské hnutí. Einsteinova výzva z 12. února 1950, jeho varování sepsané společně s Bertrandem Russelem, však existuje a je stále platné. Už proto, že nejen válkychtivost, ale i nový mccarthismus, vsugerovávání jediné pravdy, se šíří světem a nabývá až obludných rozměrů.

Jaroslav Kojzar

6 KOMENTÁŘE

  1. ‼️🇨🇿Jak se nyní v Česku soudí za vlastenectví.

    Dnes Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání aktivisty Jaroslava Popelky, který loni v březnu na demonstraci Česko proti bídě na Václavském náměstí vyzýval k odstranění ukrajinské vlajky z Národního muzea.

    Dostal za to trest odnětí svobody na 4 měsíce s podmínečným odkladem na 1,5 roku a také osmnáctiměsíční zákaz pobytu na území Prahy.

    Sám Jaroslav Popelka uvádí, že nepovažuje za vhodné, aby na Národním muzeu visela vlajka cizího státu.

    📌Popelku čeká další soud, a to kvůli e-mailové výzvě k „defenestraci“ ukrajinských vlajek z budov v Česku. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž se totiž obává o psychické zdraví Ukrajinců a sympatizantů s Ukrajinou, aby potom neměli strach, že v případě vyvěšení vlajky proti nim zasáhne „živel ulice“.

    Fialova vláda se vůbec nestydí a soudí své spoluobčany za projevy vlastenectví. V jaké době to žijeme?

    Sledujte @neCT24  | 42TČen (*ttps://42tcen.com/)

  2. Je neskutečně pokrytecké, když Kojzar brečí nad „honem na čarodějnice“ v USA na začátku 50. let, tedy v době, kdy v zemích „socialismu“ umírali na popravištích stovky a v SSSR desetitisíce odpůrců režimu, ba i nepohodlných komunistických nohsledů.
    Mlít pantem o tom, že v USA nevyslyšeli Einstenovo varování před výrobou vodíkových zbraní může jen totální ignorant. V té době už Rusové na vodíkové pumě dávno pracovali a první odpálili v roce 1953. V roce 1961 pak odpálili nejsilnější bombu v historii lidstva, jejíž intenzita nebyla nikdy překonána – Car-bombu. To vše ve jménu zachování míru na celém světě. 👹👹

    • Jenomže komunisté už před mnoha desítkami let odsoudili tyto excesy spojené s kultem osobnosti. Kdy se něčeho podobného dočkáme od „liberálních demokratů“, namísto páchání dalších a dalších zločinů? Opakovaně se ptám, ale odpověď nepřichází. 😜
      Na vodíkové bombě pracoval celý Sovětský svaz, nejenom Rusové. Bylo to nutné kvůli odstrašení agresora.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here