Tusar, R. A. Dvorský a březnová výročí

Ještě na dvě výročí tohoto týdne bych upozornil. 22. března 1924 zemřel Vlastimil Tusar a 24. března 1899 se narodil R. A. Dvorský. Na onoho prvně jmenovaného muže si dnes už málokdo vzpomene a přitom v určité době měl klíčové úkoly v činnosti naší tehdejší politické reprezentace a byl dokonce předsedou druhé československé vlády, první, jež vzešla z voleb. Na druhého, do něhož byly zamilované naše babičky, prababičky a možná i praprababičky, se nezapomíná. Nejen proto, že se občas objevil na stříbrném plátně, ale proto, že ve své době patřil mezi nejznámější tvůrce a interprety populárních písní, které se hrají dodnes. Navíc byl mužsky přitažlivý a měl nezapomenutelný hlas.

* Dvorský se vlastně jmenoval Rudolf Antonín a jméno si zvolil po svém rodném Dvoře Králové. Obchodní škola ho připravila do života, ale jeho přitahovala muzika. Naučil se hrát na housle a klavír, měl krásný hlas a tak z kanceláře pivovaru v Žírci, kde jako zdravotně nezpůsobilý prožil celou Velkou válku, se po převratu přesunul do Prahy. Hudební nakladatelství, Červená sedma, hra na klavír v různých tanečních orchestrech. I to bylo málo. Chtěl víc. Založil tedy první orchestr, dostal svůj pořad v Československém rozhlase, aby na chvíli zakotvil v Berlíně. Prvním mezi prvními se ocitl až doma založením pětičlenné skupiny Melody boys, v němž každý člen hrál na několik nástrojůa s ním postupně ovládl moderní hudební scénu třicátých let. Zajímavé je, že jedním z jeho tehdejších hudebních kolegů byl Karel Vacek. Jeho Cikánka také u Dvorského měla světovou premiéru. Postupně s ním spolupracovali i přední českoslovenští interpreti: Inka Zemánková, Jiřina Salačová, Arnošt Kafka, Sestry Allanovy. Popularitu mu zvyšovaly i pravidelné rozhlasové pořady z Karlových Varů či Barrandovských teras. Založil i své hudební vydavatelství a popularita ho přivedla až do filmu, kdy skládal scénickou muziku anebo se sám stával hercem. Napočítal jsem dvacet čtyři filmů, v nichž se objevil První v roce 1931, poslední v roce 1964.

Zdraví mu nakonec zkomplikovalo život. Ještě za okupace mu skončila licence. Léčení TBC v Tatrách odsunulo možnost začít po válce naplno. Až v roce 1947 obnovil nakladatelství. To však bylo v roce 1949 převzato Orbisem. Dvorskému tady bylo vyhrazeno významné místo. Když ovšem zemřel jeho syn a rozpadlo se mu manželství, rozhodl se opustit republiku. Neopustil ji však. Nemohl. Tady byl stále někým a v zahraničí? Přesto se nakonec ocitl ve vyšetřovací vazbě, byl odsouzen k nízkému trestu a velmi brzy propuštěn. Znovu se vrátil ke své práci. V roce 1959 jeho píseň Ráno a večer získala třetí místo v celostátní soutěži Hledáme písničku na všední den a jeho Jipi-jou se později dokonce umístila jako první v soutěži Písničky na zítra. Připomeňme ještě, že v roce 1967 jeho Pohádka o konvalinkách byla nejprodávanější gramofonovou deskou. To však už nevěděl, protože rok před tím ho jeho nemoc dohnala.

* Vlastimil Tusar byl pražský rodák. Z obchodního příručího se stal redaktorem, to ovšem bylo daleko od Prahy – v Brně, a deník se jmenoval Rovnost. Z redaktora vyrostl šéfredaktor a pak poslanec Říšského sněmu. Jeho kariéra postupovala. Sice zpočátku patřil k Šmeralovu křídlu a chtěl, aby se země vyvíjela v rámci Rakousko-Uherska, ale po setkání s Masarykem před jeho odchodem do exilu a zvláště pak v průběhu války se postavil za vznik republiky. V roce 1916 se stal vedoucím sekretariátu českých sociálních demokratů ve Vídni a později dokonce jednatelem Českého svazu, tedy koordinačního výboru českých politických stran v parlamentu, a následně pak místopředsedou Poslanecké sněmovny. S ním také, před odjezdem delegace za Benešem do Ženevy, císař Karel jednal o budoucnosti země. Po převratu se stal poslancem a pak druhým premiérem země. V září roku 1920, v době rozkolu v sociální demokracii, po dohodě s prezidentem Masarykem abdikoval. Tím vyřešil problém ve prospěch pravicové menšiny ve straně. Už tehdy se u něho objevila TBC. Z politiky odešel, převzal vyslanecký post v Německu, kde také zemřel.

* Oba spojovala nemoc. To bylo skoro málo. R. A. Dvorský byl hvězdou, na níž se nezapomíná. Oprávněně jsou na něj občané Dvora Králové hrdí. Nemoc a osobní tragédie mu zabránily v dalších úspěších. Také nepochopení počátku 50. let, kdy vítězilo jednostranné myšlení, i když pochopitelné z hlediska předchozího vývoje. Vlastně úspěchy také měl, ale mohl mít větší, poválečná doba si však vyžadovala změny. Na ty se mu už nedostávalo sil.

Dnes jeho odkaz zakryli jiní, ale ani on se neztratil. Mnohé z písní, které tehdy nabídl světu, buď jako skladatel, nebo zpěvák, dodnes v nějaké obměně žijí… Dobrou noc, Letí šíp savanou, Sám já chodívám rád, Tisíc mil, Hm, hm, ach ty jsi úžasná… Nebyly politické, ale v jejich lidskosti bylo také politikum. Ta doba, kterou žil, to zvláště v prvé polovině čtyřicátých let vyžadovala.

* Vlastimil Tusar byl úředník, kterýplnil zadánísvých vůdců. Přesně. Lépe to snad nikdo neuměl. Byl také dobrý stylista. Válečná doba ho vyzvedla. I proto, že byl ochoten ke každému kompromisu. Tedy spíše ustupoval on. Proto nikomu nevadil jako předseda vlády. Také střet s levicí ve straně řešil s pomocí Masaryka a pravicového křídla ve straně. Tím stranu oslabil. Možná však, že vzhledem ke své nemoci už na jakýkoli boj neměl. Šel by však do něj, kdyby byl v plné síle? On vlastně prohrál střet o charakter republiky. Nezavděčil se však vítězům, kteří přišli po něm. Ani v politice, ani v sociálně demokratické straně. Sociální demokracie byla jeho politikou oslabena. Republiku ovládli agrárníci a ti ji také dovedli k 15. březnu. Není se co divit, že dnešní sociální demokraté Tusarův odkaz nijak nectí. Už tehdy byl loutkou a lidským loutkám se nikdo neklaní. Proto se i stoleté výročí jeho smrti těžko setká s větší pozorností.

Jaroslav Kojzar